Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 13,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím s tím, že účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], splatnost jednotlivých splátek byla určena splátkovým kalendářem. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. V každé splátce byl zahrnut sjednaný úrok v sazbě 13,7 % ročně a příslušné poplatky. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného a dle výsledků byla nastavena výše měsíční splátky. Žalovaný celkem uhradil na poskytnutý úvěr částku [částka], se zbylými splátkami se ocitl v prodlení, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr ke dni [datum] zesplatnila a současně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vznikl nárok na zaplacení jednak žalované částky sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a ze smluvních pokut ve výši [částka], dále na kapitalizovaný úrok ve výši 13,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do dne sepsání žaloby v částce [částka], úrok ve výši 13,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] kapitalizovaný ode dne [datum] do dne sepsání žaloby částkou [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.[právnická osoba] řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).5. V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu, srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-533/07 Falco Privatstiftung a [jméno FO], proti [jméno FO] -Lindhorst). [adresa] poskytnutí služby (poskytnutí půjčky a kontokorentu) bylo podle smlouvy v České republice. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva o úvěru“) soud zjistil, že byla podepsána dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným jako Klientem, že její nedílnou součást tvoří úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]. s kódem IKH218, přičemž žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že se seznámil, a že rozumí všem ustanovením, která se týkají uvedených finančních služeb, a že má dostatečné finanční zdroje na placení všech svých dluhů, včetně dluhů z uvedené smlouvy o úvěru, přičemž parametry úvěru byly následující: výše úvěru [částka], roční úroková sazba 13,7 %, výše měsíční splátky [částka], RPSN 14,8 %, splatnost měsíční splátky je vždy k 15. dni v kalendářním měsíci, způsob úhrady splátek bankovním převodem. Úvěr byl sjednán jako účelový, sloužící k úhradě dluhů žalovaného uvedených v příloze č. [hodnota] ke Smlouvě o úvěru. Smlouvu o úvěru se dále žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet měsíčně spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně a s poplatky za doplňkové služby v celkové výši [částka]. Výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuálně dlužné částky se splatností vždy k 20. dni v měsíci. V případě, že se Klient opozdí se zaplacením splátky, je Společnost dle Smlouvy o úvěru oprávněna mu účtovat jednak účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž ke dni uzavření smlouvy je výše nákladů vypočtena na [částka] za měsíc vymáhání a částka se může měnit v závislosti na reálných nákladech vstupujících do kalkulace, jednak smluvní pokutu ve výši [částka], jednak jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky, a jednak úrok z prodlení ve výši podle platného nařízení vlády. Žalovaný ve smlouvě o úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu, má jednu vyživovací povinnost, má hlavní čistý příjem ve výši [částka] měsíčně a měsíční výdaje domácnosti činí [částka] (prokázáno smlouvou o hotovostním úvěru a revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a potvrzením o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum]).7. Z přílohy č. [hodnota] ke Smlouvě o úvěru má soud za prokázané, že částka ve výši [částka] byla žalovanému poskytnuta následujícím způsobem: částka [částka] byla vyplacena na účet č. [č. účtu], který žalovaný uvedl ve Smlouvě s tím, že tuto částku měl žalovaný použít na splacení úvěru poskytnutého žalovanému společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] [částka] částka, byla určena na splacení úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému, přičemž tuto částku v souladu s odst. 41 Smlouvy o úvěru vyplatila žalobkyně na svůj účet, a částka [částka] byla vyplacena na účet žalovaného č. [č. účtu].8. Z úvěrových podmínek společnosti [právnická osoba]. – ve znění změn platných od [datum] soud zjistil, že podle podkapitoly 2. 1. mimo jiné jednak Společnost se zavazuje půjčit Klientovi sjednanou výši úvěru a Klient se zavázal Společnosti úvěr vrátit a zaplatit sjednané úroky a jednak úvěr může Klient použít jen k účelu, který má uvedený ve smlouvě, že podle podkapitoly 5.2. k zesplatnění může zejména dojít, jestliže 1. Klient dluží Společnosti 2 a více splátek, 2. Klient nezaplatil splátku déle než 3 měsíce, že zesplatnění nemá vliv na trvání smlouvy, která dále trvá a zanikne až ve chvíli, kdy Klient úvěr zcela splatí, případně jiným zákonem stanoveným způsobem, přičemž Klient musí do té doby platit i úroky, že v okamžiku zesplatnění zanikají doplňkové služby, pokud byly sjednány, a že podle podkapitoly 6. 3. v případě, že se Klient opozdí s úhradami podle smlouvy nebo smlouvy o úvěru, je Společnost oprávněna mu účtovat zejména účelně vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši Společnost Klientovi písemně oznámí, smluvní pokutu ve výši [částka], pokud se Klient zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % z nezaplacené jistiny, úroků a doplňkových služeb, a to v případě prodlení po zesplatnění a úroky z prodlení v zákonné výši.9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad smlouvy číslo [hodnota] týkající se spotřebitelského úvěru vedeného na jméno žalovaného má soud za prokázané, že zachycuje, jakým konkrétním způsobem došlo k postupnému čerpání úvěru a k jeho splácení. K prvnímu čerpání došlo dne [datum] ve výši [částka], když došlo ke spojení půjček. Přehled reflektuje a zachycuje zaúčtování poplatků, smluvních pokut z prodlení. Z přehledu dále soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku [částka] a na svůj dluh uhradil toliko [částka].10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že Společnost vyzvala Klienta s ohledem na jeho prodlení s úhradou závazků ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, přičemž dlužná částka činila [částka], a že výzva byla zaslána na žalovaným ve smlouvě uvedenou kontaktní adresu dne [datum] (prokázáno podacím archem ze dne 12. 12.. 2023).11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k plnění před podáním žaloby. Podle podacího archu byla výzva žalovanému odeslána dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně).12. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovanému byla poskytnuta celkem částka [částka], žalovaný z této částky žalobkyni vydal částku [částka]. Zbývající dlužnou částku ve výši [částka] žalovaný nevydal ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechal.13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 ve znění účinném od [datum] do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.18. Soudní dvůr [právnická osoba] – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR-[právnická osoba]. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.19. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora [právnická osoba] - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).20. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO] a další, C-449/13; shodně též Bezouška P.: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).21. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně dostatečné, jak je soudu známo z úřední činnosti, neboť žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného, naopak se spokojila pouze s nepodloženými tvrzeními žalovaného. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila soudu žádné důkazy a pouze neurčitě v žalobě tvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalované zkoumala. Výdaje žalovaného, tak jak je žalovaný uvedl ve Smlouvě o úvěru, neodpovídají standardním výdajům průměrného dospělého člověka, žijícího v podnájmu a majícího vyživovací povinnost. Dále žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv zhodnotila stávající závazky žalovaného, a to i přes to, že úvěr poskytnutý žalobkyní byl poskytnut účelově na pokrytí předchozích dluhů žalovaného.22. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.23. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný čerpal od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši [částka]. Žalovaný žalobkyni splatil částku [částka]. Žalovanému tedy zbývá uhradit žalobkyni částku [částka]. Soud tedy žalobě co do jistiny v uvedeném rozsahu vyhověl.24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dlužné částky dle výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] nastala dne [datum], proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.26. [adresa] k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.