Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], dále s úrokem ve výši 9,45 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně BNP Paribas [právnická osoba], a.s., IČ [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně). Tato poskytla žalovanému na základě výše uvedené smlouvy finanční prostředky ve výši [částka] k přímému čerpání a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje říjnem 2022. Dle smlouvy byl sjednán smluvní úrok ve výši 9,45 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy, kdy žalovaný byl v prodlení se splátkami od září 2023 – poslední splátka byla uhrazena [datum], žalobkyně odstoupila od smlouvy dne [datum] a úvěr se stal splatným dne [datum]. Dlužná částka byla vyčíslena jako jistina ve výši [částka] a dále jako kapitalizovaný úrok ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. Žalovaný byl o zesplatnění informován. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] jako postupitel se společností [právnická osoba]., IČ [IČO žalobkyně] jako postupníkem Smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo postoupení pohledávek na [právnická osoba]. K postoupení portfolia pohledávek na současnou žalobkyni došlo s účinností k [datum].
2. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovanému byla tato výzva řádně doručena na adresu trvalého pobytu. Ve stanovené lhůtě žalovaný soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání.
3. Z provedeného dokazování, a to ze shora specifikované smlouvy a z produktových podmínek soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu č. [hodnota] o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly produktové podmínky, a že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Dle ustanovení smlouvy byl žalovaný povinen hradit úvěr včetně smluvního příslušenství. Smluvně byla stanovena cena úvěru, která zahrnuje poskytnutou výši úvěru a náklady na úvěr, jak soud zjistil z produktových podmínek. Tyto jsou představovány rovněž úroky, úroky z prodlení. Úrok byl sjednán dle podmínek ve výši 9,45 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy, využila žalobkyně svého práva a pohledávku zesplatnila. Ke dni vyčíslení tvoří dluh žalovaného, jak bylo prokázáno a přehledem transakcí [částka], přičemž žalobkyně v řízení požaduje částku [částka], dále žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku.
4. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, a protože spolu s uzavřením smlouvy přistoupil mj. i k produktovým podmínkám, je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Zatímco žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o úvěru splnila a žalovanému poskytla úvěrovanou částku, žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a ani přes výzvy k úhradě zesplatněného úvěru, žalobkyni dlužnou částku neuhradil.
8. Soud konstatuje, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu s výše uvedeným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
9. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v příslušném nařízení vlády.
10. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku uhradil.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].
12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.