Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 780 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 440 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 440 Kč od 28. 9. 2022 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 26. 9. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 6. 2024 uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně, na kterém si žalovaný nastavil splatnost a výši zápůjčky, vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky a následně PIN kódem zaslaným na jeho telefonní číslo [tel. číslo] elektronicky smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč převodem na jeho účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 550 Kč ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 27. 9. 2024. Žalovaný však tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnil, když žalobkyni uhradil toliko částku 1 220 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalovanému dále povinnost zaplatit úrok z prodlení z částky 23 550 od 28. 9. 2024 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 3 670 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč za pět písemných výzev zaslaných žalovanému. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky.Přípisem zdejšího soudu ze dne 7. 10. 2025 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nedoplnila a uvedla, že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku tohoto dne smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 550 Kč ve třech splátkách po 7 850 Kč. Celková zaplacená suma žalovaným měla činil částku 23 550 Kč a RPSN 1 485 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaného se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady dle Sazebníku.Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] ze dne 13. 6. 2024 bylo zjištěno, že tohoto dne žalobkyně zaslala žalovanému na uvedený účet částku 15 000 Kč.Z protokolu o vlastnictví účtu ze dne 13. 5. 2024 bylo zjištěno, že vlastnictví bankovního účtu č. [č. účtu] žalovaným bylo ověřeno prostřednictvím služby informování o platebním účtu, poskytované společností Kontomatik UAB.Z výzvy k úhradě za dne 24. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě splátky ve výši 9 644 Kč.Z výzvy k úhradě za dne 4. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě splátek v celkové výši 10 521 Kč.Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 23. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 26 366 Kč.Z opakované výzvy k úhradě ze dne 2. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 27 106 Kč.Z výzvy k úhradě právní zástupkyně žalobkyně ze dne 22. 5. 2025 a z podacího lístku ze dne 23. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě částky 29 726 Kč, a to do 3 dnů a dále částky 1 121 Kč za právní zastoupení žalobkyně.Žalovaný žalovanou částku nijak nesporoval, soud proto má z tvrzení žalobkyně za zjištěné, že žalovaný na úvěr zaplatil toliko 1 220 Kč.Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:Dne 13. 6. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve třech splátkách po 7 850 Kč, tedy celkem 23 550 Kč, což zahrnovalo poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 550 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, když žalobkyni uhradil toliko částku 1 220 Kč. Žalovaný na výzvy nereagoval. Žalobkyně však nijak nedoložila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.Po právní stránce soud věc posoudil následovně:Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného nijak nedoložila. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně prověřeny jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.V projednávané věci soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ neprověřila úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 13 780 Kč (zapůjčených 15 000 Kč po odečtení vrácené částky 1 220 Kč), vrátit. Soud proto žalobě co do částky 13 780 Kč s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 28. 9. 2024, jak žalobkyně požadovala. (výrok I.).Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru (výrok II.).Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní přibližně stejně (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 50,62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 49,38 %), rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny skutečnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného, které by odůvodňovaly uložení lhůty delší.