Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 243/2026

Soud: Okresní soud v Mladé BoleslaviDatum rozhodnutí: 30. 9. 2026Č. j.: 13 C 243/2026-19Samosoudkyně: JUDr. Kateřina ZavadilováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 11. 2026Předmět řízení: o 192 605,15 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSMB:2026:13.C.243.2026.1
smlouva mezinárodnísmlouva pracovnínáklady řízeníbezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvylhůtyprávnická osobadokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůmajetekpostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (29) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 200 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, částku 44 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 44 000 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19 688,04 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 105 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 644,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 849,44 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 649,44 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 14 200 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 15 849,44 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, co do částky 114 717,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 089,33, kapitalizovaného úroku ve výši 5 026,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 63 500 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 500 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 63 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 33 888,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 13. 10. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 976 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 366 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 110 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 558 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 11. 10. 2024. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, celkem zaplatil 2 800 Kč. Naposledy uhradil žalovaný splátku dne 27. 11. 2023. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 15 849,44 K a poplatku ve výši 9 538,60 Kč, a to marným uplynutím lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 21. 10. 2025 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný po postoupení pohledávek neuhradil na svoje dluhy ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně zaplacení částky 33 888,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 105 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 644,67 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 15 849,44 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 15 849,44 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně.

2. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má vysokoškolské vzdělání, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnosti, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], pobírá čistý příjem ve výši 30 135 Kč měsíčně, další příjmy nemá, platí externí splátky ve výši 6 000 Kč měsíčně, interní splátky hradí ve výši 6 500 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje má ve výši 13 000 Kč, dále s ohledem na výši jeho příjmu (prokázáno potvrzením o výši příjmu ze závislé činnosti), a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

3. Žalobkyně se dále domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 158 717,11 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 10. 7. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 84 709 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 68 012 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 15 197 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 6 447 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 10. 7. 2025. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, celkem zaplatil 26 000 Kč. Naposledy uhradil žalovaný splátku dne 27. 11. 2023. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 63 500 Kč a poplatku ve výši 60 217,11 Kč, a to marným uplynutím lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 21. 10. 2025 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný po postoupení pohledávek neuhradil na svoje dluhy ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně zaplacení částky 158 717,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 089,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 026,20 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 63 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 63 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně.

4. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má vysokoškolské vzdělání, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnosti, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], pobírá čistý příjem ve výši 25 574 Kč měsíčně, žádné další příjmy nemá, platí externí splátky ve výši 6 000 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje má ve výši 10 000 Kč, dále s ohledem na výši jeho příjmu (prokázáno výplatními páskami za měsíce 04, 05/2023, pracovní smlouvou), a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

5. Žalovaný je mongolským státním příslušníkem, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a soud se musel zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem, které bude na případ aplikovat. Kolizní normou je v daném případě dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976 uveřejněné ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 106/1978 ze dne 30. 9. 1978. Podle čl. 36 bod 1 uvedené smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými osobami a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle čl. 37 bod 1 uvedené smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v čl. 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Ve smyslu citovaných ustanovení jsou tedy české soudy mezinárodně příslušné k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád České republiky, neboť smlouva byla uzavírána na území České republiky s místem plnění v České republice.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

7. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

8. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.

9. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 10. 2023 má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 11 976 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 7 366 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a za další péči o zákazníka ve výši 3 110 Kč), a to v 52 týdenních splátkách po 558 Kč, poslední ve výši 518 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru).

11. Z karty zákazníka má soud za zjištěné, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] o svých poměrech uvedl, že je ženatý, má vysokoškolské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnosti, žije v nájmu, je zaměstnancem společnosti [právnická osoba] a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 30 135 Kč měsíčně, žádné další příjmy nemá, přičemž hradí externí splátky ve výši 6 000 Kč měsíčně, interní splátky ve výši 6 500 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí 13 000 Kč (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 10. 2023, potvrzením o výši příjmu ze závislé činnosti ze dne 13. 10. 2023).

12. Z tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] se podává, že žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil celkovou částku 2 800 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 23. 10. 2025).

13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně seznamů postoupených pohledávek žalobkyně prokazovala, že uzavřela dne 21. 10. 2025 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě nabyla vlastnické právo k žalované pohledávce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky).

14. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně podacího lísku ze dne 21. 11. 2025 žalobkyně prokazovala, že její právní předchůdkyně žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a podacím lístkem ze dne 21. 11. 2025).

15. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku z téhož dne má soud za zjištěné, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínala o zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026 a podacím lístkem z téhož dne).

16. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 7. 2023 má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 84 709 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 68 012 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a za další péči o zákazníka ve výši 15 197 Kč), a to v 24 měsíčních splátkách po 6 447 Kč, poslední ve výši 6 428 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru).

17. Z karty zákazníka má soud za zjištěné, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] o svých poměrech uvedl, že je ženatý, má vysokoškolské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnosti, žije v nájmu, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 25 574 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá, externí splátky činí 6 000 Kč, přičemž jeho odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Žalovaný doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc 04 a 05/2023 (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 10. 7. 2023, výplatní páskou za měsíc 04 a 05/2023)

18. Z tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] se podává, že žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil celkovou částku 26 000 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 23. 10. 2025).

19. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně seznamů postoupených pohledávek žalobkyně prokazovala, že uzavřela dne 21. 10. 2025 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě nabyla vlastnické právo k žalované pohledávce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky).

20. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně podacího lísku ze dne 21. 11. 2025 žalobkyně prokazovala, že její právní předchůdkyně žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a podacím lístkem ze dne 21. 11. 2025).

21. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku z téhož dne má soud za zjištěné, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínal o zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026 a podacím lístkem z téhož dne).

22. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] částku 17 000 Kč, přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku 2 800 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] částku 70 000 Kč, přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku 26 000 Kč.

23. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).

24. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byly smlouvy uzavřena platně, s ohledem na to, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smluv.

29. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-[právnická osoba]. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

31. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka] (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, [Anonymizováno] proti [jméno FO] a další, C-449/13; shodně též Bezouška P.: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).

32. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dostatečné.

33. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.), soud proto uzavřené smlouvy posoudil jako neplatné.

34. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaný čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] jistinu úvěru v celkové výši 17 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně splatil celkem částku 2 800 Kč. Žalovanému tedy zbývá uhradit žalobkyni částku 14 200 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] jistinu úvěru v celkové výši 70 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně splatil celkem částku 26 000 Kč. Žalovanému tedy zbývá uhradit žalobkyni částku 44 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud tedy žalobě co do jistiny ve výši 14 200 Kč a 44 000 Kč výrokem I. rozsudku vyhověl. Splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) soud stanovil v souladu s § 87 ZoSÚ ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku.

35. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyly platně uzavřeny, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne 16. 1. 2026, která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána téhož dne (doručena třetí pracovní den po jejím odeslání – tedy 19. 1. 2026), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 14 200 Kč a 44 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužných částek od 1. 2. 2026, tedy po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce (31. 1. 2026).

36. Ohledně všech dalších nároků, včetně dalšího požadovaného příslušenství, soud dospěl k závěru, že žalovaný jakožto spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatných úvěrových smluv ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení (blíže viz např. závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka]). Proto výrokem II. zbývající nároky zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.

38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací