Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 000 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá co do částky 25 764,12 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 152,7 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 215,5 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 29. 4. 2025 do 6. 6. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 22 000 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k podepsanému soudu dne 27. 8. 2025 včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 47 764,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 23. 2. 2023, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 27 290 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 21 210 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 580 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 2 348 Kč s poslední splátkou splatnou dne 23. 11. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých informací o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, jenž byly následně zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvy. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s účinností ke dni 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 47 764,12 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 22 000 Kč a poplatku ve výši 25 764,12 Kč, a dále kapitalizovaného úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny za období od 24. 11. 2024 do 28. 4. 2025 ve výši 2 152,7 Kč,, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny za období od 24. 11. 2024 do 28. 4. 2024 ve výši 1 215,50 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného marně vyzývala k zaplacení žalované částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 23. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč za účelem refinancování úvěru č. [hodnota] a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 27 290 Kč (poplatek sestává ze součtu úroku ve výši 21 210 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení úvěru ve výši 1 885 Kč a flexibilního splácení úvěru ve výši 2 695 Kč), a to v 21 měsíčních splátkách 2 348 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 2 330 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 2. 2023)
7. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žije v nájmu, úvěr ve výši 30 000 Kč potřebuje na refinancování, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní automobil, v době žádosti byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr ve společnosti Škoda auto a.s. s měsíčním příjmem ve výši 33 201 Kč, měsíční odhadované výdaje činily celkovou částku 2 000 Kč, splácí interní splátky 1 135 Kč měsíčně, žalovaný dále uvedl, že má zřízený bankovní účet, nevlastní kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Údaje měly být ověřovány z výpisů z pracovní smlouvy a bankovního účtu. (zákaznická karta ze dne 23. 2. 2023)
8. Sjednané splátky žalovaný nehradil, na svůj závazek neuhradil ničeho. (tabulka umoření)
9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, přičemž o postoupení byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, odeslaným dne 22. 5. 2025. S oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 včetně podacího lístku ze dne 22. 5. 2025)
10. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž dopisem zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2025, odeslaným dne 30. 7. 2025. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. (předžalobní upomínka ze dne 29. 7. 2025 včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2025)
11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
12. Dne 23. 2. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 22 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný na tuto částku nevrátil ničeho. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala příjmy ani výdaje žalovaného.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
14. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.
23. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
24. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla částku 22 000 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (jež má předcházet poskytnutí úvěru) však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala z výpisů z účtu a pracovní smlouvy, nicméně není zřejmé, za jaké období byly tyto účty vyžádány a zda tedy došlo k řádnému zkoumání výdajů a příjmů žalovaného. Výpisy z účtu navíc nebyly doloženy. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně příjmy a výdaje žalovaného, došel soud k závěru, že nebylo ověřeno, jak žalovaný se svými příjmy vychází, a právní předchůdkyně žalobkyně tudíž nemohla znát finanční situaci žalovaného. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti plynoucí jí z § 86 ZoSÚ (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
25. Co se týče argumentace žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. [spisová značka], soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť nyní posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti ZoSÚ, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 ZoSÚ a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Navíc výdaje žalovaného z žádných listin ověřovány nebyly.
26. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018).
27. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 22 000 Kč, tj. částka, kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla, když žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni na svůj dluh nic neuhradil.
28. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, odeslaným dne 22. 5. 2025, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužných částek od 7. 6. 2025 tj. ode dne následujícího po uplynutí 10denní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto bylo žalovanému doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání (27. 5. 2025).
29. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnější žalovanému, který zůstal v řízení zcela nečinný, žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
31. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.