Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] ve znění doplnění žaloby ze dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka], který měl být uhrazen do [datum]. Žalovaný celkem na úvěr uhradil částku [částka]. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, která byla odeslána dne [datum]. Poté žalovaný uhradil ještě částku [částka]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [částka], náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] a úroku ve výši [částka]. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala lustrací z databází CRKI, SOLU, BRKI, NRKI, EUCB, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí: Dále provedla výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Následně žalovanému vyhověla žádosti o úvěr, neboť došla k závěru, že je žalovaný schopen jej splácet.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, neboť právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru, když nedostatečně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru sjednanou hypotéku s měsíční splátkou ve výši [částka], měsíční výdaje na elektřinu měl ve výši [částka] a dále měl sjednány další úvěry, které byly viditelné v bankovním i nebankovním registru. Měsíční příjem měl přitom pouze ve výši [částka]. Smlouva o úvěru je i předmětem řízení u finančního arbitra. Žalovaný považuje proto smlouvu o úvěru za neplatnou.
3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť souhlas účastníků soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum], včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, standardních podmínek úvěrové smlouvy a dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným formou elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčně částkou ve výši 13 % z čerpané částky úvěru, nejméně však ve výši [částka] společně s úrokem ve výši 146,949 % ročně.
6. Z potvrzení o platbě ze dne [datum], ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a z přehledu plateb má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr v celkové výši [částka] a žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem částku [částka]. Částky uvedené v položkách „withdrawals“ v přehledu plateb soud považuje za částky, které právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému, neboť se shodují v datech i výších s částkami obsaženými v jednotlivých potvrzeních o platbách. Dále částky uvedené pod položkami „payments“ v přehledu plateb soud z logiky věci považuje za částky, které žalovaný uhradil na splátkách úvěru.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ve výši [částka] na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila změnu věřitele a vyzvala jej k úhradě dlužné částky.
9. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů neprovedl soud žádná relevantní skutková zjištění.
10. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
11. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v souladu, s níž měl žalovaný čerpat finanční prostředky až výši [částka], a to opakovaně. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši [částka] a na splátkách úvěru uhradil celkem částku [částka]. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum], který byl žalovanému podle podacího archu odeslán téhož dne.
12. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ a zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“.
13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
18. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZoSÚ).
21. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala, což je soudu známo mimo jiné i z úřední činnosti (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně pouze neurčitě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného a ve výpočtu ponechala rezervu ve výši 10 %, toto tvrzení však ničím neprokázala. Dále neprokázala své tvrzení, že byl žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru lustrován v registrech SOLUS, BRKI, NRKI a dalších. Žalovaný nadto uvedl, že měl sjednané jiné úvěry, které byly v těchto registrech viditelné, ani případné lustrace v uvedených registrech by tak nemohla vést k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Je tak evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.
22. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Plnění žalovaného v celkové výši [částka] proto pokrylo celou poskytnutou jistinu úvěru v celkové výši [částka] (shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný podle žalobkyně zaplatil celkem [částka], z listinných důkazů však vyplynulo, že uhradil celkem [částka]. V každém případě poskytnutý úvěr žalovaný zcela uhradil, a proto soud žalobu jako nedůvodnou výrokem I. v celém rozsahu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení právo procesně úspěšný žalovaný. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.