Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 944 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 944 Kč od 25. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 59 001,1 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 48 952,98 Kč od 20. 9. 2025 do 24. 4. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 008,98 Kč od 24. 4. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 28. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 21. 5. 2025 uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně na adrese www.[Anonymizováno].cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal je splatit spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalobkyně uvedla, že při ověření úvěruschopnosti žalovaného zjistila následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech - výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem z registru PČR hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisem z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpisem z registru „sankční seznamy“ a interními registry historie klienta. Žalobkyně uvedla, že nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP – Account Information [právnická osoba] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Následně žalobkyně žalovanému vyplatila na účet č. [č. účtu] bankovním převodem ve dnech 21. 5. 2025 až 26. 5. 2025 celkem částku 45 944 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil následující volitelné služby: služba “Klidné spaní” za poplatek 109,85 Kč, služba ,,Presto‘‘ za poplatek 1 980 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu Všeobecnými obchodními podmínkami. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok a poplatek za vyplacení úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K výzvě soudu k doložení úvěruschopnosti žalobkyně již ničeho dalšího nedoložila s tím, že již v žaloba uvedla, nechť je případně její nárok posuzován v režimu bezdůvodného obohacení.
4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.
5. Z listinných důkazů má soud za zjištěný následující skutkový stav.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný byla ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč na jeho bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni čerpanou částku spolu s příslušenstvím dle smlouvy.
7. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že byla ověřena totožnost žalovaného, a to prostřednictvím autorizační platby z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu].
8. Z přehledu bankovních transakcí a potvrzení banky vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [č. účtu] ve dnech 21. 2. 2025 až 26. 5. 2025 celkem částku 45 944 Kč.
9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně uvedla o žalovaném mimo jiné tyto informace: počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 3, Počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 3, Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 0 Kč, Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 6 000 Kč, Další nezbytné výdaje: 10 000 Kč, Ostatní zbytné výdaje: 1 000 Kč, Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 39 766 Kč, Rezerva pro výdaje: 500 Kč, Disponibilní příjem: 24 688 Kč, tedy dospěla k závěru o schopnosti úvěr splácet.
10. Z Obecných principů posuzování a filozofie společnosti FlexiFin soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 4. 2026 a z podacího lístku ze dne 21. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.
12. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného ve věci.
13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 21. 5. 2025 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které žalobkyně žalovanému zaslala na bankovní účet ve dnech 21. 5. 2025 až 26. 5. 2025 celkem částku ve výši 45 944 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj závazek neuhradil nic. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným a lustrací v příslušných databázích.
14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.
23. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla na základě úvěrové smlouvy celkem částku 45 944 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (jež má předcházet poskytnutí úvěru) však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, nicméně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným a dále provedla lustraci žalovaného v příslušných databázích. Tedy příjmy ani výdaje žalovaného blíže nezkoumala a zejména neověřovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala řádně příjmy a výdaje žalovaného, došel soud k závěru, že nemohla znát finanční situaci žalovaného.
24. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. [spisová značka], použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.
25. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018).
26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného představuje částka 45 944 Kč.
27. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 4. 2026, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 25. 4. 2026, tj. ode dne doručení této výzvy dle fikce doby dojití.
28. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.
29. O náhradě nákladů soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch méně než v 50% a žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
30. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.