Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 290,83 Kč,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení- úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení- kapitalizovaného úroku ve výši 1 654,63 Kč,zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 778,20 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrocích I., II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o kontokorentu č. [Anonymizováno] uzavřené mezi účastníky řízení. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, později navýšeno na 10 000 Kč. Vyčerpané finanční prostředky se žalovaný zavázal splácet dle smluvních ujednání. Žalovaný úvěr čerpal, avšak v žalovaném rozsahu peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila porovnáním jeho příjmů a výdajů, přičemž vycházela z deklarovaného měsíčního příjmu 22 247 Kč dle žádosti o úvěr a výpisů z účtu žalovaného, jako i z výdajů ve výši 16 900,80 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, nesplacená část úvěru ke dni 29.11.2024 zesplatnila a žalovaný byl marně vyzýván k úhradě vzniklého dluhu. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru 10 000 Kč, smluvního úroku ke dni 28.2.2025 ve výši 1 654,63 Kč a úroku 8,05 % ročně až do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ke dni 28.2.2025 ve výši 290,83 Kč, resp. do zaplacení až dlužných poplatků 1 950 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.
4. Soud provedl důkaz těmito listinami: žádostí o kontokorent a žádostí o změnu kontokorentu, smlouvou o [Anonymizováno] [Anonymizováno] kontu z 23.8.2023, smlouvou o kontokorentu č. [Anonymizováno] ze dne 31.1.2024 včetně obchodních podmínek a předsmluvních informací, platební historií a přehledem plateb, opakovanými upomínkami s upozornění na neplnění podmínek a výzvami k zaplacení dluhu, oznámením o zesplatnění úvěru z 1.12.2024 a předžalobní upomínkou z 10.3.2025 včetně podacího archu. Těmito listinami má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala vést pro žalovaného peněžní účet č. [č. účtu] a smlouvou o kontokorentu z 31.1.2024 poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, resp. 10 000 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije v nájemním bytě, je zaměstnán na dobu určitou do ledna 2025 s příjmem 22 247 Kč měsíčně čistého, jak bylo ověřeno výpisem z peněžního účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet žalobkyni dle obchodních podmínek s úrokem 21,90 % ročně. Žalovaný postupně čerpal peněžní prostředky, avšak dle dohody řádně a včas tyto žalobkyni nevrátil. Pro uvedené byl žalobkyní opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou s tím, že dopisem ze dne 1.12.2024 byla ke dni 29.11.2024 nesplacená část úvěru prohlášena za okamžitě splatnou.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 1813 má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl pouze částečně co do částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 1.3.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku), když v řízení měl soud za bezpečně prokázanou pouze tuto jistinu s příslušenstvím, byť vyplývající z neplatně uzavřené úvěrové z 31.1.2024 (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Jelikož žalovaný se dostal se zaplacením do prodlení - dle zesplatňujícího dopisu žalobkyně ke dni 1.12.2024, náleží žalobkyni spolu s jistinou zákonný úrok z prodlení od prvého dne prodlení do zaplacení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., to vše z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Ve zbývajícím rozsahu co do úroku z úvěru soud žalobkyni nárok na zaplacení nepřiznal, resp. žalobu zamítl (výrok II. rozsudku) s odkazem na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy a tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, což soud posuzuje z úřední činnosti (nikoliv jen k námitce úvěrovaného), jak dovozuje stávající judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] z 25.7.2018, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 3.4.2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06). Obdobně se o porušení ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyjádřil mimo jiné i nadřízený odvolací Krajský soud v Praze v jiné obdobné věci projednávané pod sp. zn. [spisová značka]. Soud s odkazem na závěry Krajského soudu v Praze v posledně citované sp. zn. dospěl i v této projednávané věci ke stanovisku, že bonita žalovaného nebyla při uzavření předmětné smlouvy náležitě a v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru prošetřena. Následkem tak je povinnost žalovaného vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle v souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni sice byly známy příjmy žalovaného cca 22 000 Kč měsíčně, nicméně samotná pracovní smlouva doložena k důkazu nebyla. Navíc v té souvislosti byl uvedený příjem deklarován pouze do ledna 2025, když pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Byť žalobkyně vypočetla uvažované výdaje žalovaného ve výši 16 900,80 Kč, vycházela z obecného propočtu zohledňujícího způsob bydlení, počet spolužijících osob aj., aniž by uvedené opřela o konkrétní důkazy prokazující zcela konkrétně výdajovou stránku žalovaného. Obdobně ani příjem žalovaného nebyl doložen pracovní smlouvou. Tj. výdaje určila sama žalobkyně fixními částkami podle vlastní metodiky, aniž by náklady individuálně v posuzované věci prověřovala. Tedy převzato z výše citované judikatury vyšších soudů posouzení úvěruschopnosti proběhlo v projednávané věci vesměs formálně, bez náležitých podkladů. Bez patřičných dokladů byly vykázány údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána s kladným výsledkem.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně ve věci uspěla z 84 % (co do částky 10 842,73 Kč vypočtené včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neuspěla z 16 % (co do částky 2 003,03 Kč vypočtené včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalované tak náleží právo na 68 % (84-16 %) z celkových jí účelně vynaložených nákladů řízení. Celkové náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 800 Kč, odměny právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) ve výši 3 x 400 Kč za tyto úkony právní služby: převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby (za doplňující vyjádření z 20.6.2025 nebyla odměna přiznána, neboť doplnění žaloby bylo činěno k výzvě soudu, když tato tvrzení by jinak měla být součástí samotné žaloby), režijního paušálu 3 x 100 Kč a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč. 68 % z celkových nákladů 2 615 Kč činí 1 778,20 Kč.13. Lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.