Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje uhradit částku [částka], částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po [částka], poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu. Žalobkyně po žalovaném požaduje: jistinu úvěru [částka], úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu [částka], úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště [částka]. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k [datum], úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši [částka] od [datum] dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8,00% ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 8,00% ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. Dále žalobkyně požaduje úhradu zákonných úroků z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po [částka].
2. Žalobkyně sdělila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný předložil doklady o příjmu, pracovní smlouvu a výplatní pásky.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil k jednání se nedostavil.
4. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako žádost o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, celkové měsíční příjmy činí [částka] z toho je invalidní důchod ve výši [částka], ohledně výdajů tak žalovaný uvedl, že za bydlení a energie hradí měsíčně [částka], za dopravu a jídlo [částka], má srážky ze mzdy - výživné [částka], má měsíční splátky půjček [částka]. Dále bylo zjištěno, že měl v době uzavření smlouvy úvěr u [právnická osoba] a uvedl, že má doplatit [částka].
5. Z listiny označené jako žádost o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s jinou osobou, uvedl že má 3 vyživovací povinnosti, celkové měsíční příjmy činí [částka] z toho je invalidní důchod ve výši [částka], ohledně výdajů tak žalovaný uvedl, že za bydlení a energie hradí měsíčně [částka], za dopravu a jídlo [částka], má srážky ze mzdy - výživné [částka], má měsíční splátky půjček [částka]. Dále bylo zjištěno, že měl v době uzavření smlouvy úvěr u společnosti ECFS, že má doplatit [částka].
6. Dále žalobkyně předložila výplatní pásku žalovaného za září 2022, květen 2022,červenec 2022, srpen 2022, duben 2022, březen 2022 a z nich soud zjistil, že žalovaný měl v září 2022 čistý příjem 33 917, žalovaný uplatňoval slevu na děti, v měsíci květnu 2022 měl příjem [částka], uplatňoval slevu na děti. Za srpen měl čistý příjem [částka], za duben [částka] a za březen [částka].
7. Dále bylo ověřeno z výplatních dokladů, že žalovaný pobíral invalidní důchod v měsíci říjnu 2022 částku [částka], v měsíci červnu 2022 částku [částka]. Dále byla doložena pracovní smlouva žalovaného ze dne [datum].
8. Z transakční historie bylo soudem ověřeno, že žalovaný zaplatil ze smlouvy ze dne [datum] celkem částku [částka], a ze smlouvy [datum] částku [částka].
9. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný akceptoval (podepsal) smlouvu o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána [částka], přičemž žalovaný obdržel peníze v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny uhradit částku [částka], výše splátky byla sjednána [částka] měsíčně. RPSN byla sjednána 272,44%.
10. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný akceptoval (podepsal) smlouvu o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána [částka], přičemž žalovaný obdržel peníze v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny uhradit částku [částka], výše splátky byla sjednána [částka] měsíčně. RPSN byla sjednána 272,44%.
11. Z předložené výzvy je patrno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému.
12. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. [hodnota] a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
24. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
25. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Po provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobkyně nedoložila žádné důkazy o výdajích žalovaného. Nelze neodhlédnout, že žalovaný uzavřel v rozmezí 4 měsíců dvě úvěrové smlouvy, když ani u jedné žalobkyně nedoložila důkazy o tom, že by kromě příjmů byly zkoumány i výdaje žalovaného. Žalovaný u první žádost o úvěr uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, ale z výplatních pásek bylo zjištěno, že má daňovou úlevu na děti. Ve druhé žádosti o úvěr žalovaný již uvedl, že má tři vyživovací povinnosti. Je tedy otázkou, pokud měl v době uzavření úvěrových smluv 3 vyživovací povinnosti, jaké byly skutečné výdaje žalovaného. Žalobkyně i přes poučení nedoložila žádné důkazy, z nichž vyplývají konkrétní měsíční výdaje žalovaného. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti.
27. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí [částka], neboť žalovaný z jistin, kterou mu zaslal předchůdce žalobkyně, uhradil částku [částka] u smlouvy ze dne [datum] a částku [částka] u smlouvy sjednané dne [datum]. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky [částka] a z částky [částka] ode dne sesplatnění.
28. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednaných úvěrových smluv.
29. V dané věci nejde rovněž neodhlédnout od sjednané výše RPSN v úvěrových smlouvách, které více než 18x převyšují RPSN stanovenou Českou národní bankou pro rok 2022 (úroková sazba od [datum] byla stanovena na 11,75% ročně a od [datum] 15% ročně). Taková úroková sazba dle názoru soudu je v rozporu s dobrými mravy, a i z těchto důvodů soud proto považuje sjednané smlouvy za neplatné.
30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.