Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 262 209,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 262 209,22 Kč od 22.1.2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 569,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 22.1.2025 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 896,77 Kč, úroku 12 % ročně z částky 262 209,22 Kč od 22.1.2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 2 151,65 Kč od 22.1.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 481 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 299 778,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 3. 10. 2018 na jejímž základě společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 13,9 % ročně, a to ve 120 měsíčních splátkách po 6 168,63 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když splátky na jistinu úvěru se sjednaným úrokem z jistiny nehradil řádně a včas. Z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalovaného banka úvěr ke dni 21. 1. 2025 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025, s účinností k 1. 7. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení celkové částky 299 778,58 Kč (představující součet dlužné jistiny ve výši 262 209,22 Kč, poplatků ve výši 2 151,65 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 35 417,71 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 896,77 Kč, úrokem z prodlení z prodlení ve výši 12 % ročně z 299 778,58 Kč od 22. 1. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 12 % ročně z 262 209,22 Kč od 22. 1. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 2 151,65 Kč do zaplacení. K uhrazení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván upomínkou ve lhůtě nejméně sedmi dní před podáním žalobního návrhu.
2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).
3. Z důvodu neznámého pobytu byl žalovanému ustanoven opatrovník, a to usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 4. 2026, č. j. 20 C 298/2025-41.
4. Podáním ze dne 30. 4. 2026 opatrovník žalovaného uvedl, že s ohledem na obsah spisu má jisté pochybnosti o tom, zda byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s tím, že ze strany poskytovatele úvěru nebyly předloženy další důkazy dokládající příjem žalovaného. Souběh dvou úroků představující 24 % úročení se jeví pro žalovaného jako likvidační a za hranou dobrých mravů, tudíž by žalovanému měla být určena k zaplacení pouze částka, kterou si vypůjčil.
5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.
6. Mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným byla dálkově uzavřena dne 3. 10. 2018 smlouva o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno], na jehož níž banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč úročený sazbou ve výši 13,9 % ročně. Dle smluvních ujednání byl žalovaný povinen vrátit celkovou částku 748 945,79 Kč v 120 měsíčních splátkách po 6 186,63 Kč. Součástí smlouvy bylo i pojištění schopnosti úvěr splácet, výše měsíčního pojistného byla stanovena částkou 119 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (návrh smlouvy, smlouva, akceptace návrhu, certifikát).
7. Průměrný příjem žalovaného činil částku 31 759 Kč, dle lustrace žalovaného v BRKI nebyla zjištěna negativní informace. Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány z běžného účtu č. [č. účtu] za měsíc září 2019, kdy výdaje převyšovaly příjmy, žalovaný byl v záporném zůstatku. (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta).
8. Žalovanému byl vyplacen úvěr ve výši 400 000 Kč na jeho běžný účet č. [č. účtu] (výpisy z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2025).
9. Žalovaný nesplácel řádně včas, tudíž společnost [právnická osoba]. úvěr ke dni 21. 1. 2025 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 21. 1. 2025, kterým byl zároveň vyzván k uhrazení dlužné částky (prohlášení o splatnosti včetně dokladu o odeslání zásilky, výpisy z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2025, přehled splácení úvěru za období od 3. 10. 2018 do 1. 7. 2025, výpis z úvěrového účtu č. 8612/cza12676/95752105/SU za období od 3. 10. 2018 do 31. 10. 2018).
10. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025, přičemž o postoupení byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2025, odeslaným dne 4. 7. 2025. S oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání, potvrzení o přejetí úplaty).
11. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 25. 8. 2025 odeslaným téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (předžalobní upomínka ze dne 25. 8. 2025 včetně podacího lístku ze dne 25. 8. 2025).
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
13. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.
22. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
23. Mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla částku 400 000 Kč, žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena tak, že byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného z jednoho měsíčního výpisu z bankovního účtu žalovaného, který vykazoval za měsíc září 2018 záporný zůstatek, tudíž výdaje převyšovaly příjmy žalovaného. Dále byla provedena pouze lustrace žalovaného v registru BRKI. Je tedy zřejmé, že banka řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru řádně neprověřila, nemohla tak znát finanční situaci žalovaného.
24. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. [spisová značka], použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.
25. Co se týče odvolávání se žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. [spisová značka], soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť nyní posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti ZoSÚ, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy.
26. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018).
27. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 262 209,22 Kč.
28. Žalovaný je povinen vedle bezdůvodného obohacení hradit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 22. 1. 2024, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru.
29. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 481 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 992 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), odměna ve výši 38 000 Kč za čtyři úkony právní služby po 9 500 Kč, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby po 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na jednání před soudem dne 9. 6. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu), a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 8 358 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 24 % z částky 60 150 Kč činí po zaokrouhlení částku 32 481 Kč. Za podání ze dne 29. 12. 2025, 12. 1. 2026 a ze dne 25. 5. 2026 soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť doplňující podání, resp. procesní vyjádření žalobkyně si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace. Samostatná podání tak nelze považovat za účelně provedené úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit zástupci žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)
31. Lhůta ke splnění povinnosti je stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.