23 C 27/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba]., a žalovanou, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka], vedený na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalované. S ohledem na výši příjmu a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 119 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] vždy k 10. dni příslušného měsíce spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně, a dále hradit poplatky dle sazebníku banky. Celkem v souvislosti s úvěrem žalovaná uhradila částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas (dostala se do prodlení s úhradou splátky splatné v červnu 2024, červenci 2024 a srpnu 2024), právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k uhrazení celého dluhu. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum], o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem [částka], z čehož jistina činila [částka] (včetně úroků z úvěru), úrok z prodlení [částka] a poplatky [částka]. Od postoupení pohledávky nebyla na úvěr uhrazena žádná částka. Žalobce dále požaduje úrok z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částek [částka] a [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne [datum], avšak bez výsledku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Ve věci je dán mezinárodní prvek, neboť žalovaná je občankou Bulharska. Žalovaná je v České republice k trvalému pobytu hlášena na adrese [adresa]. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: – v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, – v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu). [adresa] poskytnutí služby (poskytnutí úvěru) bylo podle smlouvy v České republice. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.

5. Z provedených důkazů soud došel k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a z ceníku pro soukromou klientelu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni splácet měsíčními splátkami ve výši [částka] v 119 splátkách, a to vždy k 10. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,99 % ročně. Poplatek za vyřízení úvěru činil [částka]. Žalovaná se dále zavázala hradit měsíční pojistné ve výši [částka]. Poplatky dle smlouvy se žalovaná zavázala hradit dle ceníku.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] a ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaná při uzavření smlouvy o úvěru uvedla, že je zaměstnaná, dosahuje příjmu ve výši [částka] a hradí nájemné ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou, svých interních informací, statistických údajů a normativních nákladů na bydlení a dospěla k částce [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem a v registru CBCB kdy zjistila, že žalovaná splácí měsíčně na úvěry částku [částka].

7. Z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnaná od [datum] u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou na pozici dělník výroby s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka]. Ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky na základě výkonu rozhodnutí.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] včetně přehledové tabulky nazvané „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná celkem na splátkách úvěru uhradila částku ve výši [částka].

9. Z upozornění na nedoplatek ze dne [datum] a z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud nezaplatí dlužnou částku nejpozději do [datum].

10. Z dopisu ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši [částka].

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota] seznamu pohledávek, přílohy č. [hodnota] potvrzení o zaplacení kupní ceny a dohody o úplatě ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že pohledávka za ní byla postoupena na žalobkyni.

12. Z výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši [částka] do [datum].

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se úvěr zavázala splatit v měsíčních splátkách po [částka] včetně úroku ve výši 13,99 % ročně a sjednaných poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem částku [částka]. Právní předchůdkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek a poté celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Naposledy byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum].

14. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Finanční prostředky žalovaná obdržela na úvěrový účet č. [č. účtu] vedený u právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

16. Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované v žalobě tvrdila a prokázala, že úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala z jejích vlastních tvrzení, lustrací v insolvenčním rejstříku, registru CBCB a z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů. Výsledkem této lustrace bylo zjištění, že žalovaná splácí dva úvěry částkou [částka] měsíčně. Žalobkyně ověřila příjmy žalované, kdy žalovaná dosahovala průměrného měsíčního příjmu [částka]. K měsíčním výdajům žalovaná pouze uvedla, že hradí nájemné ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k částce [částka] za použití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. Tato částka však neodráží skutečné výdaje žalované, jedná se pouze o hypotetickou částku. Již jen z prostého součtu stávajících splátek úvěrů ([částka]) a nájemného ([částka]) vyplývá, že měsíční výdaje žalované podstatně převyšovaly částku [částka], ke které dospěla právní předchůdkyně žalobkyně. Součet uvedených částek činí [částka] a nezahrnuje výdaje na potraviny, drogerii, oblečení, léky, dopravu apod. Z důkazů ani tvrzení žalobkyně se tedy nepodává, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy jakkoli zkoumala skutečné měsíční výdaje žalované. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by její právní předchůdkyně skutečné výdaje žalované jakkoliv zjišťovala (např. z nájemní smlouvy, výpisů z účtu s výdaji, ze smluv s poskytovateli energií atd.) a že by je následně porovnala s příjmy, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Je evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně namísto z reálných příjmů a nákladů spotřebitele, které běžně má, vycházela z ničím nepodložených informací od žalované případně z vlastních úvah, které však nereflektují reálnou finanční situaci žalované, naopak výdaje žalované značně podhodnotily. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalované tedy dle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaná schopna splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné výdaje žalované, resp. toto v řízení nedoložila. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 ZoSÚ shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou.

18. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení pouze nárok na vydání poskytnuté jistiny. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila právní předchůdkyni žalobkyně před podáním žaloby částku [částka], proto žalované na jistině zbývá zaplatit částku [částka] (žalovaná netvrdila a neprokázala, že by uhradila více, než tvrdí žalobkyně). Žalovaná v průběhu řízení netvrdila ničeho ohledně svých majetkových poměrů, soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů dopisem ze dne [datum], odeslaným následujícího dne který byl žalované v souladu s § 573 o.z. doručen dne [datum]. Dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením nesplacené části jistiny, tj. dne [datum]. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení od [datum] z částky [částka] a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci z [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] ([částka] + 38 719,72) a žalovaná co do částky [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka]). Žalobkyně měla ve věci poměrný úspěch, proto jí soud přiznal ve výroku III. náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Žalobkyni, by tak v případě plného úspěchu náležela 100 % náhrada nákladů ve výši [částka], avšak žalobkyně měla ve sporu úspěch v částce [částka] představující 72,3 % ze sporu, co do částky ve výši [částka] (představující 27,7 % ze sporu) pak byla žalobkyně neúspěšná. Žalobkyni tak soud přiznal náhradu nákladů ve výši 44,6 % (72,3 % - 27,7 % = 44,6 %), která představuje po zaokrouhlení částku [částka], kterou soud přiznal žalobkyni. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby spočívající v písemném podání ve věci samé ze dne [datum], neboť tímto podáním žalobkyně na výzvu soudu dotvrdila rozhodné skutečnosti. Povinností žalobkyně však bylo tvrdit rozhodné skutečnosti již v žalobě, proto se nejedná o účelně vynaložený náklad řízení.

22. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.