Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 605 Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně od 2. 7. 2015 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč ve lhůtědo tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce podal dne 25. 2. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanéo zaplacení částky ve výši 3 605 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne 30. 3. 2004 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba],[IČO], smlouvu o půjčce, na základě které věřitel žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 16 640 Kč, tedy půjčku ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 320 Kč a dosud zaplatila pouze 13 035 Kč. Žalobce poukázal na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřenou mezi původním a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], zahraniční obchodní společností, s účinností ke dni 1. 7. 2015. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Žalobce pak uzavřel dne 24. 8. 2018s přechodným věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno], zahraniční obchodní společností, další smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 14. 9. 2018. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované pohledávky žalobcis upozorněním, že v opačném případě žalobce se žalobce obrátí s vymáháním pohledávky na příslušný soud.
2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 28. 4. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne15. 7. 2020 zrušen.
3. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 14. 9. 2018, smlouvu o půjčce ze dne 30. 3. 2004, výpis o finanční transakci ze dne 25. 6. 2015, podací archy ze dne 14. 2. 2020, 24. 7. 2015, 19. 9. 2018 a výzvu právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 13. 2. 2020.
4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 3028, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
5. Podle § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 497 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 502, odst. 1, odst. 2 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.
8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li stanovena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., se touto částí zákona bez ohledu na povahu účastníků řídí závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru, podle§ 497 obchodního zákoníku.
10. Podle 262 odst. 4 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zákoníku dohodou, podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštní právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách a jiná ustanovení, směřující k ochraně spotřebitele, je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti z těchto vztahů podle občanského zákoníku.
11. Podle § 517 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., má žalobce vedle práva na zaplacení dlužné pohledávky také právo na úrok z prodlení. Výše příslušenství pohledávky žalobce s účinností od 1. 7. 2013, je stanovena nařízením vlády ČR č. 180/2013 Sb. ze dne26. 6. 2013, dle něhož podle čl. 1 v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle Občanského zákoníku, je uvedeno nové ustanovení § 1, dle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem1. 7. 2013.
12. Podle § 524 a následujících občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka, postoupit písemnou smlouvou jinému, když s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
13. Na základě listinných důkazů připojených k žalobě a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
14. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], uzavřela s přechodným věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno], zahraniční obchodní společností, dne 19. 6. 2015 smlouvuo postoupení pohledávek, účinnou ke dni 1. 7. 2015. Přechodný věřitel pak následně dne24. 8. 2018 uzavřel se žalobcem další smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovanou ve výši 3 605 Kč s příslušenstvím.
15. Tato pohledávka vznikla tím, že původní věřitel, [právnická osoba],[IČO], uzavřela se žalovanou dne 30. 3. 2004 smlouvu o půjčce, která byla uzavřena ve smyslu ustanovení zákona č. 321/2011 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, takže šlo o úvěrovou smlouvu. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit původnímu věřiteli společněse souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkovou částku ve výši 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná úvěr převzalav hotovosti a zavázala se úvěr splácet v hotovosti k rukám pověřeného pracovníka původního věřitele. Žalovaná ve sjednané lhůtě úvěr nezaplatila a zaplatila na úvěrových splátkách pouze částku ve výši 13 035 Kč. Původní věřitel oznámil žalované dopisem ze dne 25. 6. 2015,že žalovaná pohledávka byla postoupena na přechodného věřitele, když přechodný věřitel, [právnická osoba] [anonymizováno], zahraniční obchodní společnost, oznámila žalované dopisem ze dne14. 9. 2018, že žalovaná pohledávka byla postoupena do vlastnictví žalobce. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky, když dlužnou částku nezaplatila, takže byla výzvou před podáním žaloby právního zástupce žalobce ze dne 13. 2. 2020 vyzvána k zaplacení žalované pohledávky, nejpozději do 21. 2. 2020. Žalobce výslovně žalovanou upozornil na to, že pokudv uvedené lhůtě žalovaná nezaplatí dlužnou částku, tak se žalobce s jejím vymáháním obrátína příslušný soud.
16. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala,že žalobci zaplatila částku 3 605 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
18. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za 2,5 úkonu advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), a za jednoduchou výzvu k plnění, polovinu úkonu (§ 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky), celkem tedy částku 500 Kč.
19. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhláškyč. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za jednoduchou výzvu k plnění, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 300 Kč Celkem tedy soud přiznal úspěšnému žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku ve výši 800 Kč.
20. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb.o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 168 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1 368 Kč.