Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení částečně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splatit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši [částka] do dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (CRKI, EUCB, Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík) a shledala, že nejsou dány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného. Jelikož žalovaný do sjednaného data splatnosti neuhradil ničeho, dle ujednání smlouvy o úvěru žalobkyně požaduje výši poplatku za poskytnutí úvěru před slevou. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužného poplatku ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou dne [datum], žalovaný však na svém dluhu ničeho neuhradil. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení a žalobkyně se z jednání omluvila, soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným dne [datum] podepsali smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 12 měsíčních splátkách po [částka] společně s úrokem ve výši 12 % ročně a poplatkem ve výši [částka] za poskytnutí úvěru. Částka ve výši [částka] byla určena ke splacení úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne [datum], a zbývající částka měla být vyplacena na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu].
6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy informovala o základních parametrech úvěru a o právech a povinnostech vyplývajících ze smlouvy o úvěru.
7. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] a z výpisu z účtu žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] částku [částka], přičemž k připsání částky došlo dne [datum].
8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [Anonymizováno] byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby informovala o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši [částka].
10. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
16. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od [datum], odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
21. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
22. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
23. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jeho skutečné měsíční příjmy a výdaje a toto ani netvrdila. Žalobkyně pouze v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru CRKI, EUCB, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, avšak k tomuto tvrzení neoznačila a nepředložila žádné důkazy.
24. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovanému vyčíslil soud částkou [částka], která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla převodem na jeho bankovní účet v souvislosti s tímto úvěrem, když refinancování předcházejícího úvěru ([částka]) ze dne [datum] nebylo v řízení prokázáno.
25. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná nárok žalobkyně na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.
26. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byla poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], která mu byla odeslána téhož dne. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku do tří dnů. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena dne [datum], dne [datum] tak marně uplynula lhůta k úhradě dluhu a ode dne [datum] se žalovaný ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
27. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, poučil by ji soud dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran povinnosti prokázat, že jednak řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a jednak ohledně refinancování předcházejícího úvěru. Jelikož se však žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne [datum] nedostavila, vzdala se tak dobrodiní poučení. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvláště ne tehdy, je-li strana zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]: „ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).
28. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a § 1880 o. z. právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.
29. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení částečně zamítnout.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však vzhledem k jeho pasivitě žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.
31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.