Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 74 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 74 875 Kč od 8.3.2026 do zaplacení, to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 10 706,3 Kč od 8.3.2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 10 706,3 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, a smluvní pokuty ve výši 224,63 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 740 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku ve výši 332 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem doručeným podepsanému soudu včetně jeho doplnění domáhala na žalované zaplacení částky 75 099,63 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou účastníci uzavřeli elektronicky prostřednictvím klientské zóny dne 26. 6. 2025. Úvěruschopnost žalované žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila. Žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy částku 75 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit v měsíčních splátkách, kdy výše minimální měsíční splátky činila částku 3 750 Kč, splátka byla vždy splatná k 15. dni příslušného měsíce. Pro případ prodlení s hrazením splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Svůj dluh však žalovaná řádně a včas nesplácela, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2025. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána dopisy ze dne 20. 11. 2025 a 5. 12. 2025. Žalobkyně za tyto výzvy účtovala v souladu se smluvními podmínkami žalované celkovou částku 1 000 Kč. Jelikož k úhradě nedošlo, žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou dopisem z 21. 2. 2026 zesplatnila. K úhradě dlužné částky do 7. 3. 2026 byla žalovaná žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou zaslanou jí dne 21. 5. 2025. Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení dlužné jistiny ve výši 74 875 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 224,63 Kč spolu u kapitalizovaným úrokem ve výši 10 706,3 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 85 581,3 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
4. Na základě listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 26. 6. 2025 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 75 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 57,99 % ročně, přičemž žalovaná měla poskytnutou částku žalobkyni vrátit v 72 měsíčních splátkách, výše minimální splátky činila částku 3 750 Kč, splatných k 15. dni měsíce. Ve smlouvě bylo sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat si částku 500 Kč za první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky prostřednictvím e-mailové adresy a 500 Kč za druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky. Pro případ prodlení s hrazením splátek byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné jistiny (smlouva o úvěru, předsmluvní informace, zásady zpracování osobních údajů, souhlas se zpracováním osobních údajů, občanský průkaz totožnosti) Před poskytnutím částky žalobkyně lustrovala žalovanou v lustraci neplatných dokladů, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, interní databázi a v databázi SOLUS, přičemž žalovaná lustracemi neprocházela. Dále vycházela z příjmu na účtu žalované 663 928 Kč, nákladů na bydlení 13 172 Kč (náklady nalezené na bankovním účtu + minimální částka nákladů), nákladů na potraviny a běžné zboží 6 000 Kč (když náklady nalezené na bankovním účtu s náklady z jiných zdrojů činily 2 185 Kč), ze závazků žalované 90 393 Kč (nalezených na bankovním účtu) a z nákladů na sázení a hazardní hry 0 Kč. Žalobkyně založila textový výpis z účtu žalované za období od 1. 3. 2025 do 31. 5. 2025, dle kterého se pohybovala počáteční hodnota v tomto období v rozmezí ve výši od 0 Kč 5 112,46 Kč a konečná hodnota od 0 Kč do 2 207,48 Kč. (příloha č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru, datový výstup z Credit Info CEE, JSON data) Na účet žalované č. [č. účtu] byla platba ve výši 75 000 Kč provedena dne 26. 6. 2025. (potvrzení o přijetí okamžité platby 1 Kč a potvrzení o provedení transakce) Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána upomínkou z 20. 11. 2025 (upomínka z 20. 11. 2025 a e-mail z 20. 11. 2025) a dále upomínkou 5. 12. 2025 (upomínka z 5. 12. 2025 a e-mail z 5. 12. 2025). Výzvou z 21. 2. 2026 odeslanou téhož dne, byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru a současně vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do 7. 3. 2026 (předžalobní výzva z 21. 2. 2026 včetně podacího lístku z 21. 2. 2026).
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.
15. Mezi žalobkyní a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované částku 75 000 Kč skutečně poskytla. Soud však dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo řádné. Zejména výdajová stránka žalované byla zkoumána nedostatečně, resp. žalobkyně vycházela z deklarovaných výdajů žalované, přičemž tyto údaje se s údaji na běžném peněžním účtu neshodovaly a nebyly doloženy jinak. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti plynoucí jí z § 86 ZoSÚ (srov. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18).
16. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018).
17. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 74 875 Kč.
18. Žalovaná je povinna uhradit vedle dlužné jistiny též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to ode dne 8. 3. 2026, tj. následující den po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě.
19. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo, než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.
20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalobkyně (o 72 % po odečtení jejího úspěchu 86 % od úspěchu žalované 14 %). Náklady řízení sestávají z/e:- soudního poplatku 3 805 Kč,- odměny advokátky žalobkyně dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka a podání žaloby, dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t.) po 4 180 Kč, tj. celkem 12 540 Kč,- paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka a podání žaloby) po 450 Kč, tj. celkem 1 350 Kč,Za podání ze dne 16. 4. 2026 soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť nelze klást k tíži žalované, že doložení úvěruschopnosti žalované žalobkyně učinila v tomto podání, když uvedené skutečnosti měla tvrdit již v žalobě. Doplňující podání si nevyžádal postup žalované ani neočekávaný vývoj procesní situace.Poměrná část nákladů ve výši úspěchu 72 % z částky 22 787 Kč činí po zaokrouhlení částku 12 740 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit zástupci žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
21. Výrokem IV. soud rozhodl o uložení povinnosti žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 332 Kč. Neboť soudní poplatek za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byl zaplacen ve výši 3 473 Kč, avšak soudem elektronicky platební rozkaz vydán nebyl. Dle položky 2 bodu 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se vybere poplatek dle položky č. [hodnota], v daném případě dle položky č. [hodnota] písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve výši 3 805 Kč. Poplatník - žalobkyně dosud zaplatila částku 3 473 Kč a zbývá ji tedy doplatit částku 332 Kč. Splatnost poplatku je dána dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
22. Lhůta ke splnění povinnosti je dána dle § 160 odst. 1 o.s.ř.