Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 306,93 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 765,85 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 997,96 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 28 178,53 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 28 178,53 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a částku 59 091,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 604,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 596,18 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 22 600 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 22 600 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a částku 56 382 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 756,32 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 270,85 Kč, úrokem z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky 35 119,46 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 35 119,46 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 600 Kč, splatné vždy ke každému 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje následujícím měsíci po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek za žalobu ve výši 53 289 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 187 780,13 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 18. 12. 2022, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 45 000 Kč, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 3. 2023, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč a že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 4. 2023, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný své závazky ze smluv o úvěru řádně nesplácel, pročež došlo k zesplatnění úvěrů.
2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den 24. 4. 2026, k jednání se dostavil žalovaný, který nárok žalobkyně zcela uznal, požádal o plnění ve splátkách, kdy navrhl, aby mohl splácet částku 4 000 Kč měsíčně, s tím, že jeho příjem je 22 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení 13 000 Kč a dále splácí větší množství dalších půjček.
4. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř). Pokud jde o odůvodnění takového rozsudku, uvede soud pouze předmět řízení a důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání (§ 157 odst. 3 o. s. ř.).
5. Vzhledem k tomu, že žalovaný uznal uplatněný nárok žalobkyně, soud rozhodl podle § 153a odst. 1 o. s. ř. rozsudkem pro uznání tak, jak je uvedeno ve výroku I uvedeno.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 289 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 390 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 187 780,13 Kč sestávající z částky 8 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 280 Kč ve výši 7 619 Kč.
7. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne 30. 3. 2026, jímž – k výzvě soudu – doplnila (základní) žalobní tvrzení, resp. uplatnila nová; doplňovaná tvrzení totiž měla, resp. mohla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Doplňujícího podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit.
8. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
9. O lhůtě k plnění a o povolení splátek soud rozhodl podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při této úvaze soud přihlédl jak k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, jenž o možnost splátkového plnění žádal, tak i k oprávněnému zájmu žalobkyně, aby jí přiznaná pohledávka byla uhrazena v přiměřené době.
10. Žalovaný navrhoval, aby mu bylo umožněno hradit přisouzenou pohledávku ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně. Soud však takto navrženou výši splátky neshledal přiměřenou. Již samotné pevně vyčíslené plnění přiznané výrokem rozsudku činí celkem 205 771,89 Kč. Při splátkách po 4 000 Kč měsíčně by tak žalovaný hradil dluh nejméně přibližně 52 měsíců, tedy déle než čtyři roky, a to i bez zohlednění dalšího příslušenství přiznaného do budoucna. Naproti tomu při splátkách ve výši 8 600 Kč měsíčně by tato částka byla uhrazena přibližně za 24 měsíců.
11. Soud současně přihlédl k tomu, že podle výroku rozsudku z části dosud neuhrazených jistin dále běží sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. I při zohlednění postavení žalovaného jako spotřebitele a pravidla obsaženého v § 1932 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se plnění spotřebitele započítává po nákladech nejprve na jistinu, poté na úroky, a nakonec na úroky z prodlení, by splátka ve výši 4 000 Kč vedla k úhradě závazku po zjevně nepřiměřeně dlouhou dobu. Orientačně by totiž, při zohlednění dalšího běhu přisouzených úroků, šlo přibližně o 92 měsíců, tedy více než sedm a půl roku, zatímco při splátkách 8 600 Kč měsíčně by šlo přibližně o 31 měsíců. Soud má za to, že splátka 4 000 Kč měsíčně by nepřiměřeně odkládala plné uspokojení práva žalobkyně a neodpovídala by smyslu rozhodnutí o splátkách.
12. Za přiměřenou proto soud považoval měsíční splátku ve výši 8 600 Kč. Takto stanovená splátka ještě žalovanému umožňuje plnit uloženou povinnost postupně, současně však zajišťuje, že pohledávka žalobkyně bude uspokojena v rozumné době a že povolení splátek nebude představovat pouze neodůvodněný odklad výkonu přiznaného práva. Z tohoto důvodu soud povolil žalovanému plnit ve splátkách právě v této výši a pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky rozhodl o ztrátě výhody splátek.
13. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 2 bodu 2 ve spojení s položkou č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 9 390 Kč. Poplatník na tomto poplatku dosud zaplatil pouze 7 512 Kč a zbývá tedy doplatit 1 878 Kč.