Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba se co do nároku na zaplacení částky ve výši [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky ve výši [částka] částečně zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] prostřednictvím webového portálu žalobkyně www.rerum.cz, na kterém si žalovaná nastavila požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnila registrační formulář, souhlasila s podmínkami úvěru a smluvní dokumentací. Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím ověřovací platby ve výši [částka]. Žalobkyně poté prověřila úvěruschopnost žalované lustrací v dostupných registrech (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). K ověření příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy z bankovního účtu. Jelikož nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, byla žalované žalobkyní schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru a následně byla dne [datum] mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky na bankovní účet žalované č. [č. účtu] a žalovaná se zavázala splácet smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý k jistině vždy k 20. dni v měsíci. Jistinu mohla žalovaná splatit kdykoliv během trvání smlouvy o úvěru. Pro případ prodlení žalovanou se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, ač byla o úhradu jejího dluhu upomínána i předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty v kapitalizované výši [částka].
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datovaná dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku podepsaly smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu [částka]. Finanční prostředky měly být dle smlouvy připsány na účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala splatit nejpozději vždy do 20. dne v měsíci přirostlý úrok, jistinu úvěru pak mohla splatit kdykoliv v průběhu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % měsíčně.
5. Z fotografie občanského průkazu č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované.
6. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum], z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. za období od [datum] do [datum] a z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že účet č. [č. účtu] patří žalované, a že dne [datum] žalobkyně na tento účet žalované zaslala celkem částku ve výši [částka], a to ve dvou platbách po [částka] ([IBAN]) a [částka] ([právnická osoba], čerpání ze dne [datum]).
7. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaná pobírala měsíčně částku ve výši [částka] od Úřadu práce. Dále žalované přicházely platby od paní [jméno FO] v řádu stovek až nižších tisíců korun, kdy však nelze dovodit, že by se jednalo o příjem ze zaměstnání, neboť u některých těchto plateb bylo v poznámce uvedeno „vrácení“, „půjčeno“ a „výměna“. Dále soud zjistil, že si žalovaná opakovaně půjčovala finanční prostředky od poskytovatelů nebankovních poskytovatelů, když konkrétně od společnosti [právnická osoba] dne [datum] obdržela částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a od společnosti Emma’s [právnická osoba]. dne [datum] obdržela částku [částka].
8. Z listiny označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila spotřebitelský úvěr ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu do tří dnů s tím, že na svůj dluh žalovaná neuhradila ničeho.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
18. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
19. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od [datum], odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
21. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
22. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
23. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
24. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by zkoumala skutečné příjmy a výdaje žalované a toto ani v žalobě netvrdila. Žalobkyně rovněž neprokázala své tvrzení, že by žalovanou lustrovala ve veřejných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalované za 5 měsíců předcházejících poskytnutí zápůjčky, tyto však nemohly vést ke kladnému zhodnocení úvěruschopnosti žalované. Z výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaná měla pouze nízký příjem z úřadu práce ve výši [částka] měsíčně, který nepostačoval na její běžné výdaje, přičemž v témže období měl žalovaná řadu příjmů z dalších úvěrů od společností [právnická osoba] a Emma’s [právnická osoba].
25. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 87 ZoSÚ). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou [částka], která představuje částku, kterou žalobkyně žalované prokazatelně poskytla v souvislosti s úvěrem.
26. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná nárok žalobkyně na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.
27. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], která jí byla odeslána téhož dne. Touto výzvou byla žalovaná vyzvána, aby uhradila dlužnou částku do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalované doručena dne [datum], dne [datum] tak marně uplynula lhůta k úhradě dluhu a ode dne [datum] se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
28. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do nároku na zaplacení částky ve výši [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky ve výši [částka] částečně zamítnout.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 25,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,85 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,15 %). Tyto náklady ([částka]) sestávají ze:- zaplaceného soudního poplatku v částce [částka],- nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby,- tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a- daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.
30. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.