9 C 133/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem podaným k Okresnímu soudu v [adresa] (dále jen soud) dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] na jistině, částky [částka] na smluvní pokutě, dále i příslušenství specifikovaného ve výroku II. tohoto rozsudku, s poukazem zejména na následující skutečnosti. Žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela Rámcovou smlouvu o úvěru ID [Anonymizováno] (dále též jen „Rámcová smlouva“) upravující právní rámec pro jednotlivé smlouvy o úvěru následně uzavřené. V návaznosti na Rámcovou smlouvu uzavřela žalobkyně s žalovanou téhož dne Smlouvu o úvěru ID [Anonymizováno] (dále též jen „Smlouva“), na základě které byl žalované žalobkyní poskytnut úvěr s jistinou ve výši [částka]. Denní úroková sazba ze zapůjčené částky činila 1 %, přičemž bylo sjednáno, že jistina včetně úroků bude ze strany žalované splacena dne [datum] jedinou splátkou v celkové výši [částka]. Současně účastnice ujednaly, že pro případ prodlení žalované s úhradou má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně poskytla žalované úvěr bezhotovostně převodem na účet žalované dne [datum]. Žalovaná měla v úmyslu žalovanou částku uhradit, dne [datum] zadala úhradu úvěru prostřednictvím platební brány ThePay, tato platba se ovšem (pouze) z technických důvodů neuskutečnila. Žalobkyně na neprovedení platby upozornila žalovanou emailovou zprávou ze dne [datum], touto emailovou zprávou ji současně vyzvala k úhradě jistiny úvěru včetně smluveného úroku v dodatečném termínu do [datum] na účet žalobkyně. I přes opakované výzvy žalobkyně, mimo jiné výzvou zástupce žalobkyně ze dne [datum], však žalovaná na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradila. Vzhledem k okolnostem žalobkyně požaduje po žalované úhradu zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty až ode dne následujícího po prodlouženém termínu stanoveném pro úhradu e-mailem žalobkyně. Dluh žalované se skládá z jistiny [částka], kapitalizovaného úroku [částka], smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně výslovně souhlasila s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaná svým postojem, když nereagovala na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:

5. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku vzal soud za prokázané, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z rámcové smlouvy o úvěru ID: [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku - webových stránek, – smlouvu, která měla upravovat právní rámec pro jednotlivé smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, a to po dobu trvání Rámcové smlouvy. Rámcová smlouva je nedílnou součástí každé jednotlivé smlouvy o úvěru. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím bankovního účtu, podpis žalované byl zajištěn elektronicky prostřednictvím webových stránek, unikátním identifikačním kódem zaslaným formou SMS.

7. Ze smlouvy o úvěru ID: [Anonymizováno] ze dne [datum] spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (dále jen: Smlouva o úvěru) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku [částka], s tím, že žalovaná uhradí žalobkyni celkovou částku [částka] (kapitalizovaný úrok při sazbě 1 % denně), datum splatnosti bylo stanoveno na [datum]. Ve smlouvě o úvěru byl uveden účet žalované pod č. [č. účtu]. Smlouva o úvěru byla uzavírána prostřednictvím komunikace na dálku, prostřednictvím webových stránek, totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím bankovního účtu, podpis žalované byl zajištěn elektronicky prostřednictvím webových stránek, unikátním identifikačním kódem zaslaným formou SMS. Mezi smluvními stranami byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splacením úvěru ve výši 0,1 % denně.

8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla zaslána částka [částka] na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol] (rovněž id. číslo smlouvy o úvěru).

9. Z doložené e-mailové zprávy (ve spojení s SMS zprávou) vzal soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované zprávu, v níž žalované sdělila, že dne [datum] ve 14 hodin, kdy se pokoušela provést platbu (splátku) úvěru číslo [hodnota] částkou [částka] prostřednictvím dodavatele ThePay, z důvodu technických obtíží na straně dodavatele platební brány, nebyla platba realizována a částka byla vrácena na účet žalované, případně nebyla vůbec stržena. Žalobkyně proto poskytla žalované dodatečnou lhůtu k zaplacení úvěru do [datum].

10. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši [částka], a to do [datum]. Z podacího archu vzal soud za prokázané, že výzva byla dne [datum] podána na poštu.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná označená jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu, uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalované poskytla na bankovní účet žalované finanční prostředky ve výši [částka], a žalovaná se zavázala vrátit ke dni [datum] částku [částka]. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná na svůj závazek neuhradila žalobkyni ničeho, ač byla o úhradu jejího dluhu upomínána předžalobní výzvou odeslanou dne [datum].

12. Soud má za prokázané, že žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila nedostatečně, zjištěné skutečnosti ani dostatečně nezkoumala. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí účelového úvěru žalobkyně opatřila výpisy z bankovních účtů žalované za tři měsíce předcházející podání žádosti o poskytnutí úvěru, a to konkrétně za období od [datum] do [datum]. Z uvedených výpisů z účtu žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba]., za rozhodné období činil čistý měsíční příjem žalované [částka]. Za výši osobních výdajů žalované považovala žalobkyně částku [částka], když vycházela ze statistických ukazatelů (žalobkyní nadsazených) s porovnáním tvrzení žalované. Žalobkyně si dále k osobě žalované opatřila náhled na zprávu z úvěrového registru, v němž by mohly být evidovány další závazky žalované. Z této zprávy zjistila, že žalovaná hradí na splátky dlouhodobých úvěrů (úvěrů s více nežli třemi měsíčními splátkami) splátku ve výši [částka] a že součet poskytnuté jistiny mikroúvěrů (úvěrů do [částka]) činí [částka]. S ohledem na měsíční aktualizaci výpisů z úvěrového registru jsou v uvedené částce zahrnuty i úvěry, které byly již v době poskytnutí předmětného úvěru splaceny (konkrétně se jedná např. o ID operace [Anonymizováno] - předchozí úvěr u žalobkyně). Dále žalobkyně zjistila, že žalovaná má mít velmi dobré tzv. CB Score, přičemž žalovaná byla v registru ohodnocena Score C, což představuje výborné hodnocení. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem žalobkyně při porovnání příjmů a výdajů žalované vyhodnotila, že je žalovaná tzv. úvěruschopná ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že disponuje dostatečnými finančními prostředky na to, aby byla schopna splatit žalobkyní poskytnutý úvěr. Nadto žalovaná byla opakovaným klientem žalobkyně - pátý úvěr u žalobkyně po čtyřech řádně splacených, a nebýt výpadku platební brány ThePay, žalovaná by uhradila i úvěr, který je předmětem soudního řízení.

13. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Vzhledem k tomu, že ke sjednání a poskytnutí úvěru došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením Smlouvy o úvěru o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze Smlouvy o úvěru o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření Smlouvy o úvěru. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR-[právnická osoba]. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové Smlouvy o úvěru, resp. Smlouvy o úvěru o zápůjčce, ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost Smlouvy o úvěru, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

21. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup dle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných, a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.

22. Žalobkyně na základě výzvy soudu doplnila zprávu o posouzení úvěruschopnosti, s tím, že dle jejího názoru zjištění výše uvedeného je dostačující. Soud ovšem konstatuje, že z provedeného dokazování je zcela zjevné, že při poskytnutí úvěru žalované žalobkyně neprokázala dostatečnou obezřetnost a splnění zákonné povinnosti ve smyslu § 84 – § 89 ZSÚ.

23. Soud zjištěný skutkový stav aplikuje na citovanou zákonnou úpravu s tímto závěrem: účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s kapitalizovaným úrokem v částce [částka] žalobkyni vrátit do [datum]. Před uzavřením Smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalované, ovšem nikoli řádně. Ohledně výdajů žalované žalobkyně vycházela zejména ze statistických údajů, respektive 40 %čistého měsíčního příjmu žalované. Z dalších zkoumání veřejně dostupných informací žalobkyně zjistila další pohledávky žalované (které mimo jiné žalovaná ani žalobkyni při žádosti o úvěr neuvedla, nedoložila), s tím, že výdaje žalované na splátky za úvěry činí [částka], součet poskytnuté jistiny dalších úvěrů je ve výši [částka], příslušenství k těmto dalším úvěrům nebylo zjišťováno, zohledňováno. Žalobkyně sice sama uvedla, že přihlédla ke skutečnosti, že žalovaná byla jejím opakovaným klientem, přesto ji však tento fakt nevedl k tomu, aby zjišťovala blíže důvody uvedeného – proč je nucena žalovaná poměrně nevýhodné úvěry čerpat, má-li (i dle žalobkyně) dostatečné finanční prostředky na úhrady splátek. Žalobkyně tedy žalované slíbené finanční prostředky ve výši [částka] poskytla. Žalovaná ovšem povinnostem ze Smlouvy o úvěru nedostála, zapůjčenou částku žalobkyni nevrátila, a to ani částečně.

24. Protože žalobkyně nečinila detailnější kroky k zjištění a posouzení výdajů žalované, tedy ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalované (§ 86 a § 87 ZSÚ), soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by shledal Smlouvu o úvěru za platnou, tak by považoval smluvní ujednání týkající se smluvní pokuty, úroku z úvěru, za neplatné. Uvedené tvrzené nároky žalobkyně jsou zcela v rozporu s platnou právní úpravou, jsou nepřiměřeně vysoké. Již skutečnost, že žalovaná měla uhradit za cca 30 dní nad rámec jistiny cca 33 % zcela zřetelně prokazuje, že mimo dosud neuhrazené jistiny nelze žalobkyni proti žalované ničeho přiznat.

25. Převzala-li žalovaná předmět úvěru (finanční prostředky) na základě neplatné Smlouvy o úvěru, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou [částka], tj. částku odpovídající jistině, přičemž tuto částku žalobkyni proti žalovanému přiznal.

26. Výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do zbývající části žalobního návrhu.

27. Zároveň soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ totiž jednoznačně vyplývá, že jde o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné Smlouvy o úvěru oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.. Tato úprava sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění, upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru (zápůjčky), tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové Smlouvy o úvěru (resp. ze Smlouvy o úvěru neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první). Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, a to bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

28. V návaznosti na výše uvedené, skutečnost, že žalovaná žalobkyni ze zapůjčené částky ničeho neuhradila, soud žalobě vyhověl (pouze) částečně, výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni proti žalované právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši [částka], ve zbývající části nároku soud žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vlastního uvážení, aplikaci § 150 o. s. ř. Soud přiznal žalobkyni vůči žalované právo na zaplacení částky [částka], neboť pokud by žalovaná na výzvu žalobkyně reagovala, nemuselo k zahájení soudního řízení vůbec dojít. Soud totiž co do míry ne/úspěchu zahrnul i částku [částka] odpovídající tvrzeným úrokům z prodlení, přestože se jedná o příslušenství. Daná částka za úroky je ovšem podstatnou položkou žaloby, shodně jako tvrzená smluvní pokuta. Dle vlastní úvahy, po zohlednění rozsahu neúspěchu žalobkyně, proto soud rozhodl přiznat žalobkyni vynaloženou částku [částka], ve zbývající části nákladů řízení tento nárok žalobkyni odepřel. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně, neboť tato je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř. )

30. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované delší než zákonnou (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta v návaznosti na majetkové poměry žalované, její možnosti. Žalovaná byla ovšem v řízení zcela nečinná, v možnostech soudu proto nebylo zjistit její majetkové poměry, soud proto stanovil k plnění lhůtu 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou okolnostem případu. Současně poskytnutí delší lhůty k plnění by nemělo podstatně zasáhnout do majetkových práv žalobkyně. Soud má též za to, že delší lhůta k plnění, než je lhůta zákonná, žalované umožní plnit dobrovolně, bez vykonávacího řízení, a tím zamezí i vzniku dalších nákladů ke splnění povinností.