Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověnoEP1250

Spisová značka

15 C 93/2026

Soud: Okresní soud v Mladé BoleslaviDatum rozhodnutí: 8. 10. 2026Č. j.: 15 C 93/2026-85Samosoudkyně: Mgr. Martina SvobodováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: o 133 205 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSMB:2026:15.C.93.2026.1
neplatnost právního jednánísmlouva pracovnícizinapříslušnost soudulhůtypracovní poměrdokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávkymístní příslušnostnáklady řízenípostoupení smlouvyalkoholismusneplatnost smlouvyzastavení exekuce / výkonu rozhodnutísmlouva nájemníobchodní rejstřík
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (39) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 720 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 21 720 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 92 485 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 816,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 950,56 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 490,38 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 12,75 % ročně z částky 27 490,38 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 811,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 862,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 389,73 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, úrok 12 % ročně z částky 46 109,73 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 4. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 133 205 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jednak uzavřela dne 19. 6. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa], dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou o jejích rodinných, majetkových a příjmových poměrech, které byly ověřovány předloženými listinami, zejména pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce duben a květen 2023. Žalovaná současně ve smlouvě potvrdila pravdivost poskytnutých údajů, schopnost splatit poskytnutý úvěr a skutečnost, že jí byly náležitě vysvětleny podmínky smlouvy i důsledky případného prodlení. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s dohodnutými náklady úvěru, sestávajícími ze smluvních úroků 12,75 % ročně a poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách po 4 114 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 9. 2024. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas. Poslední úhradu provedla dne 20. 11. 2023, přičemž celkem na úvěr uhradila částku 21 000 Kč. Ke dni 3. 6. 2024 evidovala právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou jistinu ve výši 27 490,38 Kč a dlužnou částku odpovídající smluvním nákladům ve výši 12 742,62 Kč. Od tohoto data do postoupení pohledávky nebyla ze strany žalované provedena žádná další úhrada. Pohledávka ze smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena žalobkyni, přičemž žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 60 233 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 27 490,38 Kč, dlužných smluvních nákladů ve výši 12 742,62 Kč a smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po dobu prodlení žalované. , dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 950,56 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 816,58 Kč, jakož i smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 22. 10. 2025 do zaplacení.

2. Dále žalovaná uzavřela dne 15. 2. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa], dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajů a předložených dokladů. Žalovaná ve smlouvě potvrdila správnost a úplnost poskytnutých informací a převzetí sjednané částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala se uhradit celkovou dlužnou částku ve 24 měsíčních splátkách po 4 770 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 15. 2. 2025. Žalovaná však své smluvní povinnosti řádně neplnila a poslední platbu provedla dne 18. 10. 2023. Ke dni 3. 6. 2024 činila dlužná jistina 46 109,73 Kč a dlužné poplatky 26 862,27 Kč, přičemž celkem žalovaná do postoupení pohledávky uhradila 38 280 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 72 972 Kč představující 72.972,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 46 109,73 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 26 862,27 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 862,47 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 811,74 Kč, úroků ve výši 12% ročně z dlužné jistiny ve výši 46 109,73 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12% ročně z dlužné jistiny ve výši 46 109,73 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

3. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaná nereagovala a zůstala žalobkyni dlužna žalovanou částku.

4. Žalovaná je státní občankou Bulharské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Žalovaná, která je občanem členského státu EU, může být žalována u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovanou o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná).

5. Přípisem zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2026 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně při poskytování úvěru žalované její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že posouzení úvěruschopnosti vycházelo z informací poskytnutých žalovanou o jejích osobních, rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny předloženými doklady. Zákaznická karta a předložené listiny dokládají, že žalovaná předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, na jejichž základě bylo ověřeno její zaměstnání u společnosti [právnická osoba]. a příjmová situace. Současně byl proveden náhled do insolvenčního rejstříku, z něhož nevyplynula existence insolvenčního řízení vůči žalované. Zjištěno bylo, že žalovaná byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr, dosahovala pravidelného měsíčního příjmu přesahujícího 40 000 Kč, neměla vyživovací povinnosti a požadovala úvěr ve výši 40 000 Kč. Na základě těchto skutečností dospěl věřitel k závěru, že žalovaná je schopna sjednaný úvěr řádně splácet. Žalobce tedy uzavírá, že právní předchůdce před poskytnutím úvěru získal a vyhodnotil dostatečné informace o příjmových a majetkových poměrech žalované a na jejich základě oprávněně dospěl k závěru, že žalovaná byla schopna sjednaný spotřebitelský úvěr splácet.

6. Žalované byl usnesením zdejšího soudu č.j. 15 C 93/2026-54 ze dne 27. 7. 2026 ustanoven opatrovník, [Jméno opatrovníka], advokát, neboť její pobyt není znám a nepodařilo se jí doručit na známou adresu v cizině.

7. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť nárok žalobkyně neuznává co do důvodu ani výše. Především namítá, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání obou smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila zákonnou povinnost řádně a s odbornou péčí posoudit její úvěruschopnost. Podle žalované právní předchůdkyně žalobkyně neověřila její skutečné pravidelné výdaje, všechny existující závazky, stabilitu příjmů ani její dosavadní platební morálku. Za zvláště významné považuje, že při poskytnutí druhého úvěru nebyla zohledněna splátka předchozího úvěru poskytnutého týmž věřitelem, přestože o tomto závazku musel mít věřitel vědomost. Žalovaná uvádí, že z předložených listin vyplývá pouze ověřování příjmů prostřednictvím pracovních smluv a výplatních pásek, nikoliv skutečné posouzení její celkové ekonomické situace. Údaje o jejích výdajích uvedené v zákaznických kartách považuje za nevěrohodné a nedostatečně ověřené, zejména s ohledem na skutečnost, že bydlela v nájmu. Současně poukazuje na kolísavost svých příjmů a na skutečnost, že druhý úvěr byl poskytnut krátce po prvním, přičemž část prostředků měla sloužit k refinancování již existujícího závazku. Pokud by soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost nebyla posouzena v souladu se zákonem, žalovaná navrhuje aplikaci § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě by žalobkyni mohla náležet pouze dosud nevrácená část skutečně poskytnuté jistiny po započtení všech dosavadních plateb, nikoliv smluvní úroky, poplatky či smluvní sankce. Žalovaná dále namítá nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, neboť podle jejího názoru nebyly předloženy dokumenty dostatečně prokazující, že na žalobkyni byly skutečně postoupeny obě pohledávky uplatněné v tomto řízení včetně jejich příslušenství. Další námitky směřuje proti výši a struktuře žalovaného nároku. Žalovaná uvedla, že žalobkyně požaduje celkem 133 205 Kč, přestože nesplacené jistiny obou úvěrů podle tvrzení žalobkyně činí pouze 73 600,11 Kč. Zbývající část představují zejména poplatky, smluvní pokuty, úroky a další sankce. Za nepřiměřenou považuje zejména smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč, která odpovídá polovině poskytnutého úvěru 40 000 Kč, a navrhuje její moderaci podle § 2051 občanského zákoníku. Současně žalovaná namítá neplatnost ujednání o smluvních úrocích a dalších nákladech úvěrů pro rozpor s dobrými mravy. Upozorňuje, že úrokové sazby ve výši 53,20% a 60,06% ročně a odpovídající hodnoty RPSN několikanásobně převyšují běžné sazby poskytované na trhu v době uzavření smluv. Podle jejího názoru je proto nezbytné přezkoumat tato ujednání z hlediska ochrany spotřebitele, přiměřenosti smluvních podmínek, dobrých mravů i případné lichvy. Žalovaná rovněž zdůrazňuje, že již uhradila na oba úvěry celkem 59 280 Kč (21 000 Kč na smlouvu č. [hodnota] a 38 280 Kč na smlouvu č. [hodnota]). Namítá, že tyto platby byly započítávány převážně na úroky, poplatky a další náklady, nikoli na jistinu, a požaduje podrobné doložení způsobu jejich započítání. Dále zpochybňuje tvrzení žalobkyně o řádném doručení oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy. Namítá, že tyto písemnosti byly zasílány na adresu [adresa], ačkoliv v úvěrových smlouvách byla jako adresa bydliště uvedena adresa [adresa]. Podle žalované proto nebylo prokázáno řádné doručení těchto písemností ani splnění podmínek pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Závěrem žalovaná navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Pokud by soud přesto shledal část nároku důvodnou, navrhuje podrobit jednotlivé složky pohledávky samostatnému přezkumu, nepřiznat neplatně či nepřiměřeně sjednané úroky, poplatky a sankce, zohlednit všechny již provedené platby a případně přiznat pouze dosud nesplacenou část skutečně poskytnuté jistiny. Současně navrhuje žalobkyni nepřiznat náhradu nákladů řízení.

8. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že žalovaná nerozporuje samotné uzavření obou smluv o spotřebitelském úvěru ani skutečnost, že jí byly finanční prostředky poskytnuty. Podle žalobkyně žalovaná rovněž nepředložila konkrétní skutková tvrzení, která by zpochybňovala výši dlužné jistiny či jednotlivé provedené platby, a její obrana směřuje především proti výši sjednaných úroků a dalším nákladům úvěru. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 15. 2. 2023 (úvěr 60.000 Kč) a dne 19. 6. 2023 (úvěr 40 000 Kč). Součástí obou smluv byla i ujednání o smluvních úrocích, poplatcích a dalších nákladech úvěru, s nimiž byla žalovaná před uzavřením obou smluv seznámena. Ve vztahu k námitce nepřiměřenosti úroků žalobkyně zdůraznila, že v řízení neuplatňuje původně sjednané úrokové sazby ve výši 53,20 % a 60,06 % ročně, ale požaduje pouze smluvní úroky ve výrazně nižší výši, konkrétně 12,00 % a 12,75 % ročně. Má za to, že smluvní úrok představuje legitimní odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, a že sjednané úročení nelze bez dalšího považovat za rozporné s dobrými mravy. Současně poukazuje na vyšší rizikovost nebankovních úvěrů, absenci zajištění a rychlost jejich poskytnutí, což podle něj odůvodňuje vyšší cenu úvěru ve srovnání s bankovními produkty. Žalobkyně dále odmítá námitku nedostatku aktivní věcné legitimace. Tvrdí, že pohledávky byly na ni řádně postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek, a že identifikace pohledávek v příloze smlouvy je dostatečně určitá. Pohledávky byly podle jejího tvrzení označeny číslem smlouvy, datem poskytnutí úvěru a identifikačními údaji dlužníka, takže je nelze zaměnit s jinými pohledávkami. K otázce oznámení postoupení pohledávek žalobkyně uvádí, že žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2025 a následně rovněž předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026. Ve vztahu k námitce nepřiměřeně vysoké RPSN žalobkyně argumentuje, že RPSN nepředstavuje měřítko mravnosti či přiměřenosti úvěru, ale pouze ekonomický ukazatel umožňující spotřebitelům porovnávat jednotlivé úvěrové produkty. Výše RPSN je podle ní ovlivněna zejména délkou splácení úvěru a strukturou jednorázových nákladů, a sama o sobě proto neprokazuje nepřiměřenost smluvních ujednání. Žalobkyně proto trvá na žalobě s tím, že pohledávky byly platně postoupeny, žalovaný nárok je po právu co do základu i výše, smluvní úroky a ostatní uplatněné nároky nejsou v rozporu s dobrými mravy a žalovaná dosud neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno k vyvrácení žalobních tvrzení. Žalobě proto navrhuje v plném rozsahu vyhovět.

9. Z listin předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

10. Z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 15. 2. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 50 657 Kč, přičemž tato částka se skládá z částky smluvních úroků ve výši 38 681 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 476 Kč, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 770 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 53,20% p.a. a RPSN činilo 71,26%, celková částka k zaplacení žalovanou činila 114 473 Kč. Pro případ prodlení žalované byly sjednány rozsáhlé sankce, a to zasílání zpoplatněných upomínek, povinnost žalované hradit zákonné úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením, dále povinnost žalované hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. V krajním případě právo právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnit celý úvěr.

11. Ze zákaznické karty ze dne 15. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná žádala poskytnout částku 60 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů, je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba]. jako operátor výroby s průměrným měsíčním příjmem ve výši 40 832 Kč, její odhadované výdaje činí 2 000 Kč, ačkoliv uvedla, že žije sama v nájemním bydlení, je rozvedená dosáhla středoškolského vzdělání. Má spotřebitelská úvěr (y) u jiné společnosti s výší splátek 10 000 Kč a interních splátkách ve výši 2 393 Kč. nemá kreditní kartu, ale disponuje běžným účtem.

12. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 8. 2020, včetně pokynu k přidělení k práci ve společnosti [právnická osoba]. a mzdového výměru bylo zjištěno, že žalovaná byla zamětnána u společnosti [právnická osoba]. jako operátor výroby.

13. Z výplatnice žalované za listopad 2022 bylo zjištěno, že její čistý příjem činil částku 60 408 Kč.

14. Z výplatnice žalované za prosinec 2022 bylo zjištěno, že její čistý příjem činil částku 21 255 Kč.

15. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] ze dne 15. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná dne 15. 2. 2023 čerpala částku 60 000 Kč a uhradila na uvedenou smlouvu toliko 8 splátek v celkové výši 33 016 Kč. Byla ověřena částka připadající na jistinu, poplatky, úroky a pojistné.

16. Z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 19. 6. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž částka 10 562 byla určena k refinancování a částka 29 438 byla bez účelová. Uvedené prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 19 325 Kč, přičemž tato částka se skládá z částky smluvních úroků ve výši 17 825 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, a to v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 4 114 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 60,06% p.a. a RPSN činilo 87,68%, celková částka k zaplacení žalovanou činila 61 710 Kč. Bylo jednáno pojištění schopnosti splácet úvěr v celkové výši 2 385 Kč. Pro případ prodlení žalované byly sjednány rozsáhlé sankce, a to zasílání zpoplatněných upomínek, povinnost žalované hradit zákonné úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením, dále povinnost žalované hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. V krajním případě právo právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnit celý úvěr.

17. Ze zákaznické karty ze dne 19. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná žádala poskytnout částku 40 000 Kč z důvodu refinancování, je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba]. jako operátor výroby s průměrným měsíčním příjmem ve výši 47 857 Kč, její odhadované výdaje činí 8 000 Kč, ačkoliv uvedla, že žije sama v nájemním bydlení, je rozvedená dosáhla středoškolského vzdělání. Má spotřebitelská úvěr (y) u jiné společnosti s výší splátek 10 000 Kč. Nemá kreditní kartu, ale disponuje běžným účtem nemá auto.

18. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 8. 2020, včetně pokynu k přidělení k práci ve společnosti [právnická osoba]. a mzdového výměru bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba]. jako operátor výroby.

19. Z výplatnice žalované za duben 2023 bylo zjištěno, že její čistý příjem činil částku 56 136 Kč.

20. Z výplatnice žalované za květen 2023 bylo zjištěno, že její čistý příjem činil částku 48 353 Kč.

21. Z dokumentu Přistoupení zákazníka k pojistnému programu ze dne 19. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná přistoupila k skupinovému pojištění, uzavřeného právní předchůdkyní žalobkyně s pojišťovnou [právnická osoba], IČ [IČO], čímž byla pojištěna pro případ neschopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dále se z dokumentu podává, že spotřebitelský úvěr ze dne 19. 6. 2026 byl žalované poskytnut za účelem refinancování.

22. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] ze dne 19. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná dne 19. 6. 2023 čerpala částku 40 000 Kč a uhradila na uvedenou smlouvu toliko 5 splátek v celkové výši 19 964 Kč. Byla ověřena částka připadající na jistinu, poplatky, úroky a pojistné.

23. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 včetně seznamu pohledávek, kde byla žalovaná v obou případech identifikována jménem, příjmením a číslem smlouvy, a potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 27. 10. 2025 bylo zjištěno, že bě pohledávky za žalovanou byly s účinností od 21. 10. 2025 postoupeny žalobkyni.

24. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 10. 2025 včetně poštovního podacího lístku ze dne 21. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalované bylo postoupení obou pohledávek řádně oznámeno a žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové částky 178 230,06 Kč, a to do deseti dnů od doručení dopisu. Na smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne 15. 2. 2023 měla uhradit částku 111 845,36 Kč a na smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 6. 2023 částku 66 384 Kč.

25. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu.

26. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 1. 2026 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby znovu vyzvána k úhradě částky 156 014,81 Kč, a to do 31. 1. 2026.

27. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopností žalované v obou případech, a to zejména zjištění a řádné prověření výdajů žalované před poskytnutím obou úvěrů, Ačkoliv žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, deklarovala své měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč, resp. částky 8 000 Kč měsíčně, což je v obou případech pod normativní částkou nákladů na bydlení a částky životního minima. Nebyly nijak doloženy faktické výdaje žalované, např. nájemní smlouvou, inkasem, výpisem z účtu žalované. Dále nebyla nijak zjištěna a doložena celková zadluženot žalované v obou úvěrových případech, její platební morálka, a to např. lustracemi v registrech např BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík a CEE.

28. Z tvrzení žalobkyně, které vzal soud za své, žalovaná do postoupení pohledávek žalobkyni uhradila a úvěrovou smlouvu č. [hodnota] ze dne 15. 2. 2023 částku 38 280 Kč a na úvěrovou smlouvu č. [hodnota] ze dne 19. 6. 2023 částku 21 000 Kč.

29. Po povedeném dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu:

30. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 15. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu spolu s úroky a poplatky v celkové výši 114 473 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 770 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 53,20% ročně a RPSN 71,26%. Dále soud zjistil, že dne 19. 6. 2023 uzavřely další smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, z toho částka 10 562 Kč byla určena k refinancování stávajících závazků. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 61 710 Kč v 15 měsíčních splátkách po 4 114 Kč, přičemž sjednaná úroková sazba činila 60,06 % ročně a RPSN 87,68 %. Součástí tohoto úvěrového vztahu bylo rovněž pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná z obou úvěrových smluv vyčerpala celou poskytnutou jistinu v souhrnné výši 100 000 Kč, přičemž na úhradu svých závazků ze smlouvy č. [hodnota] uhradila částku 33 016 Kč a ze smlouvy č. [hodnota] částku 19 964 Kč. Pohledávky z obou úvěrových smluv byly následně s účinností od 21. 10. 2025 postoupeny žalobkyni a žalované bylo postoupení řádně oznámeno. Současně však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv posoudila úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí. Ačkoli byly zjišťovány údaje o příjmech žalované a jejím zaměstnání, nebylo doloženo řádné zjištění a ověření jejích skutečných pravidelných výdajů ani její celkové zadluženosti. Údaje deklarované žalovanou o měsíčních výdajích ve výši 2 000 Kč, respektive 8 000 Kč, nebyly žádným způsobem ověřeny, přestože zjevně neodpovídaly obvyklým životním nákladům osoby žijící samostatně v nájemním bydlení. Stejně tak nebylo prokázáno prověření dalších závazků žalované a její platební morálky prostřednictvím příslušných registrů. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že její právní předchůdkyně před poskytnutím obou úvěrů řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

32. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 6 bodu 1. písm. a) (spotřebitelské smlouvy), Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). Podle čl. 6 bodu 1 písm. a) tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště.

33. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda obě úvěrové smlouvy byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv prověřována schopnost žalované sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že obě citované smlouvy jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

34. V posuzované věci však nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně v obou úvěrových případech zjišťovala majetkové, finanční a osobní poměry žalované, zejména pak její výdaje, počet případných dalších úvěrů či vyživovacích povinností žalované. Nijak též neprokázala, že by v obou úvěrových případech žalovanou před poskytnutím úvěrů lustrovala v bankovních a nebankovních registrech, a to ačkoliv druhý úvěr č. [hodnota] ze dne 19. 6. 2023 byl dokonce určen k refinancování. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly, že její právní předchůdkyně zjišťovala informace o faktických (reálných) výdajích žalované, a tyto uchovala tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Obě smlouvy byly uzavřeny v roce 2023, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně ani nezjišťovala tyto údaje, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude v obou případech schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nezjišťovala a neprověřovala zejména podstatné výdaje žalované, nemohla v obou úvěrových případech zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

35. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

36. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

37. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

38. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

39. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

40. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

41. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná42. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.43. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.44. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.45. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.46. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.47. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.48. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.49. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.50. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.51. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.52. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).53. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.54. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. [spisová značka]), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.55. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“56. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.57. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv řádně prověřovala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ a že by tak v obou případech splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěry žalované poskytnout. Soud proto obě úvěrové smlouvy posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatné.58. Jak již bylo výše konstatováno, obě dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou s ohledem na skutečnost, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatné. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na úvěr č. [hodnota] ze dne 15. 2. 2023 peněžní prostředky v celkové výši 60 000 Kč a na úvěr č. [hodnota] ze dne 19. 6. 2023 peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 21 720 Kč na úvěr č. [hodnota] ze dne 15. 2. 2023 (částka jistiny 60 000 Kč po odečtení žalovanou vrácených 38 280 Kč) a částky 19 000 Kč (částka jistiny 40 000 Kč po odečtení žalovanou vrácených 21 000 Kč), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácených částek bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy úrok ve výši 12,75% ročně z částky 19 000 Kč od 22. 10. 2025 Kč do zaplacení a úrok ve výši 12% ročně z částky 21 720 Kč od 22. 10. 2025 Kč do zaplacení (výrok I.).59. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.61. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací