Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce [částka].
III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím představující náklady za poskytnuté zdravotní služby, které žalovanému poskytla ve dnech od [datum] do [datum]. Žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani jinak zdravotně pojištěn, proto je povinen zaplatit žalobkyni jako poskytovateli zdravotní péče odměnu. Žalobkyně vystavila žalovanému dne [datum] fakturu č. [hodnota] na částku [částka] s datem splatnosti [datum]. Žalovaný však ničeho nezaplatil, a to ani k předžalobní výzvě žalobkyně.
2. Opatrovník žalovaného ponechal rozhodnutí na úvaze soudu, když se mu nepodařilo zjistit skutečnosti, které by nárok žalobkyně vyvracely, zpochybňovaly či snižovaly.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, dále jen „ZMS“, kterého se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 ZMS). Česká republika je členem Evropské unie, Ukrajina nikoliv. Ve vztahu k Ukrajině je závazná Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech sjednaná dne [datum] v Kyjevě a uveřejněná pod číslem 123/2002 Sb. m. s. ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech sjednaného dne [datum] v Praze a uveřejněného pod číslem 77/2008 Sb. m. s. Podle čl. 48 odst. 5 pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ke dni podání žaloby ([datum]) zdržoval na území České republiky a jeho bydliště se nacházelo v [adresa] (viz čl. 27 spisu), je k řízení dána podle čl. 48 odst. 5 citované smlouvy pravomoc soudů České republiky a Okresní soud v [adresa] je tak mezinárodně příslušný k projednání věci.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. souhlas účastníků soud předpokládal postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Z faktury č. [hodnota] ve spojení s její přílohou má soud za prokázané, že v období od [datum] do [datum] byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče ve Fakultní nemocnici Královské [adresa] (ambulance a hospitalizace). Za poskytnutou péči byla žalovanému vyúčtována po částka [částka], s datem splatnosti [datum]. Z výzvy ke splnění dluhu před podáním žaloby zaslané žalovanému dne [datum] a z obálky zásilky má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka], a to do jednoho týdne od obdržení této výzvy.
7. Žalovaný nikdy neměl na území ČR povolen pobyt dle zákona o pobytu cizinců a nebyl pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění České republiky (výpis ověření platnosti pojištění ke dni [datum] a ke dni [datum], sdělení cizinecké policie).
8. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
9. Podle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.
10. Podle § 2636 odst. 2 o. z. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.
11. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.
12. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala právní důvod žalované částky i její výši, a proto soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do zákonného úroku z prodlení z žalované částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. Soud v této věci neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí neměl náhradu účelných nákladů zcela nebo zčásti přiznat podle ustanovení § 150 o. s. ř. (ostatně účastníci žádné takové mimořádné důvody ani netvrdili). Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal náhradu v tomto řízení účelně vynaložených nákladů, a to konkrétně ve výši [částka], která odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku v částce [částka] a paušální úhradě hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce [částka] za jeden úkon, tj. za sepis žaloby a zaslání předžalobní výzvy.
14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
15. Jelikož byla v řízení zcela úspěšná žalobkyně, soud ve shodě s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.