Výrok
I. Vyživovací povinnost otce stanovená rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. [spisová značka] ze dne 15. 9. 2022, podle kterého měl otec hradit s účinností od 1. 9. 2022 výživné na nezletilého [jméno FO], nar. [Datum narození žalovaného], splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám matky,zanikla ke dni 1. 9. 2026 ze zákona.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. [spisová značka] ze dne 15. 9. 2022 byla otci [Jméno žalovaného] uložena povinnost přispívat na jeho výživu částkou 4 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 9. 2022.Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 2. 9. 2026 se otec [Jméno žalobce] domáhá zrušení vyživovací povinnosti stanovené shora citovaným rozsudkem vůči svému synovi [Jméno žalovaného]. Předložil dohodu uzavřenou se svým synem [Jméno žalovaného], dále pracovní smlouvu ze dne 26. 8. 2026, podle které vzniká [Jméno žalovaného] pracovní poměr s dnem nástupu 1. 9. 2026 vůči zaměstnavateli [právnická osoba], se sídlem [adresa]. Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou se zkušební dobou jednoho měsíce na pozici dělník.Vzhledem k uvedeným skutečnostem zanikla vyživovací povinnost otce ze zákona a nebylo by třeba o tomto rozhodovat, nebýt otcem podané žaloby.Podle § 911 obč. zák. platí výživné lze přiznat, jestliže oprávněný je schopen sám se živit.Vzhledem k uvedenému soud žalobě zcela vyhověl a deklaratorním rozsudkem potvrdil, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému ze zákona zanikla.Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla pro ochranu práv otce potřebná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.