Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 7. 2026 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 11 420 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 500 Kč od 5. 11. 2025 do 6. 7. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 6 500 Kč od 7. 7. 2026 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 934,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 14. 7. 2026 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 10. 2025, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 6 500 Kč do 4. 11. 2025. Žalovaná však neuhradila ničeho. Žalobkyně tedy žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, přičemž za tyto upomínky žalobkyně požaduje náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 2 000 Kč a dále požaduje smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 5. 11. 2025 do 9. 7. 2025 ve výši 4 920 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení.
2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že ničeho již doplňovat nebude, z jednání se omluvila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli byl řádně obeslán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Z těchto důvodů bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jednáno a rozhodováno v nepřítomnosti účastníků.
3. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav.
4. Žalovaná podepsala s žalobkyní dne 4. 10. 2025 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek ve výši 6 500 Kč, žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku spolu s poplatkem do 4. 11. 2025. Pro případ prodlení žalované se splácením jakékoliv splátky nebo její části si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení a dále byla dle smlouvy žalobkyně oprávněna požadovat 500 Kč za každou písemnou upomínku (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Částka 20 000 Kč byla převedena na bankovní účet žalované dne 4. 10. 2025 (zjištěno z potvrzení výplatě). Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (zjištěno z upomínek). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 2. 7. 2026).
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.
14. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované skutečně poskytla na základě úvěrové smlouvy částku 20 000 Kč. Při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (jež má předcházet poskytnutí úvěru) však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, nicméně vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou a dále případně provedla lustraci žalované v příslušných databázích. Tedy příjmy ani výdaje žalované blíže nezkoumala a zejména neověřovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala řádně příjmy a výdaje žalované, došel soud k závěru, že nemohla znát finanční situaci žalované.
15. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. [spisová značka], použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.
16. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018).
17. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované představuje částka 20 000 Kč.
18. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 2. 7. 2026, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od 6. 7. 2026, tj. ode dne doručení této výzvy dle fikce doby dojití.
19. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že zčásti (v rozsahu 27%) úspěšné žalobkyni soud přiznal odpovídající náhradu nákladů řízení tj. částku 934,2 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 060 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst.1 o.s.ř.).
21. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.