Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žaloba se co do [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částky [částka], zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, s tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce, kdy žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši [částka]. Zápůjčka byla sjednána na dobu určitou a to do [datum], žalovaný se zavázal vedle jistiny uhradit částku [částka] jako provizi a částku [částka] jako úrok v pevné výši. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši [částka] a dále 0,3 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobce upomínal žalovaného předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále jednorázovou smluvní pokutu ve výši [částka], jakož i zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu v částce [částka], tedy 0,3 % denně z dlužné částky [částka] od [datum] do [datum].
2. Žalovaný se nevyjádřil.
3. Jelikož se žalovaný, ač byl řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vyplývá, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka], a to převodem na bankovní účty č. [č. účtu] v částce [částka] a na bankovní účet č. [č. účtu] v částce [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit celou částku [částka] spolu s částkou [částka] jako provizí a částkou [částka] jako pevně stanoveným úrokem, nejpozději do [datum]. V bodě 3.2 smlouvy o zápůjčce byla sjednána pro případ nedodržení podmínek s vrácením peněžních prostředků jednorázová smluvní pokuta ve výši [částka] a dále smluvní pokuta 0,3 % z celkové dlužné částky za každý započatý den prodlení (smlouva zápůjčce ze dne [datum]).
6. Z potvrzení banky ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobce zaslána částka [částka] na účet [č. účtu] a částka [částka] na účet [č. účtu] (potvrzení banky ze dne [datum]).
7. Předžalobní výzvou ze dne [datum] právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a to de 7 dnů od doručení výzvy, výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (předžalobní výzva ze dne [datum], vrácená obálka).
8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které byly zaslány na bankovní účty. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do [datum] spolu s částkou [částka] jako úroku a částky [částka] jako jednorázovou provizi. Žalovaný žalobci nevrátil na danou pohledávku žádnou částku. Žalobce vyzval před podání žaloby žalovaného k plnění.
9. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování SMS konverzací žalobce s žalovaným o smírném řešení věci pro nadbytečnost, neboť z dosud provedených důkazů měl soud stav pro rozhodnutí ve věci za dostatečně zjištěný.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.19. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Soud se nejdříve jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o zápůjčce, když dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvu neplatnou.22. Dle ustálené judikatury, například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny, přičemž občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Nemohou být přitom žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V situaci, kdy soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně, přičemž dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, byl odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 navázal rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, v němž Nejvyšší soud dodal, že občanský zákoník nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce peněz mezi fyzickými osobami, kdy připustil, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné.23. Soud provedl přepočet úroků na procentuální roční úrokovou sazbu. V daném případě byla ve smlouvě o zápůjčce sjednána úroková sazba ve výši 184 % ročně. Porovná-li soud takto stanovenou úrokovou sazbu s daty České národní banky z databáze ARAD, je patrné, že úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v únoru 2024 v průměru 8,97 %, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba v daném případě je dvacetkrát vyšší než výše obvyklá. Soud v daném případě přihlédl k tomu, že se jedná o zápůjčky mezi fyzickými osobami, kdy je třeba akceptovat vyšší míru rizikovosti pro věřitele, ale nelze akceptovat hrubý nepoměr mezi hodnotou plnění a protiplnění. Sjednaná výše úroku natolik převyšuje jeho obvyklou výši, že nelze než uzavřít, že je v rozporu s dobrými mravy.24. Soud však neposuzoval ujednání o úroku za poskytnutou zápůjčku izolovaně, ale vzal v úvahu smlouvu jako celek, tedy zabýval se i dalšími ujednáními o provizi za poskytnutí půjčky, která představovala 10,64 % poskytnuté jistiny. Dále vzal soud v úvahu ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši [částka] jednorázově a dále ve výši 0,3 % denně v případě prodlení. A konečně soud zohlednil i krátkodobost dané zápůjčky, která byla poskytnuta na 21 dní. Právě kombinaci takovýchto i překrývajících se sankčních ujednání spolu s výší poplatku za poskytnutí zápůjčky, a hlavně se sjednaným úrokem shledal soud zjevně příčící se dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku ze zápůjčky natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat právě zásadou ochrany dobrých mravů.25. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu o zápůjčce shledal jako absolutně neplatnou a nárok žalobce posoudil dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalobce žalovanému bez platného závazku poskytl peněžní prostředky ve výši [částka], zatímco žalovaný nezaplatil ničeho. Co do částky [částka] se tedy jedná o plnění bez platného závazku (§ 2993 o. z.), jímž se žalovaný na úkor žalobce obohatil a je proto povinen je vydat. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena fikcí dne [datum] (desátým dnem od uložení), lhůta k plnění uplynula dne [datum], ode dne [datum] tedy žalobci náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.26. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o zápůjčce včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, poplatků a smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částky [částka], částečně zamítnout.27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobce byl ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to ze 58 % a žalovaný z 42 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 16 % nákladů řízení žalobce. Náklady řízení žalobce v celkové výši [částka] spočívají- v zaplaceném soudním poplatku , částka- v odměně advokáta dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] (počítáno z tarifní hodnoty věci ve výši [částka]) za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, porada s klientem dne [datum], účast na jednání dne [datum]) [částka],- v odměně advokáta dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] (počítáno z tarifní hodnoty věci ve výši [částka]) za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 vyhlášky, tj. za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) [částka],- v paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, porada s klientem dne [datum]) uskutečněné v roce 2024 a v částce [částka] za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne [datum]) uskutečněný v roce 2025, [částka].Poměrná část nákladů ve výši 16 % z částky [částka] činí po zaokrouhlení částku [částka].28. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce.29. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.