Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje po žalované zaplatit částku [částka], částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 8% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 8% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], došlo dne14.1.2022 k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši [částka] a dále částku [částka] za uzavření smlouvy a částku ve výši [částka] za administrativní činnost a částku [částka] za možnost platit splátky v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka], odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 20 měsíčních splátkách po [částka]. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum] ve výši [částka]. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na: jistině úvěru [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru [částka], úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy [částka], úhradě za administrativní činnost a - vyhodnocení úvěrového případu [částka], úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště [částka], smluvní pokutu ve výši [částka], úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], se všemi právy s ní spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.
2. Dále žalobkyně uvedla, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši [částka] a dále částku [částka] za uzavření smlouvy a částku ve výši [částka] za administrativní činnost a částku [částka] za možnost platit splátky v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka], odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po [částka]. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum] ve výši [částka]. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na: jistině úvěru [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru [částka], úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy [částka], úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu [částka], úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště [částka], smluvní pokutu ve výši [částka], úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], se všemi právy s ní spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.
3. Žalobkyně se z na řízeného jednání omluvila4. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila.5. Z předložené listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě níž právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované částku [částka], žalovaná se zavázal uhradit žalobci celkově [částka] a to v 20-ti měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná obdržela finanční prostředky v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná uhradila žalobkyní celkem na splátkách [částka], což vyplývá z listiny předloženou žalobkyní označenou jako transakční historie.6. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě níž právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované částku [částka], žalovaná se zavázal uhradit žalobci celkově [částka] a to ve 14-ti měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná obdržela finanční prostředky v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná uhradila žalobkyní celkem na splátkách [částka], což vyplývá z listiny předloženou žalobkyní označenou jako transakční historie.7. Z předložené výzvy je patrno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalované.8. Z čestného prohlášení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že bydlí u přítele na adrese [adresa] od roku 2015. Z dohody o provedení práce soud ověřil, že žalovaná byla od [datum] do [datum] zaměstnána u společnosti [právnická osoba]. S touto společností pak žalovaná uzavřela pracovní smlouvu dne [datum] a od roku 2017 roku byla smlouva uzavřena na dobu určitou. Z výplatní pásky vyplývá, že žalovaná měla za období srpen 2021 čistou mzdu [částka], za listopad [částka], za duben 2022 příjem [částka], za březen 2022 činila mzda [částka], v únoru 2022 činila mzda [částka].9. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: a) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. b) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. c) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. [hodnota] a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.17. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.18. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že řádně provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobkyně sice doložila výši příjmu žalované, nicméně nebyly doloženy výdaje žalované a žalobkyně ani v žalobě netvrdila jejich výši. Již samotný příjem žalované okolo [částka] měsíčně je nízký a pokud žalovaná měla s obou smluv hradit splátky přes 6 tisíc měsíčně, tak jí nemohlo zbýt na její základní potřeby jako je jídlo, ošacení bydlení a podobně. Samotné čestné prohlášení žalované, že bydlí u přítele nemůže nahradit důkazy o jejích pravidelných výdajích. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobce nedostál zákonné povinnosti.20. Žalobkyně neprokázala, že předchůdkyně žalobkyně dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí [částka], a [částka] neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslala žalobkyně uhradila [částka] a u druhé smlouvy [částka]. Žalovaná je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky [částka] a z částky [částka] ode dne splatnosti dlužných částek.21. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.23. K otázce úspěšnosti v řízení soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.24. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.