Rozsudek ze dne 30. 8. 2024
Výrok byl opraven usnesením ze dne 15. 10. 2024 (§ 164 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.
Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 652 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní předchůdkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částek uvedených v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která měla být uzavřená dne 28. 7. 2023 mezi žalovanou a žalobkyní.
2. Žalobkyně tvrdí následující:
3. Žalobkyně vyplatila žalované úvěr v souladu s ujednáními smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] za dne 28. 7. 2023. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úroky měly být žalovanou hrazeny v rámci měsíčních splátek 4 500 Kč vždy k 15. dni měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 9. 2023. žalobkyně proto zaslala žalované upomínku z 20. 9. 2023 a druhou upomínku z 5. 10. 2023. Přesto nebyla splátka uhrazena. Proto žalobkyně přistoupila dle článku 5.5 smlouvy o úvěru k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně proto požaduje zesplatněnou jistinu 30 000 Kč, náklady na upomínání v celkové výši 1 000 Kč, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů soudního řízení. V předžalobní výzvě byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 18. 3. 2024, svou povinnost však nesplnila.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.).
5. K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
6. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.
7. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:
8. Žalobkyně označená jako poskytovatel a žalovaná označená jako spotřebitel uzavřely dne 28. 7. 2023 prostředky elektronické komunikace na dálku (web, potvrzovací sms kód, verifikační platba) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (prokázáno smlouvou, potvrzením o verifikační platbě ve výši 1 Kč).
9. Žalobkyně žalované poskytla převodem na účet částku ve výši 30 000 Kč (prokázáno potvrzením o platbě).
10. Před uzavřením smlouvy o úvěru si žalobkyně vyžádala od žalované mj. výpisy z účtu a výplatní pásky, na základě kterých posuzovala úvěruschopnost žalované. Z výplatních pásek plyne, že žalovaná měla čisté příjmy v měsících duben až červen 2023 34 813 Kč, 37 865 Kč a 43 876 Kč (prokázáno výplatními páskami). Z výpisů z účtu vyplývá, že na účtu byly sice velké obraty, ale žalovaná v měsících duben, květen a červen 2023 měla stejné nebo větší celkové výdaje, než celkové příjmy. Žalobkyně navíc v uvedených měsících čerpala velké množství úvěrů od různých úvěrových společností a velké množství prostředků také z jejího účtu odcházelo na splácení různých úvěrů. (Prokázáno výpisy z účtů).
11. Žalovaná dlužnou částku neuhradila (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by na dluh něco hradila). Žalobkyně zaslala žalované upomínky a předžalobní výzvu k úhradě (prokázáno upomínkami a výzvou).
12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
13. Žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru, na jejím základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná částku nesplatila. Z výsledků zkoumání úvěruschopnosti plynulo, že žalovaná má sice stálé příjmy ze zaměstnání, ale každý měsíc utratí všechny peníze, které má k dispozici; navíc si žalovaná trvale bere velké množství úvěrů a zápůjček, na účtu má tedy velký obrat, který je ale tvořen zejména tím, že žalovaná hradí na starší úvěry a bere si mnoho nových.
14. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení právních předpisů:
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon č. 257/2016“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 zákona č. 257/2016, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
21. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.).
22. Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s. r. o. proti GK, C-679/18).
23. Soud dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo řádné. Z výsledků zkoumání úvěruschopnosti plynulo, že žalovaná má sice stálé příjmy ze zaměstnání, ale každý měsíc utratí všechny peníze, které má k dispozici; navíc si žalovaná trvale bere velké množství úvěrů a zápůjček, na účtu má tedy velký obrat, který je ale tvořen zejména tím, že žalovaná hradí na starší úvěry a bere si mnoho nových. Za takové situace nebylo na místě dospět k závěru, že žalovaná je schopna další úvěr řádně splatit.
24. Žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru řádně nezabývala, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.).
25. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu (§ 87 zákona č. 257/2016). Ve zbytku soud žalobu zamítl.
26. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
27. Úrok z prodlení soud nepřiznal, neboť žalovaná se dosud nemohla octnout v prodlení, když lhůtu k plnění stanovil soud až tímto rozsudkem v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle nějž ve věci převážně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 200 Kč; z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč.
29. Podmínky pro přiznání nižší náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (formulářové smlouvy) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
30. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Usnesení ze dne 15. 10. 2024
Výrok
Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 10. 2024 č. j. 16 C 40/2024-58 se ve výrokové části pod bodem III. opravuje tak, že se chybně uvedené označení zástupce žalobkyně „právní předchůdkyně žalobkyně“ nahrazuje správným označením: „zástupce žalobkyně“.
Odůvodnění
Výrokem III. rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi bylo písařskou chybou žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 652 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž správně mělo být, že částka má být uhrazena k rukám zástupce žalobkyně.Jelikož se jedná o zjevnou chybu v psaní a počtech, soud v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.