Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 20 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 030 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení.
II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 26 075,01 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 634,37 Kč od 27. 11. 2025 do 27. 4. 2026, zákonným úrokem z prodlení z částky 4 604,37 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení a částky ve výši 733,40 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 468 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 46.838,41 Kč s příslušenstvím, sestávající z částky 46 105,01 Kč z titulu pohledávky ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru a částky 733,40 Kč představující smluvní pokutu. Tvrdila, že s žalovanou dne 28. 7. 2025 uzavřela distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno].cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 39 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 27. 8. 2025 a konec kreditového rámce byl sjednán ke dni 29. 6. 2030. Součástí smlouvy byly zejména všeobecné obchodní podmínky, formulář SECCI a další smluvní dokumentace. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, informací získaných prostřednictvím služby AISP, předložených výpisů z účtu a dokladů o příjmu, jakož i kontrolou příslušných registrů. Žalované byly na účet č. [č. účtu] postupně vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 22 401 Kč. Žalovaná si současně zvolila doplňkové služby „Klidné [Anonymizováno] “, „[Anonymizováno] “ a „[Anonymizováno] [Anonymizováno] servis“. Následně se dostala do prodlení s úhradou sjednaných denních splátek, pročež žalobkyně smlouvu dne 26. 11. 2025 vypověděla; ode dne 27. 11. 2025 měla být žalovaná v prodlení s úhradou celého dluhu. Nesplacená pohledávka podle tvrzení žalobkyně činí 46 105,01 Kč a sestává z jistiny ve výši 22 400 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 445,77 Kč, smluvního úroku ve výši 21 470,64 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 1 650 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 733,40 Kč, odpovídající 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení od 28. 8. 2025 do 26. 11. 2025. Přes předžalobní výzvu ze dne 21. 4. 2026 žalovaná na dluh ničeho neuhradila2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 28. 7. 2025 vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 39 700 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat i opakovaně. Žalovaná se zavázala k úvěru zaplatit úrok ve výši 0,85 % denně a poplatek za vyplacení jednotlivé části úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, a to v pravidelných denních splátkách ve výši určené předpisem splátek. Účastníci se dohodli, že žalovaná bude splátky úvěru zasílat na účet žalobkyně pod variabilním symbolem [var. symbol]. Totožnost žalované žalobkyně ověřila náhledem na bankovní účet žalované č. [č. účtu] (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 28. 7. 2025, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, informace o zprostředkovateli, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti, bankID výpis, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně).4. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků, v čl. 8.4 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení (všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024).5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli se podává, že žalobkyně na účet č. [č. účtu] zaslala dne 28. 7. 2025 platbu ve výši 10 000 Kč, dne 10. 8. 2025 platby ve výši 1 030 Kč, 1 527,50 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč a dne 8. 11. 2025 platbu ve výši 842,50 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).6. Majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] byla žalovaná, které žalobkyně dne 28. 7. 2025 zaslala platbu ve výši 10 000 Kč a dne 10. 8. 2025 platby ve výši 1 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč a 1 030 Kč. Platby ve výši 1 527 Kč dne 10. 8. 2025 a ve výši 842 Kč dne 8. 11. 2025 nebyly žalobkyní žalované zaslány (sdělení [právnická osoba]. ze dne 11. 9. 2026 a ze dne 2. 10. 2026).7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně v něm označila čistý příjem žalované ve výši 27 900 Kč jako ověřený a uvedla vypočtené výdaje ve výši 17 764 Kč, z toho 9 984 Kč na bydlení a 2 000 Kč na úvěrové závazky. Žalovaná v žádosti uvedla jednu vyživovací povinnost a výdaje na půjčky ve výši 4 000 Kč. Z výpisu ani z dalších důkazů konkrétně označených v tomto odůvodnění však není zřejmé, z jakých prvotních podkladů žalobkyně při určení příjmu a výdajů vycházela ani jakým způsobem jejich výši ověřila (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy).8. Žalobkyně žalované dne 26. 11. 2025 zaslala e-mail na e-mailovou adresu [e-mail], kterou žalovaná uvedla ve smlouvě o úvěru, kterým vypověděla smlouvu o úvěru z důvodu dlouhodobého prodlení se splácením úvěru a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě celého úvěru (e-mail ze dne 26. 11. 2025).9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 4. 2026 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 21. 4. 2026 vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 49 011,49 Kč spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby do tří dnů (předžalobní výzva ze dne 19. 4. 2026 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 21. 4. 2026).10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 28. 7. 2025 uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 030 Kč, a to zasláním na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru společně s úrokem ve výši 0,85 % denně a s poplatkem za každé jednotlivé vyplacení částky úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky. V případě prodlení se splácením se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do úplného splacení dluhu. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.12. Ačkoli žalobkyně uváděla, že kromě částky 20 030 Kč žalované zaslala dne 10. 8. 2025 platbu ve výši 1 527 Kč a dne 8. 11. 2025 ve výši 842 Kč, ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 11. 9. 2026 a ze dne 2. 10. 2026 je zřejmé, že tomu tak nebylo.13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.19. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.22. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.23. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.24. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila s využitím služby AISP, výpisů z účtu, dokladů o příjmu a kontroly registrů. Z provedených důkazů však soud mohl zjistit pouze to, že ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je příjem 27 900 Kč označen jako ověřený; konkrétní zdroj tohoto údaje, období, za které byl příjem zjišťován, ani způsob jeho ověření z označených důkazů nevyplývají. Soud proto nezjistil, zda tato částka skutečně představovala pravidelný čistý příjem žalované, ani zda při jejím určení byly vyloučeny jiné příchozí platby, například prostředky z dalších úvěrů. Stejně tak výpis uvádí výdaje 17 764 Kč, avšak z provedených důkazů není zřejmé, jak byly vypočteny ani proč byly úvěrové závazky zohledněny pouze částkou 2 000 Kč, když žalovaná uvedla výdaje na půjčky ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně dále neobjasnila, jak při posouzení zohlednila vyživovací povinnost žalované a jak porovnala její disponibilní prostředky s předpisem splátek. To je významné i vzhledem k úvěrovému rámci až 39 700 Kč a možnosti opakovaného čerpání. Samotné označení údaje jako „ověřeného“ ve výpisu žalobkyně neprokazuje, z jakých spolehlivých podkladů údaj vycházel ani zda odpovídal skutečnosti25. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že při poskytnutí úvěrového rámce až 39 700 Kč vycházela z dostatečně ověřených údajů o skutečných příjmech, výdajích a závazcích žalované a že z výsledku posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Zvláště nebyl vysvětlen rozdíl mezi žalovanou uvedenými výdaji na půjčky ve výši 4 000 Kč a částkou 2 000 Kč použitou při posouzení, ani způsob ověření vykázaného příjmu. Za této situace nebylo možné učinit závěr, že žalobkyně měla spolehlivý podklad pro závěr o schopnosti žalované splácet úvěr v rámci sjednaného revolvingového limitu. Žalobkyně přesto tento úvěrový rámec žalované poskytla. Soud proto uzavírá, že byly splněny podmínky § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a k neplatnosti smlouvy přihlédl i bez návrhu. Žalované bylo na účet skutečně vyplaceno 20 030 Kč a podle zjištění soudu tuto částku žalobkyni nevrátila. Je proto povinna vydat získané plnění podle § 2993 občanského zákoníku.26. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 19. 4. 2026, který jí byl odeslán dne 21. 4. 2026. Touto výzvou byla žalovaná vyzvána, aby uhradila dlužnou částku do tří dnů od doručení dopisu. Dopis byl žalované v souladu s § 573 o. z. doručen dne 24. 4. 2026, třetí den nastal dne 27. 4. 2026. Žalovaná do tohoto data dlužnou částku neuhradila, ode dne následujícího se proto ocitla v prodlení (28. 4. 2026). Z tohoto důvodu uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 20 030 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení.27. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 26 075,01 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 634,37 Kč od 27. 11. 2025 do 27. 4. 2026, zákonným úrokem z prodlení z částky 4 604,37 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení a částky ve výši 733,40 Kč, částečně zamítnout.28. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 13. 10. 2026 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož ve věci měla větší úspěch žalovaná, které však v tomto řízení – podle obsahu spisu – žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.30. Lhůtu k plnění povinnosti uložené výrokem I stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.31. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 468 Kč, když ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodů ležících na straně žalobkyně (uplatnění nepřiměřeně vysokých poplatků za poskytnutí úvěru).