Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [částka].
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce [částka].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] z titulu nezaplacené zápůjčky. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši [částka]. Následně došlo ke dni [datum] k ukončení pracovního poměru žalované. Žalovaná dosud dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaná je státním občanem [Anonymizováno] republiky. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Vzhledem k tomu, že žádná smlouva mezi Českou a Venezuelskou republikou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských nebyla sjednána, aplikoval soud úpravu obsaženou v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná má bydliště v České republice. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto Nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaná není státním příslušníkem České republiky, má zde však své bydliště, a příslušnost českých soudů je tak dána. V souladu se čl. 4 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), bylo aplikováno české právo, neboť uvedené ustanovení stanoví, že pokud se na smlouvu nevztahuje odstavec 1 nebo pokud by se na prvky smlouvy vztahovalo více než jedno z písmen a) až h) odstavce 1, řídí se smlouva právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště.[právnická osoba] nařízenému jednání, k němuž byla žalovaná řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila. Jelikož si soudní obsílku, která jí byla doručována prostřednictvím [právnická osoba]., uloženou a připravenou k vyzvednutí od [datum] na poště v úložní době nevyzvedla, tato se soudu vrátila jako nedoručená s oznámením, že adresát nemá schránku. V souladu s § 49 odst. 4 o s. ř. tak byla soudní obsílka žalované doručena dne [datum]. K jednání se dostavil pověřený pracovník žalobkyně, který navrhl, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.5. Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (ust. § 49 o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (ust. § 153b odst. 1 o. s. ř.).6. Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ust. § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (ust. § 153b odst. 3 o. s. ř.).7. Zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání má soud v dané věci za splněné. Ve věci bylo nařízeno první jednání, k němuž se dostavil pouze pověřený pracovník žalobkyně, žalovaná se k jednání nedostavila, žaloba spolu s předvoláním jí byla doručována do vlastních rukou a doručeno má dnem [datum]. V předmětné věci lze uzavřít a schválit smír mezi účastníky, jelikož to povaha tohoto sporu nevylučuje, a v této věci se nejedná ani o případ, že by takovýmto rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.8. Žalobkyně se domáhá zaplacení poskytnuté zápůjčky. Soud posoudil smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl poučen o následcích nedostavení se k jednání u soudu. S ohledem na vše výše uvedené soud rozhodl k návrhu žalobkyně rozsudkem pro zmeškání (výrok I.). Soud tedy vycházel z právní fikce, že skutkový stav věci je výsledkem shodných tvrzení účastníků, resp. že žalovaná nemá námitek proti tvrzením obsažených v žalobě.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (žaloba, účast na jednání).10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.