Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 332,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 620,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala žalobou zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně od 28. 6. 2013 do 1. 10. 2025. Z důvodu skončení pracovního poměru žalovaného ke dni 1. 10. 2025 provedl žalobce v souladu s příslušnými ustanoveními pracovněprávních předpisů přepočet nároku žalovaného na dovolenou za rok 2025. Při tomto přepočtu bylo zohledněno, že žalovaný v období od 3. 9. 2025 do 1. 10. 2025 bez řádné omluvy nevykonával práci a vykazoval neomluvenou absenci. Tato skutečnost měla přímý dopad na rozsah vzniklého nároku na dovolenou, respektive na jeho krácení. Na základě uvedeného přepočtu bylo zjištěno, že žalovaný přečerpal dovolenou, na kterou mu po zohlednění neomluvených absencí již nevznikl nárok. V důsledku toho žalovaný zároveň pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, a to konkrétně za dny od 19. 1. 2025 do 23. 1. 2025, od 17. 2. 2025 do 18. 2. 2025, 2. 5. 2025, 8. 5. 2025, 1. 7. 2025 a od 14. 7. 2025 do 25. 7. 2025. Tímto jednáním vzniklo na straně žalobce vůči žalovanému nárok v celkové výši 35 332,40 Kč, který představuje bezdůvodně vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou. Veškeré neomluvené absence žalovaného byly žalobcem průběžně evidovány a projednávány, přičemž o těchto skutečnostech byl pořizován zápis z jednání o neomluvené absenci. Současně jsou jednotlivé absence žalovaného zaznamenány rovněž v docházkových listech žalobce. Dne 23. 4. 2026 a 29. 4. 2026 zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce výzvu k úhradě dluhu. Do dnešního dne žalovaný dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z pracovní smlouvy, zápisu z jednání o neomluvené absenci, docházkových listů a vyúčtování mzdy za měsíce leden, únor, květen, červenec 2025 – čerpání dovolené, docházkových listů za měsíc září až říjen 2025 – neomluvená absence, z vyúčtování mzdy za září 2025 až listopad 2025 – výše pohledávky má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně od 28. 6. 2013 do 1. 10. 2025. Z důvodu skončení pracovního poměru žalovaného ke dni 1. 10. 2025 provedl žalobce v souladu s příslušnými ustanoveními pracovněprávních předpisů přepočet nároku žalovaného na dovolenou za rok 2025. Při tomto přepočtu bylo zohledněno, že žalovaný v období od 3. 9. 2025 do 1. 10. 2025 bez řádné omluvy nevykonával práci a vykazoval neomluvenou absenci. Tato skutečnost měla přímý dopad na rozsah vzniklého nároku na dovolenou, respektive na jeho krácení. Na základě uvedeného přepočtu bylo zjištěno, že žalovaný přečerpal dovolenou, na kterou mu po zohlednění neomluvených absencí již nevznikl nárok. V důsledku toho žalovaný zároveň pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, a to konkrétně za dny od 19. 1. 2025 do 23. 1. 2025, od 17. 2. 2025 do 18. 2. 2025, 2. 5. 2025, 8. 5. 2025, 1. 7. 2025 a od 14. 7. 2025 do 25. 7. 2025. Tímto jednáním vzniklo na straně žalobce vůči žalovanému nárok v celkové výši 35 332,40 Kč, který představuje bezdůvodně vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou. Veškeré neomluvené absence žalovaného byly žalobcem průběžně evidovány a projednávány, přičemž o těchto skutečnostech byl pořizován zápis z jednání o neomluvené absenci. Současně jsou jednotlivé absence žalovaného zaznamenány rovněž v docházkových listech žalobce.
4. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 4. 2026, včetně dokladu o odeslání, z výzvy k úhradě dluhu ze dne 29. 4. 2026, včetně dokladu o odeslání, má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce výzvu k úhradě dluhu. Do dnešního dne žalovaný dlužnou částku neuhradil.
5. Dle ust. § 109 odst. 1 zák. č. 262/2006, zákoníku práce (ZP) za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.
6. Dle ust. § 211 ZP zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dále právo na dodatkovou dovolenou.
7. Dle ust. § 223 odst. 1 ZP Zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat.
8. Dle ust. § 331 ZP vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.
9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně od 28. 6. 2013 do 1. 10. 2025. Z důvodu skončení pracovního poměru žalovaného ke dni 1. 10. 2025 provedl žalobce v souladu s příslušnými ustanoveními pracovněprávních předpisů přepočet nároku žalovaného na dovolenou za rok 2025. Při tomto přepočtu bylo zohledněno, že žalovaný v období od 3. 9. 2025 do 1. 10. 2025 bez řádné omluvy nevykonával práci a vykazoval neomluvenou absenci. Tato skutečnost měla přímý dopad na rozsah vzniklého nároku na dovolenou, respektive na jeho krácení. Na základě uvedeného přepočtu bylo zjištěno, že žalovaný přečerpal dovolenou, na kterou mu po zohlednění neomluvených absencí již nevznikl nárok. V důsledku toho žalovaný zároveň pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, a to konkrétně za dny od 19. 1. 2025 do 23. 1. 2025, od 17. 2. 2025 do 18. 2. 2025, 2. 5. 2025, 8. 5. 2025, 1. 7. 2025 a od 14. 7. 2025 do 25. 7. 2025. Tímto jednáním vzniklo na straně žalobce vůči žalovanému nárok v celkové výši 35 332,40 Kč, který představuje bezdůvodně vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou. Veškeré neomluvené absence žalovaného byly žalobcem průběžně evidovány a projednávány, přičemž o těchto skutečnostech byl pořizován zápis z jednání o neomluvené absenci. Současně jsou jednotlivé absence žalovaného zaznamenány rovněž v docházkových listech žalobce. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 620,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 767 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 332,40 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 970 Kč ve výši 1 883,70 Kč.