Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (Emmas [právnická osoba].[IČO] IČO, ) dne [datum] žalovanému úvěr ve výši [částka] splatný dne [datum]. Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni úvěr ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úrok ve výši [částka]. Žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že jej lustrovala ve veřejně dostupných databázích (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, EUCB, BRKI, NRKI) a dospěla k závěru, že není dána pochybnost o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba]. Tato společnost pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Naposledy byl žalovaný k zaplacení vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně odeslanou dne [datum]. V případě, že by soud neshledal, že by byla uzavřena smlouva platně, požadovala bezdůvodné obohacení žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.
3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], s úrokovou sazbou 36 % ročně, úrokem [částka], RPSN 2 929,43 % a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splatit v jedné splátce ve výši [částka], a to do 30 dnů od odeslání úvěrových prostředků, tedy do [datum]. Při překročení doby splatnosti činilo sjednané RPSN 9 059,1 % a poplatek za sjednání úvěru činil [částka], tj. splátka činila [částka]. Úvěrová smlouva byla podepsána prostřednictvím unikátního identifikačního SMS kódu.
6. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [č. účtu] dne [datum] částku ve výši [částka].
7. Z informací o žalovaném soud zjistil, že se jednalo o 2. půjčku žalovaného u právní předchůdkyně, žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s příjmem ve výši [částka] a výdaji ve výši [částka], z čehož celkem [částka] činily splátky bankovního, hypotečního a nebankovního úvěru a [částka] byly náklady bydlení. U ostatních nákladů bylo uvedeno [částka].
8. Ze oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z právní předchůdkyně na žalobkyni, a zároveň mu byla zaslána předžalobní výzva k uhrazení dlužné jistiny ve výši [částka], a to tří dnů. Z podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení a předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne [datum].
9. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.
10. Soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu listinu označenou jako „informace o vlastníkovi“.
11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na bankovní účet žalovaného úvěr ve výši [částka], a žalovaný se jej zavázal vrátit ke dni [datum] a to jednou splátkou ve výši [částka], resp. [částka] v případě nedodržení termínu splatnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne [datum] částku ve výši [částka]. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj závazek neuhradil žalobkyni ani její právní předchůdkyni ničeho, ač byl o úhradu dluhu upomínán předžalobní výzvou odeslanou mu dne [datum]. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného.
12. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru neprověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. neprokázala, že by tuto řádně prověřila. Ani lustrace žalovaného v registrech ISIR, CEE, CRKI a EUCB nebyla doložena žádným důkazem.
13. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
19. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od [datum], odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Podle názoru soudu, v daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala. Žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Nadto žalovaný uvedl, že veškeré jeho výdaje (tedy na bydlení, stravu, ošacení, dopravu atd.) činí pouhých [částka] měsíčně, což soud považuje za naprosto nerealistické.
25. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
26. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě (30 dní), a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 ZoSÚ). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou [částka], která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla ([částka]), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil ([částka]).
27. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky společně s předžalobní výzvou ze dne [datum], které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno téhož dne, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ([částka]) od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně ([datum]).
28. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněného poplatku za poskytnutí úvěru a úroku, soudu nezbylo než žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení částečně zamítnout.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do [datum], (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
30. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.