Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle níž je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě tvrdí následující:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které byly žalovanému zaslány na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutou částku spolu s dohodnutými úroky a měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši [částka] v 36 pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smlouvou o úvěru přistoupila k zesplatnění úvěru, což oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum] a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalovanou částku [částka] tvoří jistina zápůjčky ve výši [částka], dlužný úrok za poskytnutý úvěr přirostlý ke dni zesplatnění ve výši [částka], dlužný poplatek za pojištění ve výši [částka], dlužný smluvní pokuta do zesplatnění ve výši [částka] a dále smluvní pokuta ve výši [částka] vyčíslená ke dni [datum]. Žalobkyně požaduje dále po žalovaném zaplacení úroků a úroků z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.
3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.
5. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:
6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., a žalovaný jako klient podepsali dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši [částka] (dále jen „smlouva o úvěru“). Žalobkyně uvedenou částku žalovanému v souladu se smlouvou o úvěru zaslala na bankovní účet č. [účet]. Ve smlouvě je uvedeno, že klient se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu [částka], úroky ve výši 59,85 % p.a. a měsíční poplatek za pojištění ve výši 13,95 % z částky ve výši [částka], tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v 36 měsíčních splátkách po [částka]. (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). V čl. 6 odst. 6. 3. smlouvy o úvěru je uvedeno, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. celá jistina úvěru, veškeré úroky a smluvní pokuty přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají splatnými (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). V části A – základní parametry úvěru smlouvy o úvěru je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 59,85 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalovaný uhradil celkem pouze částku [částka] (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradila více, než tvrdí žalobkyně). Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného (soudu známo z úřední činnosti).
7. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] na žalobkyni (prokázáno společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohou č. [hodnota] - Seznam postoupených pohledávek ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o tom, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužných částek (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]). Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Na právní posouzení věci se použije úprava zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
19. Soudní dvůr [právnická osoba] – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR-[právnická osoba]. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora [právnická osoba] - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
21. V rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. [adresa] s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
23. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětné smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy i výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
24. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Žalobkyně má proto v souladu s ust. § 87 ZoSÚ právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru. Žalovaný podle žalobkyně již uhradil částku ve výši [částka], k úhradě tedy zbývá částka [částka].
25. Ohledně zamítnutého nároku na úrok z prodlení soud uvádí, že podle rozsudku NS ČR ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka], je ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení podle o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka (spotřebitele). Soud určil novou dobu splatnosti, která nastává třetím dnem ode dne, kdy tento rozsudek nabyde právní moci a žalovaný se tak dosud nenachází v prodlení.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.27. [adresa] k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.