Výrok
I. Řízení se co do částky 1 120 Kč jako smluvní pokuty, a co do částky 16 876,99 Kč jako kapitalizovaného úroku z úvěru zastavuje podle § 96 o. s. ř. pro částečné zpětvzetí žaloby.
II. Přeplatek ve výši 45 Kč na soudním poplatku se nevrací.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Ve zbytku se žaloba, tj. co do- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 452,60 Kč- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kčzamítá.
V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 778 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 41 120 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 4. 1. 2024 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „[Anonymizováno] “). Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky.
2. Na základě smlouvy poskytlo Zaplo žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná měla úvěr hradit ve 12 splátkách po 5 688,45 Kč ke každému 4. dni příslušného měsíce. Zároveň se zavázala uhradit smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 28 261,40 Kč. Celkově byla tedy žalovaná povinna uhradit 68 261,40 Kč, a to nejpozději ke dni 4. 1. 2025. Dále byly dohodnuty smluvní pokuty, jejich konkretizace vzhledem k pozdějšímu vývoji v řízení není zde účelná. Úvěr byl uzavřen v prostředí internetových stránek www.zaplonasplatky.cz. Žalovaná nedodržela sjednaný rozpis splátek, a proto byl úvěr ke dni 6. 5. 2024 zesplatněn. Svojí aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena 5. 6. 2024.
3. V rámci přípravy jednání soud vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení k prokázání úvěruschopnosti žalované. Podáním ze dne 11. 3. 2025 žalobkyně uvedla, že důkazy o posouzení žalované splácet úvěr nedisponuje a z uvedeného důvodu učinila částečné zpětvzetí co do kapitalizovaného úroku ve výši 16 876,99 Kč, a co do smluvní pokuty ve výši 1 120 Kč. Nadále pak žádala, aby byla přisouzena jistina neuhrazeného úvěru 40 000 Kč s úrokem z prodlení a náklady ve výši 217 Kč jako náhrada nákladů uplatnění pohledávky. O částečném zastavení řízení rozhodl soud dle § 96 z.č. 99/1963 Sb. výrokem I tohoto usnesení. Soud přeplatek na soudním poplatku nevrátil dle § 10 odst.4 z. č. 549/1991Sb.
4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
7. Vzhledem k absenci důkazů o prověřování úvěruschopnosti a výslovnému tvrzení žalobkyně, že těmito důkazy nedisponuje, posoudil soud předloženou kopii smlouvy mezi účastníky, o níž nepochyboval, že by byla smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. (uzavřena mezi spotřebitelem podnikatelem, úplatněn, předmětem byla odložená platba) jako smlouvu absolutně neplatnou podle § 86 a následující uvedeného zákona a vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 87 zákona, který je speciální skutkovou podstatou, tedy skutková podstata obecného bezdůvodného obohacení § 2291 zák. č. 89/2012 Sb. se zde neuplatňuje.
8. Soud má za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a to kopií smlouvy o postoupení pohledávky s přílohou a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2024, k němuž byla přiložena informace o doručování, podle níž tato zásilka došla žalované 18. 6. 2024. Dále má soud za prokázané z výpisu z účtu Zaplo potvrzujícího čerpání úvěru převedením na účet žalované, že žalované byla bezhotovostně Zaplem poskytnuta částka 40 000 Kč, že šlo o účet žalované má pak soud za prokázané z výpisu účtu Zaplo potvrzujícího převedení verifikační platby žalovanou. Žalovaná neprokázala, že by cokoli na žalovanou jistinu úvěru uhradila. Vedle toho má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou nejen o jistinu úvěru upomínala v předžalobní upomínce ze dne 6. 5. 2024, kde byla vyčíslena samostatně dlužná jistina 40 000 Kč (rovnající se v tomto případě bezdůvodnému obohacení), k tomu byl soudu předložen podací lístek z 6. 5. 2024 a doklad o dojití žalované 13. 5. 2024. Dále byla předložena opakovaná výzva k úhradě ze dne 5. 4. 2024 vyčíslující však pouze splatnou jistinu 6 393,24 Kč a další nároky z úvěru, stejně tak upomínka ze dne 6. 3. 2024 vyzývala, pokud jde o jistinu, jen k úhradě splatné jistiny 4 068,85 Kč. Nadto k těmto dvěma upomínkám nemá soud doklad o dodání žalované tak, aby bylo možno uplatnit domněnku o dojití do sféry žalované podle § 573 o. z.
9. Právní posouzení:
10. Jak již bylo uvedeno shora, vztah mezi účastníky soud posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. Splatnost bezdůvodného obohacení soud určil s ohledem na předžalobní výzvu, kterou lze považovat za řádnou výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení, dnem 16. 5. 2024. K tomu soud uvádí – výzva je řádnou výzvou bezdůvodného obohacení, jestliže je v ní řádně vyčíslena dlužná jistina, je skutkově popsán důvod výzvy (právní hodnocení není podstatné), a došla dlužníku. O dojití dlužníku platí ustanovení § 572 a o domněnce dojití § 573 o. z. Z něho vyplývá, že zásilka předaná poštovní přepravě, u níž bylo prokázané dojití, se má za došlou do sféry vlivu žalovanému třetím dnem od dojití. Žalobkyně prokázala, že dne 13. 5. 2024 proběhlo první doručování zásilky, tedy tento datum lze považovat za dojití zásilky. Třetím dnem, tj. 16. 5. 2024 lze mít za splněnou domněnku dojití podle § 573 o. z. (tuzemské zásilky dojití + 3 dny). Žalobkyně však žádá úrok z dlužné jistiny až od 8. 6. 2024, soud tedy neměl důvod tomuto nevyhovět. Dlužné úroky byly přisouzeny podle § 1970. Pokud jde o náklad mimosoudního vymáhání, toto vymáhání nebylo v rámci vymáhání bezdůvodného obohacení, ale v rámci vymáhání nároku z úvěru, soud tedy tento náklad nemohl uznat jako příslušenství bezdůvodného obohacení, a proto jej zamítl.
11. Soud rozhodl na základě shora uvedených důvodů tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud takto: pokud jde o část zastavenou, bylo řízení zastaveno pouze ohledně příslušenství pohledávky a nepatrné části nároku, proto soud postupoval podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., pokud jde o část, s níž se pokračovalo v řízení, má žalobkyně jen nepatrný neúspěch ohledně částky 217 Kč. Z uvedeného důvodu soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 778 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč (žalobkyně částku 45 Kč zaplatila z části řízení, kterou posléze vzala zpět, proto jí nemůže být přiznána v nákladech) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 120 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.