Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku a) částku ve výši 34 974,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 34 974,03 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 42 982,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 145,37 Kč od 28.1.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 5. 6. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 77 956,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 8. 2024 uzavřela se žalovanou distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz smlouvu o úvěru na bydlení, na základě které poskytla žalované úvěr až do výše 37 100 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a předpis denních splátek. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit peněžní prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím dle čl. VI. a čl. VII smlouvy, a to poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 676,49 Kč a poplatkem za službu „Presto“ ve výši 1 468,88 Kč, a to vše v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka poskytnutého úvěru byla stanovena ke dni 29. 9. 2024 a konec kreditního rámce byl stanoven ke dni 20. 2. 2026. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména prostřednictvím informací získaných od žalované ohledně počtu členů žijících v jedné domácnosti a společně hospodařících, měsíčních příjmů a výdajů žalované a dále lustrací žalované v CNCB, NRKI a BRKI, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, v registru Policie České republiky ohledně hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku ohledně platnosti adresy, z registru „sankční seznamy“ a registrů historie klienta. Žalobkyně zjistila výši čistého příjmu žalované 26 957 Kč a v dalším vycházela z informací o platebním účtu žalované a o transakcích na něm. Celkem žalovaná načerpala bezhotovostním způsobem na účet č. [č. účtu] částku ve výši 35 026 Kč, a to za období od 30. 8. 2024 do 10. 9. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením denních splátek, a proto žalobkyně v souladu s čl. 7 odst. 1 smlouvy vypověděla smlouvu dne 27.1.21025, o čemž byla žalovaná bezprostředně informována prostřednictvím zaslaného e-mailu. Dle čl. VIII odst. 1 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení od 29. 10. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 5 363,76 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná upomínána o zaplacení předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 5. 2025. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 39 974 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 676,49 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 676,49 Kč, smluvního úroku ve výši 35 473,45 Kč a dále žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 116,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 119,4 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
4. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 30. 8. 2024 smlouvu, na základě které se žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše 37 100 Kč s možností postupného a opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím dle čl. VII smlouvy, zahrnujícím poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z vyplacené tranše, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše, smluvní úrok 0,883 % denně, nejpozději k datu splatnosti dle čl. VI. smlouvy, tj. do 20. 2. 2026, v pravidelných denních splátkách, jejichž výše byla určena dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Pro případ prodlení bylo sjednáno v čl. VIII. smlouvy oprávnění žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalovaného hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 30. 8. 2024, autorizací ověření totožnosti, Bank ID výpisem, souhlasem se zpracováním osobních údajů, předpisem denních splátek, všeobecnými obchodními podmínkami, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informacemi pro spotřebitele.) Žalobkyně vyplatila žalované na její účet č. [č. účtu] za období od 30. 8. 2024 do 14. 10. 2024 částku 35 026 Kč (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. V době poskytování úvěru vycházela z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí 26 957 Kč s tím, že žalovaná uvedla výši měsíčního příjmu 20 000 Kč a celkovou výši měsíčních výdajů 14 000 Kč (7 000 Kč splátky půjček, 5 000 Kč výdaje na bydlení, 2 000 Kč ostatní zbytné výdaje). Žalovaná žalobkyni uvedla, že ve společné domácnosti hospodaří dva členové. Žalobkyně počítala s vypočítanými minimálními výdaji žalované ve výši 9 255 Kč (prokázáno obecnými principy posuzování a filozofie Společnosti, identifikovatelnými příjmy a výpisem o posouzení úvěruschopnosti, identifikovanými příjmy). Prostřednictvím e-mailu odeslaného dne 27. 1. 2025 žalobkyně upozornila žalovanou na dosud neuhrazené závazky po splatnosti a zároveň ji vyzvala k zaplacení dlužné částky 78 656,61 Kč (výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 27. 1. 2025). K zaplacení dluhu do tří dnů byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 21. 5. 2025, zaslanou žalované téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 a podacím lístkem z 21. 5. 2025).
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 8. uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s možností opakovaného čerpání do částky 37 100 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši smluvní úrok 0,883 % denně a zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z vyplacené tranše a poplatek „Presto“ ve výši 165 Kč, a to nejpozději do 20. 2. 2026. Žalovaná načerpala celkem částku 35 026 Kč. Žalobkyně řádně nezkoumala před poskytnutím úvěru příjmy ani výdaje žalované s doložením tvrzených údajů. Žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze 51,93 Kč.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.
18. Mezi žalobkyní a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované částku 35 062 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, když vůbec neověřovala její výdaje. Úvěruschopnost žalobkyně měla zkoumat lustrací žalované v příslušných registrech a výpisem z bankovního účtu, z nějž měla ověřovat pouze příjmy žalované. Výdaje žalované zkoumány nebyly – nebyla tudíž nijak ověřena tvrzení žalované o jejich měsíčních výdajích a finančních závazcích. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalované a neověřila, jak žalovaná se svými příjmy vychází, například výpisy z účtu žalované, nemohla znát finanční situaci žalované.
19. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. [spisová značka], použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.
20. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018).
21. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka na jistině 34 974,03 Kč, když žalovaná na částku poskytnout žalobkyní uhradila pouze 51,93 Kč.
22. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelkou požádána, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výpovědí ze dne 27.1.2025, tj. soud uložil žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 28.1.2025, tj. ode dne následujícího, v němž byla žalovaná za vzniklý dluh žalobkyní písemně upozorněna.
23. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
25. Lhůta ke splnění povinnosti je stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.