Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je zaplacení částky [částka] jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], o objemu válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 s číslem technického průkazu [IBAN] za dobu od [datum] do [datum] (ohledně uvedeného vozidla nebyla podle žalobkyně uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.
2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s pobytem v ČR, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká České a Polské republiky, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po [datum]) i věcná působnost.
3. Příslušnost zdejšího soudu nelze založit na základě článku 26 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nijak nevyjádřil (je nečinný), ale bylo zjištěno bydliště na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 14 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu.
4. Mezi Českou republikou a Slovenskem je třeba smluvní vztahy založené po [datum] posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím I). Nebyla-li provedena volba práva podle čl. 3, bude se podle čl. 7 nařízení Řím I. pojistná smlouva řídit právem členského státu, v němž se riziko nachází v okamžiku uzavření smlouvy, tedy českým právem. U pojistných smluv, pro které členský stát ukládá povinnost uzavřít pojištění, platí, že pokud je právo členského státu, ve kterém se nachází riziko, v rozporu s právem členského státu, který ukládá povinnost uzavřít pojištění, je rozhodným právem právo státu ukládajícího povinnost uzavřít pojištění. Pro účely tohoto článku je země, v níž se riziko nachází, určena podle čl. 2 písm. d) druhé směrnice Rady 88/357/EHS.
5. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a souhlas žalovaného soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.
6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl provozovatelem vozidla RZ: [SPZ], VIN [VIN kód] (objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3), technický průkaz číslo [IBAN], v době od [datum] do [datum], v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač byl k tomu vyzýván žalobkyní ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy a následně upomínán dopisem. Náklady na vymáhání činí 300 Kč, k jejich zaplacení byl žalovaný taktéž písemně vyzván. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum].
7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., ve znění účinném od [datum], provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen „registrované vozidlo“), nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Podle odst. 2 téhož ustanovení má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Výše příspěvku u osobního vozidla o objemu válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí [částka] za každý den porušení povinnosti (§ 5 odst. 1 písm. o) vyhl. Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.). Žalobkyni dále vzniká nárok na úhradu nákladů podle 45 odst. 2 a 4 zákona č. 30/2024 Sb. ve výši [částka] podle § 6 shora uvedené vyhlášky.
8. Splatnost příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek nastala v souladu s § 46 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to v souladu s údaji uvedenými ve výzvě zaslané žalobkyní žalované.
9. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky vlastního příspěvku podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, přičemž jeho výše byla určena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.
12. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.