Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky [částka] jako nesplacené jistiny úvěru, částky [částka] jako smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla následující: Společnost [právnická osoba] dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Žalovaná o úvěr zažádala online na internetových stránkách www.zaplo.cz. V rámci dokončení žádosti o úvěr provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, tedy odeslala částku [částka] ze svého bankovního účtu. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalované převodem na účet č. [č. účtu] úvěr ve výši [částka]. Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru došlo k navýšení úvěru na celkovou částku [částka]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit částku [částka] spolu se smluvním úrokem ve výši [částka] do [datum]. Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaná projevila svoji vůli smlouvu uzavřít tzv. verifikační platbou ve výši [částka] s textem „podepisuji.“. Žalovaná dlužnu částku ani zčásti neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla k úhradě vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Žalovaná požádala prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na stránkách www.zaplo.cz dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o úvěr, v žádosti se identifikovala rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou, emailem, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila téhož dne. Žalovaná zaslala dne [datum] na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši [částka], která představovala registrační poplatek (prokázáno výpisem z běžného účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] převodem na účet č. [č. účtu] částku [částka] (prokázáno výpisem z běžného účtu). Následně došlo k navýšení úvěru na celkovou částku [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši [částka] vrátit do [datum] (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalovaná nehradila sjednané splátky podle smlouvy, žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradila ničeho (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by splátky hradila). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem z téhož dne). K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum], který byl žalované podle podacího lístku odeslán téhož dne (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.
6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka [částka], žalovaná z této částky žalobkyni nevydala ničeho ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechala.
7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.
12. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR-[právnická osoba]. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
14. Žalobkyně neuvedla, že by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala.
15. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016), jak je soudu známo z úřední činnosti, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
16. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Žalovaná čerpala od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši [částka]. Žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky [částka].
17. Žalované bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky (§ 1882 odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaná je tedy povinna plnit dluh žalobkyni.
18. Soud stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů od doručení výzvy k plnění odeslané dne [datum], která byla žalovanému v souladu s § 573 o. z. doručena dne [datum]. Splatnost jistiny proto nastala marným uplynutím lhůty k plnění dne [datum] a dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužné částky, tj. dne [datum]. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení od [datum] z částky [částka] do zaplacení a v tomto rozsahu jí ho proto soud podle § 1968 a § 1970 o. z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. v tomto rozsahu žalobě vyhověl.
19. Ve zbylé části nároku pak soudu nezbylo než žalobu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
20. O třídenní lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka], tedy z 82 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky [částka], tedy z 18 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 64 % (82 % - 18 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných do [datum] (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka) a z částky [částka] za úkon právní služby realizovaný po [datum] (sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 64 % z částky [částka], tj. po zaokrouhlení na celé koruny na částku [částka]. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, právním předchůdci, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.
22. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.