Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] a doplněním ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalované vznikla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky písemnou upomínkou ze dne [datum]. Dne [datum] zaslala žalobkyně další upomínku žalované. Žalovaná na výzvu žalobkyně nikterak nereagovala. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost řádně nesplnila, žalobkyně dopisem ze dne [datum] prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala žalovanou k jeho uhrazení. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posuzovala z výpisů z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z databáze neplatných dokladů, z registru SOLUS a REPI a dále pak z dokladů a údajů poskytnutých žalovanou. Žalovaná nadále žalobkyni dluží jistinu ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne [datum].
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka]. Podle čl. 4.3 smlouvy měl být úvěr čerpán vyplacením částky [částka] na účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet úvěr ve 12 měsíčních splátkách po [částka] se splatností každého 15. dne v měsíci (smlouva o úvěru ze dne [datum], předsmluvní informace). Žalobkyně dne [datum] zaslala částku ve výši [částka] na účet žalované uvedený ve smlouvě (detail pohybu – bezhotovostní platba). Proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení, výsledek lustrace v registru SOLUS byl negativní, proti žalované nebyla vedena exekuce, pozitivní byl výsledek v registru SOLUS, a to s výší měsíčních závazků ve výši [částka] (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr SOLUS, registr platebních informací). Žalovaná uvedla, že pobírá měsíční mzdu ve výši [částka], má náklady na bydlení ve výši [částka], náklady na potraviny a běžné zboží ve výši [částka], finanční závazky ve výši [částka]. S ohledem na prodlení žalované s uhrazením měsíční splátky ve výši [částka] splatné dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky a vyúčtovala současně poplatek za upomínání ve výši [částka] za každou odeslanou upomínku (upomínka č. [hodnota] ze dne [datum], emailová upomínka z téhož dne). Druhou upomínkou vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky [částka] ([částka] splátka úvěru, [částka] za zasílané upomínky), upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru (upomínka č. [hodnota] ze dne [datum], emailová upomínka z téhož dne). V důsledku prodlení žalované s hrazením jejích závazků plynoucích z úvěrové smlouvy žalobkyně zesplatnila nesplacenou jistinu úvěru ve výši [částka], a vyzvala žalovanou k jejímu zaplacení a upozornila na vymáhání pohledávky soudní cestou (zesplatnění úvěru, předžalobní výzva ze dne [datum], podací list z téhož dne).
6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka [částka], žalovaná z této částky žalobkyni nevydala ničeho a bez právního důvodu si celou částku ponechala.
7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.
12. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR-[právnická osoba]. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovící důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO] a další, C-449/13; shodně též Bezouška P.: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).
15. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.
16. Žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.), jak je soudu známo z úřední činnosti, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky [částka] (vyplacená jistina), žalobkyni také vrátit. Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl. Splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) soud stanovil v souladu s § 87 ZoSÚ ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku.
17. Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, soud dospěl k závěru, že žalovaná jakožto spotřebitel není povinna vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jejím možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení (blíže viz např. závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka]). Proto výrokem II. zbývající nároky zamítl.
18. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, resp. žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze co do požadovaného příslušenství. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] spočívají v zaplaceném soudním poplatku [částka] a v odměně advokáta, která je tvořena částkou [částka], tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka], odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT).
19. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, dlužném částce a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.
20. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
21. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.