Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)
2. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že dne [datum] uzavřel se žalovaným Dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše v celkové částce [částka] a zavázal se jej uhradit do 30 dnů od uzavření dohody, tedy do [datum]. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku [částka], přičemž zbytek dluhu ve výši [částka] dosud nezaplatil. Žalobce žalovaného před zahájením řízení vyzval k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum], avšak bezvýsledně.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:6. Z Dohody o uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uznal vůči žalobci svůj dluh v celkové výši [částka] co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit nejpozději do [datum].7. Dále soud zjistil, že z uznaného dluhu byla uhrazena pouze částka [částka], takže ke dni rozhodnutí činí neuhrazená jistina [částka]. Tuto skutečnost žalovaný nijak nezpochybnil a z provedených důkazů nevyplynul opak.8. Soud rovněž zjistil, že žalobce před zahájením řízení vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k dobrovolnému splnění dluhu.9. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li dlužník svůj dluh co do důvodu a výše, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.10. V projednávané věci žalovaný písemnou dohodou ze dne [datum] výslovně uznal svůj dluh vůči žalobci v částce [částka] co do důvodu i výše. Takové uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal žádné skutečnosti, které by existenci uznaného závazku zpochybňovaly.11. Jelikož žalovaný z uznaného dluhu uhradil pouze částku [částka], zůstala jeho povinnost zaplatit žalobci částku [částka] nadále nesplněna. Žaloba je proto v rozsahu jistiny důvodná.12. Co se týče příslušenství, žalovaný se dostal do prodlení dne následujícího po dni splatnosti dluhu, tedy dne [datum]. Žalobci proto vzniklo právo na úrok z prodlení ode dne [datum] až do zaplacení dlužné částky.13. Soud uzavírá, že žalobce prokázal existenci a výši svého nároku, zatímco žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně případného zániku či neexistence dluhu. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].