Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky na základě žádosti žalované podané prostřednictvím webových stránek www.zaplo.cz, na kterých se žalovaná nejprve registrovala zadáním osobních a dalších údajů a po zaslání verifikační platby následně žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře požádala o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který byl následně k žádosti žalované navýšen na [částka]. Úvěr byl poskytnut na účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši [částka] do [datum], tj. částku jistiny ve výši [částka] spolu s úrokem v pevné výši [částka]. Žalovaná byla opakovaně upomínána, avšak dluh neuhradila. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky [částka] a zákonný úrok z prodlení od [datum]. Pokud by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru prokázaný, žalobkyně alternativně uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože peněžní prostředky byly prokazatelně zaslány na bankovní účet žalované. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž na základě došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne [datum].
2. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila tvrzení, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně sice na přípis reagovala podáním ze dne [datum], ve kterém však sdělila, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a dokumentací k žalovanou tvrzeným příjmům a výdajům.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná souhlasila s rozhodnutím bez jednání postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.
5. Soud na základě listin předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav a má za prokázané následující:
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] číslo [hodnota] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši [částka], a to na její bankovní účet a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit částku ve výši [částka] do [datum]. Úroková sazba činila 279,83% ročně a RPSN pak 1 141,2 % ročně. Smluvní strany si ve smlouvě dále sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalované, je žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných jednorázově.
7. Z dodatku číslo [hodnota] k úvěrové smlouvě číslo [hodnota] ze dne 14. 1. 20245 bylo zjištěno, že žalované byl úvěr navýšen o [částka], tj. že žalobkyně jí poskytla úvěr v celkové výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka] do [datum]. Úroková sazba činila 279,83 % ročně a RPSN pak 1 141,20% ročně.
8. Výpisy z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná provedla tzv. verifikační platbu ve výši [částka] ze svého účtu číslo [č. účtu] a následně jí na tento účet byla právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] převedena částka [částka] a téhož dne částka [částka], tedy částka poskytnutého úvěru.
9. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky [částka]. Uvedená částka se skládá z částky [částka] úvěru, částky [částka] smluvní pokuty ke dni vystavení výzvy a částky [částka] za zaslanou upomínku.
10. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky [částka]. Uvedená částka se skládá z částky [částka] úvěru, částky [částka] smluvní pokuty ke dni vystavení výzvy a částky [částka] za zaslanou upomínku.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dodatku č. [hodnota] k této smlouvě z téhož dne včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou z výše uvedené úvěrové smlouvy postoupila na žalobkyni.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně o potvrzení předání zásilky k odeslání ze dne [datum] bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno.
13. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum] včetně o potvrzení předání zásilky k odeslání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě celkové částky [částka], která se skládá z částky [částka] ze smlouvy o úvěru a částky [částka] na nákladech právního zastoupení.
14. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná poskytnutou částku neuhradila řádně a včas, resp. neuhradila žalobkyni ani právní předchůdkyni žalobkyně ničeho a ocitla se v prodlení s vrácením úvěru.
15. Žalobkyně však netvrdila ani soudu nepředložila žádný důkaz, že před poskytnutím úvěru žalované řádně, tj. v souladu s § 86 ZoSU prověřovala úvěruschopnost žalované.
16. Z listin předložených žalobkyní soud učinil závěr o skutkovém stavu:
17. Žalovaná dne [datum] uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který byl následně navýšen celkovou částku [částka]. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku [částka] do [datum], a to při úrokové sazbě 279,83 % ročně a RPSN 1 141,20 % ročně. Součástí smluvního ujednání byla také smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a poplatky za upomínky. Žalované byl úvěr poskytnut, žalovaná však sjednanou částku ve sjednaném termínu ani později nevrátila a dostala se do prodlení. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána právní zástupkyní žalobkyně k úhradě částky [částka], jež zahrnovala jistinu, příslušenství a náklady právního zastoupení. Žalobkyně však nijak nedoložila, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalovaná dlužnou částku nijak nesporovala.
18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46 rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
26. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
30. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
31. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
32. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od [datum], odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
34. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
35. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
36. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
37. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
38. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně nejen ani netvrdila, ale ani nijak nedoložila. Z úvěrové smlouvy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované byla zjištěna pouze skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací, k tomuto však neoznačila a nedoložila žádné důkazní prostředky. Povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je porovnání a analyzování příjmové a výdajové stránky žalované, resp. posouzení, zda majetková situace žalované je dostatečná k poskytnutí úvěru v dané výši. Právní předchůdkyně žalobkyně však žádným způsobem nezjišťovala příjmy ani výdaje žalované, natož aby je porovnávala. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalované nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány její měsíční příjmy a výdaje, právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
39. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalovaná byla o změně věřitele právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměna. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaná ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení bezdůvodného obohacení nezměnila.
40. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které jí žalovaná nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky [částka] žalobkyni také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.).
41. Soud ale žalobě nevyhověl v ostatních žalovaných nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru (výrok II.).
42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 62,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,3 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
43. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i vzhledem k pasivitě žalované v řízení.