Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka].
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka].
Odůvodnění
1.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela jako věřitel se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného (zejména zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy). Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách po [částka] vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Na základě porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum] první upomínku, jíž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto dne [datum] zaslala žalovanému druhou upomínku, jíž opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný nic neuhradil, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum]. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Nárokovaná částka [částka] představuje zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, žalobkyně dále požaduje náklady na upomínkování v celkové výši [částka] (upomínka č. [hodnota], upomínka č. [hodnota]), zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů soudního řízení ve výši [částka]. Závěrem žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.
3. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).
4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] ve spojení s potvrzením o verifikační platbě [částka] ze dne [datum] (Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba, ID operace [Anonymizováno]) a předsmluvními informacemi ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu, dle níž se žalobkyně zavázala žalovaného vyplatit úvěr ve výši [částka]. Podle čl. 4. 3. smlouvy měl být úvěr čerpán tak, že částka [částka] měla být vyplacena na účet žalovaného č. [č. účtu]. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, byl tedy původně splatný do [datum]. Zápůjční úroková sazba činila 20 % měsíčně, RPSN činilo 792 % ročně. Smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny žalovaným hrazen formou pravidelných měsíčních splátek v částce [částka] bez umoření jistiny. Každá jednotlivá splátka byla splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Současně s poslední splátkou úroku pak byla splatná poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Podle článku IX. Odst. 9. 1. smlouvy o úvěru si strany pro účely doručování právních úkonů vyplývajících ze smlouvy stanovily korespondenční a e-mailovou adresu (e-mailová adresa žalovaného v záhlaví [e-mail]). Podle článku V. odst. 5. 4. smlouvy poskytovatel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení splatným, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů, jak je níže uvedeno. Poskytovatel zašle spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky prostřednictvím e-mailové adresy uvedené v záhlaví smlouvy nebo do datové schránky spotřebitele s lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Tato upomínka je zpoplatněna částkou [částka]. Smluvní strany výslovně sjednaly doručení fikcí, tzn. upomínka se považuje za řádně doručenou 10. den od odeslání e- mailové zprávy na adresu uvedenou v záhlaví smlouvy nebo do datové schránky spotřebitele. V případě, že spotřebitel dlužnou částku ve lhůtě neuhradí, poskytovatel zašle spotřebiteli druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky s lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Tato upomínka je zpoplatněna částkou [částka]. Smluvní strany výslovně sjednaly doručení fikcí, tzn. upomínka se považuje za řádně doručenou 10. den od odeslání e -mailové zprávy na adresu uvedenou v záhlaví této smlouvy nebo do datové schránky spotřebitele. Účelem upomínek je upozornit spotřebitele na vícenáklady spojené s dalším vymáháním úhrady spotřebitelského úvěru.
5. Z detailu pohybu – Bezhotovostní platba ze dne [datum], ID operace [Anonymizováno] se podává, že dne [datum] zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní platbě částky [částka] na účet žalovaného č. [č. účtu], pod VS [var. symbol] (jedná se o číslo smlouvy o úvěru).
6. Z upomínky č. [hodnota] ze dne [datum] včetně emailové zprávy odeslané na adresu sdělenou žalovaným soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky splatné dne [datum] výzvu k úhradě a naúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši [částka].
7. Z upomínky č. [hodnota] ze dne [datum] včetně emailové zprávy odeslané na adresu sdělenou žalovaným soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky splatné dne [datum] výzvu k úhradě a naúčtovala mu další poplatek za upomínku ve výši [částka] za druhé upomínání. Současně žalobkyně žalovaného upozornila na možné zesplatnění úvěru v plné výši a naúčtování sankcí a smluvních pokut, pokud dlužná částka nebude připsána na bankovním účtu žalobkyně do [datum].
8. Z listiny označené „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne vyplývá, že zástupce žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] oznámil žalovanému zesplatnění nesplacené jistiny úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na [částka] a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení do [datum]. Pro případ nezaplacení dlužné částky byl žalovaný informován o možném soudním vymáhání.
9. Z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni, že má průměrný příjem [částka] měsíčně, náklady žalovaný vyčíslil částkou [částka] měsíčně (z toho [částka] na bydlení, [částka] na náklady domácnosti, [částka] na finanční závazky, [částka] na hazardní hry a sázky). Žalobkyně žalovaného lustrovala v evidenci SOLUS, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s výsledkem bez záznamu. Žalobkyně na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného došla k závěru, že žalovaného po odečtení jeho nákladů a závazků zbývá měsíční zůstatek v částce [částka], tedy je schopen splácet měsíčně [částka].
10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
11. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka] vyplacenou převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
19. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od [datum], odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
21. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
22. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
23. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
24. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala skutečné měsíční příjmy a výdaje žalovaného a toto ani v žalobě netvrdila. Z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru vyplynulo, že žalovaný měl mít měsíční příjem ve výši [částka] a měsíční výdaje ve výši [částka]. Z přílohy č. [hodnota] zároveň vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě zjistila rozdílné částky příjmů a výdajů oproti těm, které žalovaný uváděl. Žalobkyně však nepředložila výpisy z bankovního účtu žalovaného k důkazu (a tyto ani k důkazu neoznačila). Žalobkyně neoznačila a nepředložila ani žádný jiný důkaz, že by žalovaným tvrzené údaje ověřovala. Lze tak uzavřít, že se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů.
25. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 87 ZoSÚ). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou [částka], která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla v souvislosti s úvěrem.
26. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky [částka]. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] dle § 1970 o. z. ve výši dané ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne [datum], aby dlužnou částku uhradil nejpozději do dne [datum]. Žalovaný však ničeho neuhradil, proto se dnem následujícím, tj. [datum] dostal do prodlení.
27. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků, úroků, nákladů na upomínání a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky [částka] představující náklady za upomínkování částečně zamítnout (výrok II.).
28. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. (zejména v otázce úvěruschopnosti žalovaného) a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.
29. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/2010).
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z:- zaplaceného soudního poplatku v částce [částka];- nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci;- tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.;- daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.
31. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
32. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.