Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 500 Kč od 7. 6. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 20 388 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 1 426,86 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 434,45 Kč, úrokem z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 14 635,03 Kč od 17. 2. 2026 do 6. 6. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 135,03 Kč od 7. 6. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 355 Kč na účet Okresního soudu v [adresa] vedeného u České národní banky č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 888 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovaným dne 5. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 27 888 Kč, tedy jistinu společně s úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky měla nastat dne 5. 5. 2025. Žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil zcela všechny splátky a po poslední úhradě dne 29. 4. 2024 ve výši 500 Kč zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině 13 974,23 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 660,80 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 317 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 928,83 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 507,14 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti úvěru se jistina dále úročí úrokem ve výši 8 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 3. 2026 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 12. 3. 2026 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný neuhradil na svůj dluh již ničeho a žalobkyně po něm krom výše uvedených částek požaduje i zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úrok za období od 6. 5. 2025 do 16. 2. 2026 z dlužné jistiny kapitalizovaný částkou 1 426,86 Kč, zákonný úrok z prodlení od prodlení do 16. 2. 2026 kapitalizovaný částkou 2 434,45 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 17. 2. 2026 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny a částky úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. z částky 14 635,03 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván upomínkou odeslanou mu dne 25. 5. 2026.
2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán, jeho měsíční příjem činí 21 881 Kč a jeho měsíční výdaje činí 15 534 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala osobu žalovaného v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Provedeným dokazováním učinil soud následující skutková zjištění:
6. Výpisem z obchodního rejstříku doložila žalobkyně svou procesní subjektivitu.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky v této výši právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit náklady úvěru ve výši 12 888 Kč, které představoval úrok ve výši 761 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 8 % ročně. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že obnos ve výši 15 000 Kč převzal od právní předchůdkyně v hotovosti v místě jeho bydliště (smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 3. 2024).
8. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy žalovaného seznámila s právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).
9. Žalovaný v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a je zaměstnán. Měsíční příjem žalovaného činil 21 881 Kč, z nějž hradil měsíční výdaje v celkové výši 15 534 Kč, z toho částka 9 000 Kč připadala na náklady související s bydlením, částka 4 860 Kč na dopravu a osobní náklady a částka 1 674 Kč na srážky ze mzdy a výživné (žádost o úvěr).
10. Žalovaný byl od 1. 11. 2023 zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., a to na dobu neurčitou, a zároveň vykonával práci na základě dohody o provedení práce v období od 10. 11. 2023 do 30. 4. 2024, od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 a od 1. 9. 2024 do 31. 12. 2024 pro zaměstnavatele [právnická osoba]. Jeho příjem ze zaměstnání činil za měsíc listopad 2023 částku 15 410 Kč, za měsíc prosinec 2023 částku 16 188 Kč a leden 2024 částku 14 243 Kč. Příjem z dohody o provedení práce činil za měsíc listopad 2023 částku 6 123 Kč, za měsíc prosinec 2023 částku 5 467 Kč a za měsíc leden 2024 částku 3 608 Kč. Žalovanému byla část mzdy exekučně strhávána (výplatní pásky, dohoda o srážkách ze mzdy, DPP a pracovní smlouva).
11. Žalovaný na splátky uhradil dne 6. 3. 2024 částku 2 000 Kč a dne 29. 4. 2024 částku 500 Kč (transakční historie).
12. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 3. 2026 s účinností ke dni 12. 3. 2026 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 3. 2026 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2026 včetně seznamu postoupených pohledávek a dokladu o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 3. 2026).
13. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do 6. 6. 2026 upomínkou ze dne 22. 5. 2026 odeslanou žalovanému dne 25. 5. 2026 (předžalobní upomínka ze dne 22. 5. 2026 včetně podacího lístku ze dne 25. 5. 2026).
14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu:
15. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný vrátil právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu shora uvedené smlouvy. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení jeho dluhu do 6. 6. 2026.
16. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.
17. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
21. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
23. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
26. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
27. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
29. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
30. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
32. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smluvních ujednání částku 15 000 Kč, na níž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil částku 2 500 Kč. Žalobkyně nepředložila důkazy, kterými by prokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK. Povinnost právní předchůdkyně žalobkyně uchovat dokumenty, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela, jí byla stanovena § 78 odst. 1 z. s. ú. Právní předchůdkyně žalobkyně především řádně nezkoumala výdaje žalovaného, spokojila se pouze s jejich výší, jak jí žalovaný uvedl, kolik však žalovaný reálně na své životní náklady vydával neověřila, například výpisem z účtu žalovaného. Výdaje na bydlení uvedené žalované byly přitom dosti vysoké a jakýkoliv výpadek příjmů žalovaného mohl ohrozit jejich uhrazení. Z výplatních pásek žalovaného nadto bylo zřejmé, že jeho mzda je postižena exekucí, tj. žalovaný již v minulosti svým závazků nedostál. Výši a důvod dluhu, který byl exekučně vymáhán, právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila. Zda právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných registrech dlužníků, žalobkyně rovněž nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla poznat dostatečně finanční situaci žalovaného, a nemohla proto posoudit, zda je v možnostech žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.
33. Dále soud dodává, že se neztotožnil s argumentací žalobkyně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], neboť tento řeší situaci za účinnost zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016. Soud tedy nemohl opomenout ustanovení § 86 a zejména § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, ve kterém je zakotvena povinnost evidovat doklady k prokázání úvěruschopnosti.
34. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky).
35. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. shledal smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, jako neplatnou. Převzal-li žalovaný peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje rozdíl jistiny 15 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla, a částky 2 500 Kč, kterou žalovaný právní předchůdkyni na jistinu vrátil. [adresa] 500 Kč žalovaný dosud nevrátil. Aktivní legitimace žalobkyně byla dostatečně prokázána. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky 12 500 Kč a i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. od 7. 6. 2026 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení byla přiznána v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byla povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 22. 5. 2026, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do dne 6. 6. 2026. Žalovaný však ničeho neuhradil proto se dnem následujícím, tj. 7. 6. 2026 dostal do prodlení.
36. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
37. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, soudu nezbylo než žalobu do zbytku žalované jistiny, smluvní pokuty, úroku a zákonného úroku z prodlení částečně zamítnout, jak je ve výroku II. uvedeno.
38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějšímu žalovanému by náleželo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměru jeho úspěchu a neúspěchu ve věci. Protože však byl žalovaný během řízení zcela nečinný, žádné náklady řízení mu nevznikly, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
39. Protože ve věci nebyl vydán platební rozkaz a soud pokračoval v řízení, je žalobkyni dle položky č. [hodnota] bod 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., doměřen poplatek za její návrh do výše dle položky č. [hodnota] bod 1 písm. b), tj. do výše 5 % z žalované částky. Žalobkyně, která na poplatku za podaný návrh doposud uhradila částku 1 290 Kč, je tak povinna zaplatit na poplatku za podaný návrh ve výši 1 645 Kč doplatek 355 Kč. Lhůta k zaplacení je stanovena dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soudní poplatek je třeba uhradit na účet č. [č. účtu] vedený u České národní banky, variabilní symbol [var. symbol].