Výrok
I. Řízení se co do částky 14 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 506 Kč od 30. 12. 2025 do 14. 1. 2026, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 506 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení, co do úroku ve výši 65,41 % ročně z částky 100 000 Kč od 30. 12. 2025 do 14. 1. 2026, co do úroku ve výši 65,41 % ročně z částky 99 765 Kč od 15. 1. 2026 do 18. 1. 2026 a co do úroku ve výši 73,37 % ročně z částky 235 Kč od 15. 1. 2026 do 18. 1. 2026 zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 96 000 Kč od 10. 7. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 5 814 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 103 814 Kč od 30. 12. 2025 do 14. 1. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 101 814 Kč od 15. 1. 2026 do 9. 7. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 814 Kč od 10. 7. 2026 do zaplacení, co do částky 22 428,92 Kč, s úrokem ve výši 7,96 % ročně z částky 100 000 Kč od 30. 12. 2025 do 14. 1. 2026, s úrokem ve výši 7,96 % ročně z částky 99 765 Kč od 15. 1. 2026 do 18. 1. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 99 765 Kč od 19. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 12. 2025 dosáhne částky 373 824 Kč, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 505 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 138 748 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 1. 9. 2025 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále též jen „smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 1. 9. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 73,37 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 6 707 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě údajů z registru SOLUS a z dokladů o příjmech žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení se splátkami vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 × 499 Kč) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (2 × 200 Kč). Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalobkyni dne 12. 12. 2025 částku 2 x 1 000 Kč a dne 14. 1. 2026 částku 2 x 1 000 Kč. K datu 28. 12. 2025 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, přičemž podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tuto novou jistinu ve výši celkem 116 271,73 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru, tedy dne 28. 12. 2025. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, a v bodě 6.5 smlouvy bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 30. 12. 2025 až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná částka se skládá z částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 114 271,73 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 22 428,92 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku a úroku z prodlení v zákonné výši a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný ničeho neuhradil ani poté, co mu žalobkyně zaslala předžalobní upomínku.
2. Žalobkyně podáním ze dne 9. 9. 2026 vzala svoji žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 14 506 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 506 Kč od 30. 12. 2025 do 14. 1. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 506 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení, co do úroku ve výši 65,41 % p.a. z částky 100 000 Kč od 30. 12. 2025 do 14. 1. 2026, co do úroku ve výši 65,41 % p.a. z částky 99 765 Kč od 15. 1. 2026 do 18. 1. 2026 a co do úroku ve výši 73,37 % p.a. z částky 235 Kč od 15. 1. 2026 do 18. 1. 2026.
3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud nezjišťoval stanovisko žalovaného ke zpětvzetí návrhu, když byla žaloba vzata zpět ještě před zahájením jednání ve věci samé a nesouhlas žalovaného by nebyl důvodem neúčinnosti zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z tohoto důvodu soud v předmětné věci řízení částečně zastavil s ohledem na shora uvedené zákonné ustanovení v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně v rozsahu podle výroku I.
5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobu v uplatněném rozsahu neuznal a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že v době, kdy uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, nebyl schopen správně posoudit své platební možnosti a nedokázal dostatečně vyhodnotit všechny důsledky podmínek nabízeného úvěru. Úvěrovou smlouvu uzavíral prostřednictvím internetu, bez osobní konzultace, která by mu umožnila lépe posoudit dopady uzavření úvěrové smlouvy na jeho finanční situaci. Žalovaný namítl, že ze strany žalobkyně nemuselo dojít k řádnému a dostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Dále žalovaný uvedl, že rozporuje žalobkyní požadovanou částku 138 748 Kč, neboť její výše se mu jeví jako nepřiměřeně vysoká a není mu zřejmé, jakým způsobem byla tato částka vypočtena. .
6. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že si před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného hradit úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 192 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 9 794 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 14 898 Kč. Dále byla ověřována úvěrová historie žalovaného v databázi NRKI a SOLUS. Z rejstříku SOLUS vyplynulo, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající se žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Ve formuláři hodnocení klienta byla provedena analýza bonity žalovaného, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 14 898 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jeho stavu, zaměstnání, vzdělání. Tím, že si žalovaný sjednal pojištění proti neschopnosti splácet, stal se ještě věrohodnějším. Z informativních výpisů z účtu žalobkyně ověřila, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a na základě kterých bylo ověřeno, že žalovaný má pracovní poměr a má tak stálý příjem. Žalovaný dále uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 4 934 Kč (nájemné + inkaso). Žalovaný neuvedl žádnou osobu, k niž by měl vyživovací povinnost. Žalobkyně dále uvedla, že příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje, a že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří klient – žalovaný při své žádosti, a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti.
7. Soud v dané věci nařídil ústní jednání na den 30. 9. 2026.
8. Soud provedl důkazy listinami, které předložili žalobkyně a žalovaný k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.
9. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:
10. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku k návrhu žalovaného ze dne 1. 9. 2025 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které měla žalovanému poskytnout 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 73,37 % ročně. Návrh smlouvy byl podepsán elektronicky jedinečným kódem. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu a zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně dne 1. 9. 2025. Celkovou částku ve výši 311 520 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni splácet v 48 měsíčních splátkách po 6 707 Kč, splatných nejpozději do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. V bodu 6. 1. smlouvy byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6. 2. bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů. V bodě 6.3. bylo sjednáno zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů a v bodě 6. 5. pro případ nezaplacení nové jistiny v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s jeho úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se žalobkyní zároveň sjednal pojištění schopnosti splácet úvěry (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne 1. 9. 2025, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy ze dne 1. 9. 2025, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2025, předsmluvní formulář, informace pro klienta, prohlášení klienta, listina nazvaná „Podpis na dálku“, důkaz o odeslání 1 Kč a o zaslání SMS, důkaz o přijaté SMS, fotokopie občanského průkazu, základní informace o klientovi, oznámení o schválení úvěru ze dne 2. 9. 2025 včetně splátkového kalendáře, pojištění schopnosti splácet úvěry – Informační dokument o pojistném produktu, potvrzení o pojištění, přihláška do pojištění).
11. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 1. 9. 2025 na účet č. [č. účtu], který byl uveden ve smlouvě (doklad o vyplacení úvěru).
12. Žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).
13. Žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru uvedl, že je starobní důchodce, má příjem ve výši 25 192 Kč měsíčně, jeho celkové měsíční výdaje činí 9 794 Kč, z toho výdaje na bydlení činí 4 934 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, je ženatý, volné zdroje činí 14 898 Kč (hodnocení klienta ze dne 1. 9. 2025).
14. Žalovanému byl na bankovní účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. zasílán starobní důchod (potvrzení o provedení transakce za období od 14. 7. 2025 do 13. 8. 2025 a za období od 14. 8. 2025 do 13. 9. 2025).
15. Žalovaný nebyl evidován jako dlužník s dlužnou částkou po splatnosti (výpis záznamů z registru SOLUS ze dne 29. 8. 2025 a NRKI).
16. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, ač byl žalobkyní k jejich úhradě vyzván výzvami ze dne 20. 11. 2025 a ze dne 22. 12. 2025 s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru (výzva k zaplacení ze dne 20. 11. 2025 a výzva k zaplacení ze dne 22. 12. 2025).
17. Žalovaný uhradil celkem 4 000 Kč (karta klienta ze dne 13. 7. 2026).
18. Jelikož byl žalovaný i nadále v prodlení s úhradou splátek úvěru, žalobkyně měla oznámením ze dne 28. 12. 2025 závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru zesplatnit a žalovaného vyzvat k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky ve výši 118 320 Kč, avšak již neprokázala, že by zesplatňující dopis žalovanému odeslala (oznámení ze dne 28. 12. 2025).
19. K zaplacení žalované částky do 15 dní od odeslání výzvy byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 22. 6. 2026 odeslaným téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (předžalobní upomínka ze dne 22. 6. 2026 včetně podacího archu z téhož dne).
20. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
21. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, sice ověřila potvrzením o provedení transakce příjmy žalovaného za období 14. 7. 2025 do 13. 9. 2025, avšak již nedoložila, že by zkoumala skutečné výdaje žalovaného.
22. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
23. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Podle § 2 odst. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
25. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
26. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
27. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
29. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
30. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
32. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně podle smluvního ujednání žalovanému částku 100 000 Kč skutečně poskytla. Soud však dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo řádné. Z výsledků zkoumání úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný má sice stálé příjmy ze starobního důchodu, ale stran výdajů žalovaného se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o jeho měsíčních výdajích, které žádným způsobem neověřila (např. výpisy z účtu, nájemní smlouvou, smlouvami s dodavateli energií apod.).
33. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva v souladu s § 87 ZoSÚ neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).
34. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy žalobkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 96 000 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (100 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (4 000 Kč). Soud proto výrokem II. v této části žalobě vyhověl. Splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) soud stanovil v souladu s § 87 ZoSÚ ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku II. rozsudku.
35. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne 22. 6. 2026, která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána téhož dne (doručena třetí pracovní den po jejím odeslání – tedy 25. 6. 2026), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 96 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 10. 7. 2026, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 505 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 138 748 Kč sestávající z částky 6 600 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne 30. 9. 2026) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou cestovného jejího zástupce (resp. substituta) na soudní jednání dne 30. 9. 2026 osobním vozidlem zn. [SPZ] na trase sídla zástupce [adresa] – Okresní soud Mladá Boleslav a zpět, kdy jízdné činilo celkem 1 122,92 Kč (jedna cesta na jednání soudu á 59,7 km a zpět při průměrné spotřebě 10,10 l/100 km, vyhláškové ceně pohonných hmot 34,70 Kč/l a náhradním koeficientu 5,90 Kč/km). Dále žalobkyni náleží náhrada za ztracený čas ve výši 600 Kč za 4 půlhodiny á 150 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 6 334,20 Kč, neboť zástupce žalobkyně řádně prokázal, že je plátcem předmětné daně v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 38 % z částky 43 435,133 Kč činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 16 505 Kč.
37. Nadto soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalším zástupkyní žalobkyně účtovaným úkonům právní služby, a to úvěruschopnost a částečné zpětvzetí žaloby, jimiž zároveň doplnila (základní) žalobní tvrzení, když doplňovaná tvrzení totiž měla, resp. mohla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání platebního rozkazu). Doplňujících podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatná podání nelze považovat za účelně provedené úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za které by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za které by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě – spravedlivě – uložit.
38. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.