Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba]., IČO: [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o vydání k kreditní karty č. [hodnota], která byla smlouvou o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a ceník. Na základě smlouvy se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výši [částka], který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná částky přitom byla úročena úrokem ve výši 23,99 % ročně, společně s poplatky dle ceníku. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky prostřednictvím minimální splátky z čerpaných prostředků. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě lustrace v bankovních a nebankovních registrech (SOLUS), tak i v insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena původní věřitelkou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně dopisem oznámeno. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení jistiny ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši [částka], poplatky ve výši [částka] a dále s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky.
2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle č.l. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. [právnická osoba] věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v [adresa] mezinárodně příslušný k projednání věci.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, postupoval soud se souhlasem účastníků ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba]. uzavřeli dne [datum] smlouvu o vydání k kreditní karty č. [hodnota], která byla smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby původní věřitelky. Poplatky byly žalovanému účtovány dle ceníků produktů a služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše [částka] s ročním úrokem ve výši 23,99 %. S tím, že se žalovaný zavázal uhradit peněžní prostředky prostřednictvím minimální splátky z čerpaných prostředků (žádost o kreditní kartu, smlouva o vydání kreditní karty č. [hodnota], VOP a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby).
6. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě lustrace v bankovních a nebankovních registrech s negativním nálezem, žalovaný měl měsíční příjem [částka], výdaje na bydlení [částka], neměl žádné jiné půjčky, úvěry nebo kreditní karty (žádost o kreditní kartu, prohlášení k protokolu na posouzení úvěruschopnosti klienta).
7. Žalovaný nesplácel úvěr minimální splátkou z čerpaných prostředků řádně a včas, věřitelka úvěr ke dni [datum] dle všeobecných obchodních podmínek zesplatnila. A žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky (dokumentace ze systému banky, výpis z účtu ke kreditní kartě, prohlášení o okamžité splatnosti dluhu).
8. Aktivní legitimace žalobkyně byla doložena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení úplaty, na jejichž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost I-Xon, a.s. (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o úplatě). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně doložila, že původní věřitelka informovala žalovaného o postoupení pohledávky na společnost I-Xon, a.s.
9. Předžalobní výzvou k úhradě ze dne [datum] včetně přehledu potvrzení podacích čísel žalobkyně dokládala, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se použije pro smlouvy uzavřené po [datum]. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky.
12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
15. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalobkyně před uzavřením smluvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému peněžní prostředky do výše [částka] skutečně poskytla, žalovaný je měl hradit formou minimálních měsíčních splátek z čerpaných prostředků společně s úrokem ve výši 23,99 % a poplatky dle ceníku, což neplnil. Načež původní věřitelka úvěr ke dni [datum] zesplatnila a po žalovaném požadovala uhrazení celkové částky. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do jistiny a poplatků, tak i co do sjednaného úroku z úvěru z dlužné jistiny a úroků z prodlení z dlužné jistiny v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] spočívají v zaplaceném soudním poplatku [částka] a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od [datum] za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka], paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do [datum] a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka].
18. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokátka žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.
19. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je dána dle § 160 odst. 1 o.s.ř.