Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 485 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 33 485 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 36 562,51 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 34 536,26 Kč od 25. 7. 2025 do 13. 11. 2025, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 051,26 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení a částky 1 089,61 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavisoudní poplatek za žalobu ve výši 711 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 71 137,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky flexifin.cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku až do výše 59 600 Kč možností postupného čerpání, kdy žalovaná tento úvěr mohla čerpat opakovaně. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, zjišťovala počet členů domácnosti, příjmy domácnosti, měsíční výdaje žalovaného, dále žalobkyně provedla kontrolu, zda se žalovaný nenachází v insolvenci, prověřila centrální evidenci exekucí, výpis registru neplatných dokladů, výpis z katastru nemovitostí. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost dle interní metodiky, nahlédla do databází NRKI a BRKI, provedla kontrolu insolvenčního rejstříku a výpisu z CEE, ověřila výši čistého příjmu žalované výpisem z účtu. Žalovaná se identifikovala jménem, příjmením, pobytem, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Žalovaná čerpala úvěr postupně, kdy jí na její účet byly postupně zaslány částky v celkové výši 33 485 Kč. Žalovaná na danou pohledávku nic neuhradila, dostala se do prodlení se splácením. Žalovaná má nesplacenou pohledávku ve výši 70 047,51 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 33 485 Kč, poplatku za poskytnutí tranší ve výši 666,36 Kč, smluvního úroku ve výši 35 511,25 Kč, poplatky za další služby ve výši 54,90 Kč a 330 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 1 089,61 Kč, v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ani přes předžalobní výzvu na dlužnou částku neuhradila žalovaná ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 25. 3. 2025 vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 59 600 Kč, který bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně, RPSN 1 468,61 %, datum splatnosti první denní splátky bylo stanoveno na 24. 4. 2024, splatnost celého úvěru pak dne 16. 9. 2026, ve smlouvě byly sjednány další poplatky a také smluvní pokuta pro případ prodlení. Žalovaná byla identifikována jménem, příjmením, emailem, telefonním číslem, adresou, rodným číslem a bankovním účtem [IBAN] (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]).
5. Z obecných principů posuzování soud zjistil podrobnosti o tom, jak žalobkyně posuzuje úvěruschopnost (obecné principy posuzování).
6. Pro ověření totožnosti žalované měla žalobkyně k dispozici fotokopii občanského průkazu (fotokopie OP).
7. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dokládá, že žalobkyně žalované vyplatila následující částky dne 25. 3. 2025 ve výši 27 100 Kč, dne 24. 4. 2025 částku 6 385 Kč, celkem částku 33 485 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).
8. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím služby BankID, účet žalovaného č. [č. účtu] (autorizace ověření totožnosti).
9. Z dokumentu Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně měla za to, že příjem žalované je 31 826 Kč měsíčně. Z výpisu ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, počet členů domácnosti žalované 1, výše pravidelných výdajů na půjčky 5 800 Kč, na bydlení 2 700 Kč, ostatní nezbytné výdaje 3 200 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 500 Kč, výše ověřeného příjmu činila 31 826 Kč, výše příjmu uvedeného žalovanou činila 29 000 Kč (dokument Identifikovatelné příjmy, výpis posouzení úvěruschopnosti).
10. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky e-mailem ze dne 24. 7. 2025 (e-mail ze dne 9. 12. 2024).
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 včetně poštovního podacího lístku vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby do tří dnů (předžalobní výzva ze dne 2. 11. 2025 a podací lístek ze dne 5. 11. 2025).
12. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni neuhradila žádnou částku.
13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 33 485 Kč, a to postupným zasláním na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,933 % denně, RPSN 1 468,61 %. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru řádnou kontrolu úvěruschopnosti žalované.
15. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
16. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
24. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
26. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
27. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 29. 1. 2015]
29. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
30. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované v příslušných registrech, NRKI a BRKI, avšak k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy, dále žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, k tomu tvrzení žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně nepředložila soudu výpisy z účtu žalované, ze kterých ověřovala příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně neprokázala, že by zkoumala měsíční výdaje žalované, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalované, žalobkyně sice tvrdila, že tyto údaje zkoumány byly, ale nepředložila k tomuto žádné důkazy. Žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, nezkoumala výdaje žalované na bydlení, ani její další výdaje na živobytí, například výpisem z účtu žalované nebo nájemní smlouvou. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.
31. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 33 485 Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalované poskytla (33 485 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni uhradila (0 Kč).
32. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2025, která jí byla odeslána dne 5. 11. 2025, (doručena třetí pracovní den po jejím odeslání – tedy 10. 11. 2025), uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 33 485 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (33 485 Kč) od 17. 5. 2025, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce (výrok I).
33. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků, smluvní pokuty a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky 36 562,51 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 34 536,26 Kč od 25. 7. 2025 do 13. 11. 2025, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 051,26 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení a částky 1 089,61 Kč, částečně zamítnout (výrok II.).
34. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 13. 3. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Nad to je třeba uvést, že žalobkyně byla vyzvána výzvou ze dne 6. 2. 2026, doručenou jí dne 6. 2. 2026.
35. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).
36. O náhradě nákladů by soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná měla větší úspěch ve věci a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
37. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
38. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 2 bodu 2 ve spojení s položkou č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 3 557 Kč. Poplatník na tomto poplatku dosud zaplatil pouze 2 846 Kč a zbývá tedy doplatit 711 Kč.