Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 51 468,41 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 51 468,41 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno].), uzavřela se žalovaným dne 7. 7. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru. V žalobě je uvedeno, že žalovaný čerpal úvěr v „konečné výši“ 51 468,41 Kč; současně žalobkyně uvádí, že se jedná o celkovou výši nároků po zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného. Úvěr měl být splacen nejpozději do dne 15. 1. 2026. Žalobkyně dále tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě doložených příjmů a výdajů, ponechala rezervu 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji a provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se měl ocitnout v prodlení se splácením, proto měl být opakovaně upomínán původním věřitelem i právním zástupcem žalobkyně, včetně předžalobní výzvy dne 20. 2. 2026. Žalobou uplatněná pohledávka má dle žalobkyně sestávat z dlužné jistiny ve výši 51 468,41 Kč (po zohlednění dílčích plateb). Žalobkyně uvádí, že pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Namítl neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru s ohledem na výši smluvního úroku a RPSN a dále namítl neprověření úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že se snažil záležitost vyřešit mimosoudně, avšak právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně s ním nekomunikovaly.
3. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
4. Poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř. se realizuje při jednání. Nedostaví-li se účastník k jednání, a soud věc projedná v jeho nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., soud mu nemůže poučení podle § 118a o. s. ř. při jednání poskytnout.
5. Soud žalobu posoudil podle relevantních ustanovení občanského práva hmotného upravujících závazkové vztahy a podle příslušných ustanovení o. s. ř.
6. Žalobkyně v řízení neunesla břemeno tvrzení ohledně rozhodných skutečností. Ačkoli uvedla, že žalovaný čerpal úvěr v „konečné výši“ 51 468,41 Kč a že tato částka představuje celkovou výši nároků po zohlednění dílčích plateb, neuvedla rozhodné skutečnosti umožňující určit:- kolik a kdy žalovaný ze sjednaného revolvingového úvěru skutečně čerpal, a- z jakých konkrétních položek se uplatněná částka 51 468,41 Kč skládá (zejména zda a v jaké výši jde o jistinu, úroky, poplatky či jiné nároky) a jak byly zohledněny dílčí platby žalovaného.
7. Bez takového vymezení nelze učinit skutkový závěr o rozsahu poskytnutého plnění ani o výši případného dluhu, a tedy ani právně posoudit uplatněný nárok ze smlouvy. Totéž platí i pro žalobou uplatněný alternativní základ bezdůvodného obohacení, neboť i zde je nutné tvrdit, v jaké výši mělo být žalovanému poskytnuto plnění a v jakém rozsahu nebylo vráceno.
8. Žalobkyně navrhla provedení důkazu listinami založenými v EPR a dotazem na banku žalovaného ohledně majitele a disponenta účtu ke dni 7. 7. 2025. Tyto listiny však nemohou nahradit chybějící tvrzení žalobkyně o rozhodných skutečnostech; soud není povinen ani oprávněn vyhledávat skutkový základ uplatněného nároku v listinách, aniž by byl rozhodný skutkový děj vylíčen tvrzeními žalobkyně. Soud proto k navrženým listinám nepřistoupil.
9. Jelikož žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně rozhodných skutečností, soud žalobu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení procesně úspěšný žalovaný. Žalovaný uvedl, že mu žádné náklady řízení nevznikly; soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Závěrem soud dodává, že jelikož žaloba obsahovala tvrzení skutečností, ze kterých bylo možné dovodit, jaký je předmět řízení, soud žalobu při nesplnění břemene tvrzení zamítl a nikoli odmítl (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. [spisová značka]).