Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

15 C 234/2026

Soud: Okresní soud v Mladé BoleslaviDatum rozhodnutí: 22. 9. 2026Č. j.: 15 C 234/2026-83Samosoudkyně: Mgr. Martina SvobodováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 162 118,32 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSMB:2026:15.C.234.2026.1
neplatnost právního jednánínáklady řízeníinsolvencealkoholismusneplatnost smlouvylhůtydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůzastavení exekuce / výkonu rozhodnutíelektronický podpis
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (16) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 64 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 64 510 Kč ve výši 11,5 % ročně od 18. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 54 154 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 154 Kč ve výši 11,5 % ročně od 18. 7. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 43 454,32 Kč, úrok ve výši 72,85 % p.a z částky 97 848,44 Kč od 18. 7. 2025 do 10. 8. 2025 ve výši 4 554,72 Kč, úrok ve výši 12 % p.a z částky 97 848,44 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 7. 2025 dosáhne částky 371 635,20 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2026 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 11. 2024 účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne 14. 11. 2024 finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 72,85 % p.a., a to ve 48měsíčních splátkách po 7 098 Kč (součástí splátky bylo též pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 646 Kč), a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci. Žalovaná však své závazky neplnila řádně, když žalobkyni uhradila toliko 5 splátek po 7 098 Kč, a to dne 16. 12. 2024, dne 20. 1. 2025, dne 7. 3. 2025, dne 12. 3. 2025 a dne 12. 5. 2025. Celkem tak žalovaná žalobkyni uhradila částku 35 490 Kč, dostala se do prodlení s úhradou splátek, a proto došlo dne 16. 7. 2025 k zesplatnění celého úvěru. V důsledku zesplatnění úvěru vznikl žalobkyni nárok na zaplacení nové jistiny ve výši 115 574,09 Kč, která zahrnuje nesplacenou část původní jistin ve výši 97 848,44 Kč a přirostlý úrok ve výši 17 725,65 Kč. Dále žalobkyni na základě smlouvy vznikl nárok na smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 800 Kč, smluvní pokutu za každý den prodlení s úhradou nové jistiny od 18. 7. 2025 ve výši 43 454,32 Kč a úrok z dlužné částky ve výši 72,85 % p.a., resp. 12% p.a. od 18. 7. 2025. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 118 664 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 664 Kč ve výši 11,5% ročně od 18. 7. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 43 454,32 Kč, úroku ve výši 72,85 % p.a z částky 97 848,44 Kč od 18. 7. 2025 do 10. 8. 2025 ve výši 4 554,72 Kč, úrok ve výši 12% p.a z částky 97 848,44 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 7. 2025 dosáhne částky 371 635,20 Kč. Žalovaná tyto částky neuhradila ani po předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně.

2. Před poskytnutím úvěru byla žalobkyní prověřena schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací poskytnutých žalovanou, včetně dokladů o příjmech a jejího prohlášení. Dále byly využity externí databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti, konkrétně registry SOLUS a NRKI, a byl proveden interní scoringový model založený na bodovém hodnocení. Žalobkyně rovněž ověřila, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl neplatný, její zaměstnavatel nebyl v insolvenci a obchodník, který s žalovanou jednal, úvěr doporučil ke schválení. Na základě těchto zjištění žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná má dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2026 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala žalobkyně při poskytování úvěrů schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že vycházela z informací poskytnutých žalovanou, kdy tato doložila čistý měsíční příjem ve výši 22 000 Kč, její měsíční náklady byly stanoveny na 9 481 Kč. Po odečtení rezervy 1 000 Kč byly volné zdroje ke splácení vyčísleny na 11 519 Kč. Ohledně výdajů vycházela pouze z prohlášení žalované o jejích výdajích, kdy k nákladům na bydlení žalovaná uvedla, že její měsíční náklady na bydlení (nájemné a inkaso) činí 4 621 Kč, ohledně osobních nákladů pak vycházela z částky životního minima. Žalobkyně tuto částku převzala jako výchozí údaj, protože neměla k dispozici žádné doklady, které by výši nákladů na bydlení potvrzovaly nebo vyvracely.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí byla žaloba řádně doručena dne 13. 8. 2026, v řízení zůstala zcela pasivní.

5. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 13. 11. 2024, ve spojení s dodatkem číslo 1 k této smlouvě ze dne 14. 11. 2024 bylo zjištěno, že účastníci řízení tohoto dne spolu uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 72,85% p.a., RPSN činilo 102,83 %, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 098 Kč. Celkem měla žalovaná žalobkyni uhradit částku 309 696 Kč. Splátky byly splatné vždy do 12. dne v měsíci, počínaje kalendářním měsícem, který následuje po měsíci, kdy byla částka úvěru vyplacena. Pojištění úvěru bylo sjednáno a žalovaná se zavázala za něj hradit částku 646 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalované se splátkami úvěru byly sjednány následující sankce – dostane-li se žalovaná do prodlení s úhradou splátky o 15 dní, vzniká jí povinnost zaplatit náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku; při prodlení 30 dní byla navíc sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro každou splátku. Celková výše těchto smluvních pokut nesmí překročit částku 2 999 Kč ročně. Pokud prodlení trvá 65 dní, úvěr se automaticky zesplatní – stává se splatná celá zbývající jistina, úroky i dosud vzniklé sankce, a žalovaná byla povinna vše uhradit okamžitě. Pokud tak neučiní, je povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a zároveň může být požadován zákonný úrok z prodlení, náhrada škody a náklady řízení.

7. Z přílohy č. 1 k návrhu/smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 14. 11. 2024 včetně informačního dokumentu o pojistném produktu, informací o pojištění a přihlášky do pojištění bylo zjištěno, že k úvěrové smlouvě bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, a to u společnosti [právnická osoba], konkrétně pojistná varianta A, za kterou se žalovaná zavázala za pojištění hradit částku 646 Kč měsíčně.

8. Z oznámení žalobkyně ze dne 15. 11. 2024 včetně dodejky k tomuto dopisu ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno, že došlo ke schválení úvěru dle smlouvy o úvěru č. [hodnota] ve znění Dodatku č. 1 k této smlouvě.

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty informace o parametrech úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Z dokumentu „Podpis na dálku“ bylo zjištěno, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla technicky uzavřena na dálku prostřednictvím tzv. produktu A, který využívá elektronický podpis pomocí odpovědní SMS. Klient obdržel návrh smluvní dokumentace e-mailem a následně mu byl zaslán jedinečný 10místný podpisový kód jako variabilní symbol platby ve výši 1 Kč na jeho bankovní účet. Tento kód klient použil k podpisu smlouvy tím, že odeslal SMS ve tvaru „Souhlasím, Jméno, Příjmení, PodpisovýKód“. Tímto způsobem došlo k ověření identity klienta (přístup k účtu vedenému na jeho jméno) a k podpisu všech dokumentů.

11. Ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaná měla hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 7 098 Kč počínaje dnem 12. 12. 2024, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 12. 11. 2028. Splátek mělo být celkem 48. Z dokumentu se podává, jaká část splátky připadá na úroky z úvěru a jaká část splátky připadá na splátku jistiny.

12. Z dokladu o odeslání ze dne 12. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná ze svého účtu číslo [č. účtu] odeslala žalobkyni 1 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol].

13. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 14. 11. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalované číslo [č. účtu] byla připsána částka 100 000 Kč.

14. Ze zaslané SMS – informace o vyplacení ze dne 12. 11. 2024 a důkazu o přijaté potvrzovací SMS ze dne 12. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vrátila 1 Kč na účet žalované a žalovaná s pomocí SMS potvrdila uzavření úvěrové smlouvy číslo [hodnota].

15. Z dokumentu „Hodnocení klienta“ ze dne 13. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 250 000 Kč, bylo jí poskytnuto toliko 100 000. Žalovaná je zaměstnaná a její čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč, mezi její výdaje byla zařazena částka 4 860 Kč životního minima, částka splátky úvěru žalobkyni ve výši 4 116 Kč měsíčně, částka na bydlení 4621 Kč s tím, že žalovaná bydlí ve vlastním. Žalovaná je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, dosáhla učňovského vzdělání, nemá žádné spoření, ani úvěry u žalobkyně či dalších společností. Její celkové výdaje tak činily částku 9 481 Kč, volné zdroje pak činily 11 519 Kč měsíčně.

16. Z prohlášení klienta ze dne 13. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila, že byla seznámena se všemi informacemi dle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., úvěr bude použit pro osobní potřeby a splácen z vlastních zdrojů, a že nebude použit k financování trestné činnosti. V případě konsolidace bude úvěr použit na úhradu jiných dluhů. Žalovaná souhlasila s výší úroků, byla si vědoma, že jde o nebankovní úvěr. Dále prohlásila, že nemá jiné splatné závazky, exekuce ani insolvence. Potvrdila pravdivost všech údajů, její manžel, pokud existuje, souhlasí s uzavřením smlouvy a případnými závazky. Žalovaná dále prohlásila, že smlouvu uzavírá svobodně, bez tísně, a je schopna úvěr řádně splácet.

17. Z potvrzení o příchozích úhradách společnosti Air bank ze dne 13. 11. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalované byly připsány následující platby, a to dne 9. 8. 2024 částka 21 895 Kč, dne 9. 9. 2024 částka 22 148 Kč, dne 9. 10. 2024 částka 23 267 Kč a dne 9. 11. 2024 částka 21 604 Kč. Příjem žalované v uvedeném období tak činil průměrně 22 228,50 Kč.

18. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni posouzení evidovala žádosti o úvěr u šesti různých finančních institucí, celkovou úvěrovou expozici ve výši 1 770 347 Kč, úvěrové limity v souhrnné výši 350 000 Kč a současně dluh po splatnosti ve výši 2 386 Kč. Zvýšený rizikový faktor u žalované tak představuje zejména vyšší počet podaných úvěrových žádostí, značná výše celkového zadlužení a existence dluhu po splatnosti, byť v relativně nízké částce. Tyto skutečnosti svědčily o zvýšenému riziku budoucích problémů se splácením závazků u žalované.

19. Dne 23. 10. 2024 byla žalovaná lustrována v registru SOLUS, a to bez negativního záznamu v tomto registru.

20. Z dopisu žalobkyně ze dne 12. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomenuta o úhradu splátky č. 6. splatné dne 12. 5. 2025 a splátky č. 7. splatné dne 12. 6. 2025 s tím, že je dále povinna uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 600 Kč za každou splátku a smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku. Žalovaná byla rovněž upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

21. Z dopisu žalobkyně ze dne 14. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomenuta o úhradu splátky č. 6. splatné dne 12. 5. 2025, splátky č. 7 splatné dne 12. 6. 2025 a splátky č. [hodnota]. splatné dne 12. 7. 2025 s tím, že je dále povinna uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 800 a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Žalovaná byla rovněž upozorněna na [Anonymizováno] zesplatnění celého úvěru.

22. Z dopisu žalobkyně ze dne 16. 7. 2025 bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění celého úvěru, neboť se žalovaná dostala do prodlení se splátkami v délce 65 dnů a byla vyzvána k okamžité úhradě částky 118 664 Kč, kdy tato částka představuje původní jistinu úvěru ve výši 97 848,44 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 17 725,65 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů na vymáhání ve výši 800 Kč a neuhrazeného pojistného v částce 1 292 Kč.

23. Z karty klienta (žalované) ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaná od samého počátku úvěrového vztahu nehradila splátky řádně a včas, když uhradila žalobkyni částku 7 098 Kč toliko 5x, a to dne 16. 12. 2024, dne 20. 1. 2025, dne 7. 3. 2025, dne 12. 3. 2025 a naposledy dne 12. 5. 2025. Celkem tak žalovaná zaplatila žalobkyni pouze částku 35 490 Kč. Dále bylo zjištěno, kdy byla žalovaná o úhradu splátek upomenuta, ověřena celková žalovaná částka ve výši 118 664 Kč.

24. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 9. 7. 2026 včetně poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou upomenula o okamžitou úhradu částky 118 664 Kč spolu s příslušenstvím.

25. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru prokázala žalobkyně svou licenci k poskytování spotřebitelského úvěru a svou procesní subjektivitu.

26. Žalovaná žalovanou částku nijak nesporovala.

27. Nebylo však prokázáno, že žalobkyně řádně a s odbornou péčí prověřovala úvěruschopnost žalované, když sice prokázala (minimální) příjem žalované ve výši 22 000 Kč měsíčně, ale nijak nezjišťovala ani neprověřovala faktické výdaje žalované, kdy se žalobkyně spokojila toliko s normativními náklady na bydlení a částkou životního minima. Faktické náklady žalované, pak žalobkyně ani ničím neprokázala, např. výpisy z účtu žalované, platbami za energie, faktické náklady na živobytí, telefony, dopravu apod. Nadto žalobkyně zcela eliminovala negativní skutečnosti zjištěné z nebankovního registru klientských informací, tj. vzhledem k zjištěnému příjmu žalované vysokou zadluženost, vyšší počet žádostí o úvěr u dalších poskytovatelů a sice nízkou částku, ale přesto částku po splatnosti.

28. Po provedeném dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu:

29. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že účastníci řízení dne 13. 11. 2024 uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč, která jí byla dne 14. 11. 2024 řádně vyplacena na její bankovní účet. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr a žalovaná se zavázala splácet úvěr v 48 měsíčních splátkách po 7 089 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná řádně a včas uhradila pouze pět splátek v celkové výši 35 490 Kč, následně se dostala do prodlení s plněním svých smluvních povinností, byla opakovaně upomínána a po prodlení přesahujícím 65 dnů žalobkyně dne 16. 7. 2025 celý úvěr zesplatnila. Žalovaná uplatněný nárok co do její existence a výše nijak nesporovala. Současně však žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Ačkoliv ověřila příjmy žalované, spokojila se při hodnocení její finanční situace pouze s normativními náklady na bydlení a částkou životního minima, aniž by zjišťovala a ověřovala její skutečné pravidelné výdaje. Současně náležitě nezohlednila ani údaje vyplývající z registrů, zejména celkovou úvěrovou expozici žalované ve výši 1 770 347 Kč, evidenci žádostí o úvěr u šesti finančních institucí a existenci dluhu po splatnosti, které již v době uzavírání smlouvy signalizovaly zvýšené úvěrové riziko.

30. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

31. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy prověřována schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

32. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla informace o své průměrné příjmové stránce ve výši 22 000 Kč, její výdaje však byly minimalizovány – žalobkyně ani nezjišťovala faktické výdaje žalované, natož aby je doložila, když se žalobkyně spokojila s uvedením částky životního minima a normativními náklady na bydlení. Nadto žalobkyně nijak nereflektovala negativní informace o žalované, zjištěné z nebankovního registru klientských informací. Příjem žalované lze mít za prokázaný doložením potvrzení o přijatých platbách na účet žalované, avšak její faktické výdaje nebyly, jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalované. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. [spisová značka]). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. [spisová značka]). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě a v kartě klienta byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalované o jejích výdajích a splátkách, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala zejména podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

33. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

34. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

35. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

36. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

37. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

38. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

39. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná40. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhůPodle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.41. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.42. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.43. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.44. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.45. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.46. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.47. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.48. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.49. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. [spisová značka]), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.50. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“51. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.52. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně prověřovala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.53. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 64 510 Kč (zapůjčených 100 000 Kč po odečtení žalovanou vrácených 35 490 Kč), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy z částky 64 510 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení (výrok I.).54. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch účastníků řízení byl přibližně stejný (výrok III.).56. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalované v řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací