Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 57 788 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba, a to co do- částky 63 144,32 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 15 629,99 Kč- úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 119 076,57 Kč od 30. 6. 2026 do zaplacení- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 045,54 Kč od 11. 4. 2026 do 29. 6. 2026- zákonného úroku z prodlení z částky 120 932,32 Kč od 30. 6. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně,zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi na soudním poplatku částku 1 209 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu včetně jeho doplnění se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 120 932,32 Kč s příslušenstvím, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 119 076,57 Kč, dlužného pojistného ve výši 625,75 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 15 629,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 045,54 Kč, smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 119 076,57 Kč od 30. 6. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 932,32 Kč od 30. 6. 2026 do zaplacení. Nárok odůvodnila tvrzením, že dne 26. 2. 2021 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] s úvěrovým rámcem 120.000 Kč, na jejímž základě žalovaná postupně vyčerpala celkem 218 215 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, na úvěr však uhradila pouze 160 427 Kč a následně přestala své splátkové povinnosti plnit řádně a včas. Žalobkyně proto dne 27. 3. 2026 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky, současně jí zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaná dluh neuhradila. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy provedla kontrolu žalované v registrech NRKI, CEE a ISIR, vyhodnotila její úvěrovou historii a platební morálku a prostřednictvím interního scoringového modelu posoudila její příjmovou a výdajovou situaci. Při výpočtu maximálního limitu splátky vycházela z příjmů žalované ve výši 30.000 Kč měsíčně, příjmů dalších členů domácnosti ve výši 32.000 Kč, zjištěných závazků evidovaných v registrech a údajů o výdajích domácnosti. Na základě těchto údajů dospěla k závěru, že žalovaná disponovala dostatečnou rezervou pro splácení sjednaného úvěru. Zdůraznila rovněž, že žalovaná úvěr splácela od dubna 2021 do prosince 2025, tedy po dobu delší než čtyři a půl roku. Dále tvrdila, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalované odeslána dne 25. 2. 2026 a doručena dne 2. 3. 2026, výzva ke splacení celého úvěru byla odeslána dne 27. 3. 2026 a doručena dne 27. 4. 2026 a předžalobní výzva byla odeslána dne 17. 4. 2026 a doručena dne 11. 5. 2026. Měla proto za to, že její pohledávka je po právu co do základu i výše.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 17. 9. 2026, ze kterého se právní zástupce žalobkyně z důvodů procesní ekonomie omluvil. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána, přičemž ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení. Proto soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal a rozhodoval v nepřítomnosti obou účastnic.
4. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.
5. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č. [hodnota] soud zjistil, že dne 26. 2. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 % a výší měsíční splátky odpovídající 4 % z dlužné částky. Za pojištění schopnosti splácet se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku ve výši 5,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění. Výše prvního čerpání činila 12 266 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 007 Kč, celkem tedy měla uhradit 14 098 Kč a roční úroková sazba splátek činila 23,77 %. V případě prodlení s hrazením splátky byla žalobkyně oprávněna po žalované požadovat úhradu nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč za měsíc, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrady za pojištění a zákonný úrok z prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Podle jejich čl. 4.4. bylo možné uvěrový rámec zvýšit. Podle jejich čl. 7.1. byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit mimo jiné v případě, že bude žalovaná dlužit dvě a více splátek, nebo nezaplatí splátku déle než 3 měsíce.
6. Z karty klienta soud zjistil, že při uzavírání smlouvy žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním domě/bytě s druhem/družkou, má jedno dítě, je podnikatelka, její měsíční příjem činí 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 32 000 Kč a výdaje činí 25 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, MVCR, JAP_PUJCKA, ISIR a CEE, s výsledkem OK (NRKI, JAP_PUJCKA, CEE), ověřeno (MVCR) a klient nenalezen v externím systému (ISIR).
7. Z úvěrové zprávy (lustrace NRKI) soud zjistil, že při uzavírání smlouvy měla žalovaná jeden existující splátkový závazek, na nějž splácela 3 905 Kč měsíčně.
8. Žalobkyně také tvrdila, že provedla výpočet MLS (maximálního limitu splátky) žalované a její domácnosti. U žalované měla vycházet z příjmu 30 000, přičemž její zbývající MLS mělo činit 20 335 Kč. Pokud jde o celou domácnost, započítala zde příjmy ostatních členů ve výši 32 000 Kč a zbývající MLS činilo 36 000 Kč. K tomuto tvrzení však nedoložila žádný důkaz.
9. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že dne 14. 3. 2021 žalovaná na úvěr čerpala 12 266 Kč a poté průběžně další částky tak, že celkově načerpala 218 215 Kč. Splátky však nehradila řádně a včas; celkem žalobkyni vrátila 160 427 Kč. Současně je zde uvedena výše úvěru 120 000 Kč.
10. Z Výzvy k platbě dlužné částky soud zjistil, že dne 24. 2. 2026 žalobkyně žalované sdělila, že jelikož již déle než měsíc nereaguje na výzvy k zaplacení dlužné částky ze smlouvy, rostou náklady související s její půjčkou. K dluhu jí tedy připočítala smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním, takže celková dlužná částka činila 7 043 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala, aby tuto částku ihned zaplatila. Z podacího archu soud zjistil, že dne 25. 2. 2026 byla výzva odeslána žalované.
11. Z Výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že dne 27. 3. 2026 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy do 14 dnů od sepsání této výzvy, a to z důvodu jejího prodlení se splácením závazků ze smlouvy. Dlužná částka činila 128 733,10 Kč. Z podacího archu soud zjistil, že dne 27. 3. 2026 byla uvedená výzva odeslána žalované.
12. Z předžalobní výzvy k plnění soud zjistil, že dne 16. 4. 2026 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu ze smlouvy ve výši 130 676,42 Kč do 23. 4. 2026. Z podacího archu soud zjistil, že dne 17. 4. 2026 byla výzva odeslána žalované.
13. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou právní subjektivitu.
14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
15. Dne 26. 2. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč, který byl navýšen na 120 000 Kč. Žalovaná na úvěru čerpala celkem 218 215 Kč a žalobkyni zaplatila toliko 160 427 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně dne 27. 3. 2026 úvěr zesplatnila. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.
16. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), neboť se jedná o vztah mezi podnikatelem poskytujícím spotřebitelské úvěry a spotřebitelem.
17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
20. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
21. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla informace o svých příjmech, o příjmech dalšího člena své domácnosti a o výdajích domácnosti. Dále žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalované v registrech NRKI, MVCR, JAP_PUJCKA, ISIR a CEE.
22. Předně je zapotřebí zdůraznit, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. [spisová značka]). Žalobkyně si však příjmy a výdaje žalované, resp. její domácnosti, které žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, náležitým způsobem, resp. nijak, neověřila. I kdyby pak provedla tvrzené ověření bonity MLS, nelze přehlédnout, že toto ověření vychází ze statistického modelu a z vypočítaného limitu měsíční splátky, tedy nikoli z konkrétních dat týkajících se toho kterého klienta.
23. Již z tohoto důvodu je třeba uzavřít, že žalobkyně povinnost uloženou jí § 86 ZoSÚ nesplnila.
24. Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (věc OPR-[právnická osoba]. proti GK), vyložil, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
25. Jelikož žalobkyně poskytl žalované spotřebitelský úvěr bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná a soud k této neplatnosti ve světle výše citovaných závěrů přihlédl z úřední povinnosti.
26. Současně je však nesporné, že žalobkyně poskytla žalované na základě neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 218 215 Kč a žalovaná jí vrátila toliko 160 427 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami tak představuje majetkový prospěch, který žalovaná získala bez právního důvodu.
27. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 57 788 Kč (218 215 Kč – 160 427 Kč) představující pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení a co do částky 63 144,32 Kč na jistině žalobu zamítl. Dále soud žalobu zamítl co do kapitalizovaného úroku ve výši 15 629,99 Kč a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 119 076,57 Kč od 30. 6. 2026 do zaplacení, neboť tyto nároky jsou odvozeny od neplatné smlouvy.
28. Dále se soud zabýval otázkou, zda se žalovaná dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ještě před rozhodnutím soudu.
29. Primárně soud zastává názor, že právní úprava obsažená v § 87 ZoSÚ představuje speciální úpravu následků neplatnosti spotřebitelského úvěru a že splatnost povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nastává až novou dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, nikoliv výzvou k plnění z původní neplatné úvěrové smlouvy.
30. Nad rámec uvedeného soud posuzoval věc též z hlediska právního názoru zastávaného částí rozhodovací praxe, podle něhož může být splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení založena výzvou věřitele z úvěrové smlouvy.
31. I při přijetí tohoto alternativního názoru by nebyly podmínky pro vznik prodlení žalovaného splněny.
32. Aby výzva mohla založit splatnost bezdůvodného obohacení, musela by kumulativně obsahovat jednoznačné skutkové vymezení nároku z bezdůvodného obohacení, jeho jednoznačné vyčíslení a současně by muselo být prokázáno, že se dostala alespoň do sféry dispozice dlužníka.
33. Žádná z předložených výzev takové náležitosti nesplňuje. Jak výzva ze dne 27. 3. 2026, tak výzva ze dne 16. 4. 2026 vycházejí výhradně z existence a platnosti úvěrové smlouvy a požadují úhradu souhrnných částek zahrnujících vedle jistiny rovněž smluvní úroky, úroky z prodlení, poplatky za pojištění a další náklady. Z jejich obsahu tedy nelze zjistit, jaká konkrétní část by měla případně představovat bezdůvodné obohacení. Není proto splněn již základní požadavek jednoznačného vyčíslení nároku z bezdůvodného obohacení. Za této situace postrádá význam zabývat se dalšími podmínkami, neboť všechny uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně.
34. S přihlédnutím k řečenému soud uzavírá, že žalovaná se před vydáním tohoto rozhodnutí do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nedostala. Nárok na úrok z prodlení tudíž žalobkyni nevznikl a rovněž v této části soud žalobu zamítl. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení nastává až tímto rozhodnutím soudu.
35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žádné z účastnic nepřiznal na jejich náhradu právo, neboť obě byly ve věci ve srovnatelném rozsahu úspěšné.
36. Lhůtu pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť neshledal podmínky pro její prodloužení.
37. V dané věci činil soudní poplatek za žalobu podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků 6 047 Kč. Žalobkyně na soudním poplatku uhradila toliko 4 838 Kč. Soud jí proto uložil, aby uhradila doplatek soudního poplatku ve výši 1 209 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, kterou shledal pro tento případ přiměřenou.