Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutou půjčku, a to vyhodnocením informací získaných od žalované a lustrací insolvenčního rejstříku. Informace o majetkových, rodinných a pracovních poměrech ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek a výpisů z účtu. Z informací poskytnutých žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnán jako dělnice u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem ve výši [částka], je bez vyživovacích povinností a nemá půjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši příjmu a výši požadované půjčky tak právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru, že schopnost žalované splatit zápůjčku je dostatečná. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po [částka] spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkem na úvěr uhradila [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku zaslanou jí právním zástupcem žalobkyně nic neuhradila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Žalovaná je státním občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaná bydliště na území České republiky, a proto může být žalována u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.
5. Z provedených důkazů soud došel k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] a ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že žalovaná podepsala s právní předchůdkyní žalobkyně téhož dne listinu označenou jako smlouvu o půjčce, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit jí úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši [částka] hradit formou 60 týdenních splátek ve výši [částka], poslední splátka měla činit [částka]. Sjednané RPSN činilo 63,93 %. Půjčka byla žalované poskytnut v hotovosti ve výši [částka].
7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši [částka]. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v žádosti uvedla, že pracuje na plný úvazek jako dělnice u společnosti [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činí [částka] měsíčně, další příjmy domácnosti činily [částka]. Měsíční výdaje odhadla celkem ve výši [částka], z toho částka [částka] byla na výdaje spojené s bydlení. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má kreditní kartu a nemá úvěr u jiné společnosti. Jiné dluhy, případně probíhající exekuční řízení nebyly zjišťovány. V žádosti je uvedeno, že údaje sdělené žalovanou byly ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z účtu, tyto však žalobkyně nedoložila.
8. Z přehledové tabulky vyplývá, že žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem [částka].
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou informovala o změně věřitele a vyzývala ji k úhradě dlužné částky.
10. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky.
11. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] neučinil soud žádné skutkové zjištění, neboť se zjevně jedná o věc jiného účastníka s jiným skutkovým základem.
12. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku („o. z. 1964“), neboť ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. určuje, že právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, tj. před [datum], se řídí dosavadními předpisy, a dále podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] („ZoSÚ“). Postoupení pohledávky a prodlení žalované soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť k těmto skutečnostem došlo po [datum].
13. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 citovaného zákona lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.
14. Podle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
15. Dle § 3 písm. a) ZoSÚ se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, a dle písm. b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
16. Dle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel nebude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
17. Podle § 451 odst. 1 o. z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
18. Podle § 451 odst. 2 o. z. 1964 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od [datum], odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
23. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
24. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
25. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR-[právnická osoba]. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
26. Ustanovení § 9 ZoSÚ, stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
27. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 657 o. z. 1964 ve spojení s § 1 ZoSÚ, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po [částka]. Finanční prostředky žalovaný obdržela v hotovosti. Žalobkyně vystupovala jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 3 písm. a) ZoSÚ jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1 ZoSÚ o spotřebitelskou smlouvu. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.
28. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala z jejích vlastních tvrzení, z pracovní smlouvy, výplatních pásek, výpisu z účtu a lustrací v insolvenčním rejstříku. Z doložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná v rámci žádosti o úvěr právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že dosahuje příjmu ve výši [částka] měsíčně coby výdělku ze zaměstnání. Další příjem domácnosti činil [částka]. K tomu soud uvádí, že zavázanou ze smlouvy o půjčce byla pouze žalovaná, nikoliv další osoba, proto příjmy jiné osoby než žalované nejsou relevantní. Žalobkyně nicméně nepředložila žádný důkaz, z nějž by bylo možné učinit závěr, že ověřila, že žalovaná skutečně dosahovala měsíčního příjmu v takové výši a že z tohoto příjmu nebyly strhávány srážky ze mzdy. Z žádosti o spotřebitelský úvěr plyne, že žalovaná pouze uvedla, že má kreditní kartu a nemá půjčku u jiné společnosti, její další dluhy však ověřovány nebyly. Stran výdajů žalovaná uvedla, že její celkové měsíční výdaje činily [částka], z toho [částka] na bydlení. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, právní předchůdkyně žalobkyně si však nájemní smlouvu nevyžádala. Z důkazů ani tvrzení žalobkyně se tedy nepodává, že by skutečné výdaje právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy jakkoli zkoumala. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy dle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaná schopen splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalované, resp. toto v řízení nedoložila.
29. Soud proto v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaný nevznesl námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Soud je s ohledem na výše citovaný rozsudek Soudního dvora EU povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18.
30. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení pouze nárok na vydání poskytnuté jistiny v požadované výši [částka] v době přiměřené možnostem žalované. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby uhradila jen [částka], proto jí na jistině zbývá zaplatit částka [částka]. Soud stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne [datum], který byl žalované odeslán [datum] prostřednictvím poštovní přepravy. Soud tak vycházel z doloženého podacího lístku s datem odeslání [datum]. Výzva tak byla dle § 573 o. z. žalované doručena dne [datum]. Splatnost jistiny proto nastala marným uplynutím lhůty k plnění dnem [datum] a dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením nesplacené části jistiny, tj. dne [datum]. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení od [datum] z částky [částka] a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o. z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
31. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.
32. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).
33. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci z [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení byla úspěšnější žalovaná, avšak žádné náklady jí v řízení nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní. Soud proto výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
34. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod k jejímu prodloužení.