23 C 169/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 68 483,17 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky a nezaplacených poplatků za vedení účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], uzavřela se žalovanou dne 24. 8. 2021 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které vedla pro žalovanou běžný účet č. [hodnota]. Za poskytování bankovních služeb se žalovaná zavázala hradit poplatky ve výši dle ceníku, který byl nedílnou součástí smlouvy a dále se zavázala na svém účtu udržovat kladný zůstatek. Tuto povinnost však žalovaná porušila, když jí na účtu vznikl nepovolený záporný zůstatek ve výši 577 Kč. Z tohoto důvodu předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dne 15. 6. 2025 odstoupila. Od následujícího dne má předchůdkyně žalobkyně právo na úroky z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně dále se žalovanou uzavřela dne 6. 10. 2021 smlouvu o službě bezúročná rezerva k účtu č. [Anonymizováno], na základě které byla žalovaná oprávněna přečerpat zůstatek na svém účtu do limitu 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala bezúročnou rezervu splatit nejpozději do jednoho roku od jejího čerpání. V případě překročení sjednaného limitu se již jednalo o nepovolený záporný zůstatek, který byl úročen úrokem ve výši 12 % ročně. Žalované vznikl nepovolený záporný zůstatek ve výši 2 497 Kč, proto právní předchůdkyně žalobkyně ukončila oprávnění žalované čerpat prostředky této služby a prohlásila již vyčerpanou částku za okamžitě splatnou ke dni 17. 3. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně dále se žalovanou uzavřela dne 16. 12. 2023 smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 80 000 Kč. Žalovaná měla poskytnutou zápůjčku splácet v 51 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 007 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 11,90 % ročně. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou zesplatnila ke dni 17. 3. 2025. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny ve výši 65 409,17 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 5 172,16 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 205,84 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou, žalovaná však na svém dluhu ničeho neuhradila. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně posoudila tak, že provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (SOLUS, insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI). Právní předchůdkyně dále zjistila z výpisu z účtu žalované za listopad 2023 její příjmy ve výši 23 000 Kč a výdaje ve výši 17 023 Kč, z toho výdaje na bydlení činily 9 000 Kč. Žalovaná na splátkách zápůjčky uhradila celkem 21 539,34 Kč. Veškeré výše uvedené pohledávky za žalovanou byly postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025 s účinností ke dni 1. 7. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 24. 8. 2021, ceníku produktů a služeb, produktových podmínek k vedení účtů a vkladů a ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně, společnost Raiffeisenbak, a. s. uzavřela se žalovanou dne 24. 8. 2021 smlouvu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovanou vést běžný účet č. [č. účtu] a poskytovat jí související bankovní služby. Žalovaná se zavázala za tyto služby platit poplatky dle ceníku. V případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu žalované byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit. Nepovoleným záporným zůstatkem se dle čl. IV. všeobecných obchodních podmínek rozumí pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou coby majitelkou účtu, která vznikla čerpáním většího množství prostředků z účtu, než je aktuální disponibilní zůstatek takového účtu, a která je splatná den následující po svém vzniku. Jako nepovolený záporný zůstatek je rovněž označována pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou, k jejíž úhradě prostředky na účtu nepostačovaly a která je právní předchůdkyní na účtu evidována.

6. Z odstoupení od smlouvy ze dne 30. 5. 2025 má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o poskytování bankovních služeb ke dni 15. 6. 2025 z důvodu porušení smluvních podmínek ze strany žalované tím, že jí na účtu č. [č. účtu] vznikl nepovolený záporný zůstatek.

7. Z návrhu smlouvy o službě bezúročná rezerva č. [Anonymizováno] ze dne 6. 10. 2021 a z akceptace návrhu ze dne 6. 10. 2021 má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout možnost přečerpat disponibilní zůstatek na jejím účtu č. [č. účtu] až o 1 000 Kč. Z této poskytnuté rezervy žalovaná nebyla povinna platit úrok. Vyčerpané prostředky se žalovaná zavázala splácet každou platební transakcí ve prospěch uvedeného účtu, a to nejpozději do jednoho roku od jejich čerpání. V případě, že by žalovaná čerpané prostředky do stanovené doby neuhradila, považují se dle smlouvy za nepovolený záporný zůstatek, který je úročen úrokem ve výši dle právního předpisu. V případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku měla právní předchůdkyně žalobkyně právo odstoupit od smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník produktů a služeb. Dle čl. 7.1. položky 6.2. ceníku činil poplatek za výzvu k zaplacení dluhu částku 500 Kč.

8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta včetně listiny nazvané jako „manuální vstup konsolidovaného blacklistu“ soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o službě bezúročná rezerva právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, v interním black listu, v registru SOLUS a BRKI s výsledkem bez záznamu, resp. jen se záznamem o pozitivní úvěrové historii.

9. Z přehledu zůstatků na účtu č. [č. účtu] za období od 8. 8. 2024 do 1. 7. 2025 a z výpisu z účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že žalované dne 28. 2. 2025 vznikl na jejím účtu č. [č. účtu] záporný zůstatek ve výši 577 Kč. Dále je z přehledu patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně ve dnech 7. 10. 2024, 7. 11. 2024 a 9. 12. 2024 naúčtovala žalované poplatky za výzvu k zaplacení dlužné částky vždy ve výši 499 Kč, celkem tedy účtovala částku 1 497 Kč. Žalovaná dále ke dni 14. 3. 2025 čerpala povolený debet ve výši 1 000 Kč, na který nic neuhradila.

10. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku ze dne 17. 3. 2025 včetně přehledu podacích čísel ze dne 19. 6. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou dne 17. 3. 2025 vyrozuměla o tom, že vyčerpanou částku úvěru prohlašuje za splatnou ke dni 17. 3. 2025 z důvodu nesplácení úvěru řádně a včas. Zároveň vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 3 074 Kč.

11. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 16. 12. 2023 a z akceptace tohoto návrhu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 51 měsíčních splátkách po 2 007 Kč včetně úroku ve výši 11,90 % ročně.

12. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne 16. 12. 2023, z listiny nazvané jako „manuální vstup konsolidovaného blacklistu“ z 29. 7. 2025 a ze žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v interním black listu a v úvěrových registrech BRKI, NRKI a SOLUS, vše s negativním výsledkem. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 23 000 Kč, který žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Následně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované v deklarované výši podle plateb připisovaných na účet žalované. Stran měsíčních výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z částky 17 023 Kč, z toho částka ve výši 23 Kč připadala na měsíční splátky úvěrů, částka 9000 Kč představovala náklady na bydlení, částka 5 000 Kč představovala výdaje na živobytí a částka 3 000 Kč představovala ostatní výdaje.

13. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023 soud zjistil, že v listopadu 2023 měla žalovaná příjem od společnosti [právnická osoba]. ve výši 20 981 Kč a od společnosti Intermap Technologie ve výši 51 773 Kč. Na účet žalované v uvedeném období přišly platby v souhrnné výši 73 954 Kč a odchozí platby činily 74 079,47 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil -509,47 Kč.

14. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023 soud zjistil, že dne 16. 12. 2023 přišla na tento účet žalované částka ve výši 80 000 Kč.

15. Z výpisu úvěru č. [hodnota] a z přehledu splácení zjistil, že žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem částku 21 539,34 Kč.

16. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 17. 3. 2025 včetně přehledu podacích čísel ze dne 19. 6. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 17. 3. 2025 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 70 787,17 Kč. Oznámení o zesplatnění bylo žalované odesláno dne 17. 3. 2025.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/30 ze dne 25. 6. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení přijetí úplaty ze dne 1. 7. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou ze smlouvy o poskytování bankovních služeb ve výši 577 Kč, ze smlouvy o službě bezúročná rezerva ve výši 2 497 Kč a ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] ve výši 70 787,17 Kč na žalobkyni.

18. Ze tří oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2025 včetně přehledu podacích čísel má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované písemně dne 4. 7. 2025 oznámila, že její pohledávky za žalovanou ze smlouvy o poskytování bankovních služeb, ze smlouvy o zápůjčce a ze smlouvy o bezúročné rezervě byly postoupeny na žalobkyni.

19. Z výzvy k plnění ze dne 25. 8. 2025 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 81 000,17 Kč ve lhůtě do 9. 9. 2025. Výzva byla žalované odeslána dne 25. 8. 2025 na adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvách uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně.

20. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy o poskytování bankovních služeb zavázala pro žalovanou vést bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaná se mimo jiné zavázala, že na uvedeném účtu bude udržovat kladný zůstatek. Žalované však na účtu vznikl nepovolený záporný zůstatek ve výši 557 Kč, proto byla v souladu se smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit. Právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 15. 6. 2025, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 30. 5. 2025. Na základě uzavřené smlouvy o bezúročné rezervě byla žalovaná oprávněna přečerpat svůj limit na účtu č. [č. účtu] až do výše 1 000 Kč. Takto čerpané prostředky se žalovaná zavázala splatit nejpozději do jednoho roku od jejich čerpání. Součástí smlouvy byl i ceník, dle kterého poplatek za upomínku dlužné platby činil 500 Kč. Žalovaná nesplatila čerpané prostředky ve výši 1 000 Kč včas, právní předchůdkyně žalobkyně jí proto naúčtovala tři poplatky za upomínky ve výši 499 Kč, tj. celkem 1 497 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyni poskytla žalované úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 11,90 % ročně ve sjednaných splátkách po 2 007 Kč. Žalovaná svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostála, když se opakovaně dostávala do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Splatnost celého úvěru nastala dne 17. 3. 2025, přesto žalovaná svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně nevyrovnala a zůstal jí dlužna žalovanou částku. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byly následně postoupeny na žalobkyni. O postoupení pohledávek byla žalovaná informována. Naposledy byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzývána předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2025.

21. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

22. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Dle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit do určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

28. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

29. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovanou vést běžný účet č. [č. účtu]. Uvedenou smlouvou si strany ujednaly, že v případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu žalované, má právní předchůdkyně žalobkyně právo od smlouvy odstoupit. Žalované na účtu vznikl záporný zůstatek ve výši 577 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně tak byla oprávněna odstoupit od smlouvy. Podle smluvního ujednání se nepovolený záporný zůstatek stává pohledávkou právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou. Tato pohledávka byla následně postoupena na žalobkyně ve smyslu § 1879 a násl. o. z., proto soud žalobkyni částku ve výši 577 Kč přiznal. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 15. 6. 2025, proto od následujícího dne (16. 6. 2025) se žalovaná ocitla v prodlení s uhrazením částky 577 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z částky 577 Kč od uvedeného data podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona. Na základě první smlouvy (smlouva o službě bezúročná rezerva) právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve formě možnosti přečerpat zůstatek na účtu žalované č. [č. účtu] až do částky 1 000 Kč. Žalovaná se takto čerpané prostředky zavázala splatit nejpozději do jednoho roku od jejich čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník, dle kterého činil poplatek za jednu upomínku dlužné platby 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ji lustrovala v registru BRKI, NRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o bezúročný úvěr v poměrně nízké výši (1 000 Kč), soud posoudil toto zkoumání úvěruschopnosti jako dostatečné. Žalovaná přečerpala zůstatek na účtu o částku 1 000 Kč, kterou právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně dále žalované naúčtovala v souladu se smlouvou a ceníkem tři poplatky za upomínky dlužné částky, vždy po 499 Kč (tj. celkem 1 497 Kč). Soud proto žalobkyni přiznal částku ve výši 2 497 Kč (z toho 1 000 Kč jistina úvěru + 1 497 Kč poplatky). Právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou pohledávku zesplatnila ke dni 17. 3. 2025 a poté ji v souladu s § 1879 a násl. o. z. postoupila na žalobkyni. Žalobkyně má proto nárok i na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. ode dne 18. 3. 2025 z částky 2 497 Kč a soud jí ho tak od tohoto data přiznal.

33. Na základě smlouvy o půjčce č. [hodnota] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Finanční prostředky žalovaná obdržela dne 16. 12. 2023 na účet č. [č. účtu]. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

34. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované v souvislosti se smlouvou o půjčce. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala z výpisu z účtu za měsíc listopad 2023 a dále lustrací žalované v registrech BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku. Z doložených listinných důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 23 000 Kč a z měsíčních výdajů ve výši 17 023 Kč. Příjmy a výdaje dle tvrzení žalobkyně ověřovala z výpisu z účtu za listopad 2023. Dle soudu výpis z účtu za jediný měsíc není dostatečným důkazem k prokázání, že by právní předchůdkyně žalobkyně komplexně zkoumala majetkovou situaci žalované. Z výpisu z účtu žalované za listopad 2023 vyplynulo, že měla příjem od dvou společností v celkové výši 72 754 Kč. Ze samotného výpisu však není jednoznačné, zda se skutečně jedná o stabilní příjem ze zaměstnání a jaké výše dosahoval příjem žalované dlouhodobě. Z výpisu z účtu dále vyplynulo, že celkové odchozí platby za měsíc listopad 2023 dosáhly výše 74 079,47 Kč. Konečný zůstatek na účtu byl záporný. Z tvrzení žalobkyně ani z předložených důkazů dále nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně ověřovala měsíční výdaje žalované (např. nájemní smlouvou, výpisy z účtu s výdaji za delší období, smlouvou s operátorem, smlouvou s poskytovatelem energií apod.) a že by je následně porovnala s příjmy, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Výpis z účtu za listopad 2023 není dostatečným důkazem k prokázání toho, že by byly ověřeny výdaje žalované za delší období. Žalobkyně nadto tvrdila, že její právní předchůdkyně vycházela z měsíčních výdajů žalované ve výši 17 023 Kč, avšak z předloženého výpisu vyplývají výdaje násobně vyšší. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy dle soudu nebylo možno jednoznačně dovodit, zda je žalovaná schopna splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalované, resp. toto v řízení nedoložila.

35. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o půjčce neplatnou. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení pouze nárok na vydání poskytnuté jistiny ve výši 80 000 Kč v době přiměřené možnostem žalované. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby uhradila 21 539,34 Kč, proto jí na jistině zbývá zaplatit částka 58 460,66 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v průběhu celého řízení pasivní, nemohl soud blíže zkoumat její majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu dopisem ze dne 17. 3. 2025, který byl žalované odeslán téhož dne prostřednictvím poštovní přepravy. Výzva tak byla dle § 573 o. z. žalované doručena dne 20. 3. 2025. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení od 20. 3. 2025 z částky 58 460,66 Kč a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o. z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 61 534,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 577 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 497 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 58 460,66 Kč od 20. 3. 2025 do zaplacení jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

37. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

38. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 26. 7. 2006, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 68 337,51 Kč (61 534,66 Kč + 47,43 Kč + 278,30 Kč + 6 477,12 Kč) a žalovaná co do částky 20 387,83 Kč (6 948,51 Kč + 205,84 Kč + 5 172,16 Kč + 64,51 Kč + 767,57 Kč + 7 229,24 Kč). Žalobkyně měla ve věci poměrný úspěch, proto jí soud přiznal ve výroku III. náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 12 754 Kč, přičemž tato částka představuje 77,02 % z jejich celkové výše (23 601 Kč) coby rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 740 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) za čtyři úkony právní služby, kdy sazba odměny za úkon z tarifní hodnoty 68 483,17 Kč činí dle § 7 bod 5 AT za úkon částku 3 860 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání). Náklady řízení jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za čtyři úkony právní služby dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v celkové výši 1 800 Kč (4 x 450 Kč) a náhradou DPH ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši po zaokrouhlení 3 621 Kč (21 % z 17 240 Kč), jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, by tak v případě plného úspěchu náležela 100 % náhrada nákladů ve výši 23 601 Kč, avšak žalobkyně měla ve sporu úspěch v částce 68 337,51 Kč, viz výrok I. tohoto rozhodnutí (představující 77,02 % ze sporu), co do částky ve výši 20 387,83 Kč (představující 22,98 % ze sporu) pak byla žalobkyně neúspěšná. Žalobkyni tak soud přiznal náhradu nákladů ve výši 54,04 % (77,02 % - 22,98 % = 54,04 %), která představuje po zaokrouhlení částku 12 754 Kč, kterou soud přiznal žalobkyni. Soud nepřiznal náhradu nákladů za úkon žalobkyně ze dne 9. 12. 2025, neboť se jednalo o doplnění žaloby, resp. o doplnění v žalobě tvrzení absentujících, pročež má soud za to, že nejednalo o účelně vynaložený náklad právního zastoupení, a tedy náhradu nákladů za tento úkon nelze přičítat žalované k tíži.

39. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

40. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.