Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne [datum], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit ve výši celkem [částka], tj. jistinu, obchodní úrok [částka] a administrativní poplatek [částka], a to v 84 měsíčních splátkách po [částka] (resp. poslední ve výši [částka]), přičemž první splátka byla splatná dne [datum]. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči němu ke dni [datum] zesplatnila. Dlužná částka se sestává z nesplacené jistiny [částka], nesplaceného úroku [částka], nesplaceného poplatku ve výši [částka], nesplaceného zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky za dobu do zesplatnění ve výši [částka] a za dobu od zesplatnění do [datum] ve výši [částka] a dále smluvní pokutu za dobu do zesplatnění ve výši [částka] a za dobu od zesplatnění ve výši [částka] a nákladů na upomínání ve výši [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav:
5. Žalovaná podepsala s žalobkyní dne [datum] elektronicky smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], v níž se označila rodným číslem, adresou, číslem bankovního účtu [č. účtu], telefonním číslem a e-mailovou adresou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši [částka] s pevným úrokem 39 % ročně, žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni měsíční administrativní poplatek ve výši [částka] a obdržené prostředky žalobkyni spolu s úroky a poplatky vrátit v 84 měsíčních splátkách po [částka] s poslední splátkou ve výši [částka]. RPSN činila 79,[právnická osoba] případ prodlení žalované se splácením jakékoliv splátky nebo její části si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu dle sazebníku a náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku. Přílohou smlouvy byl sazebník a splátkový kalendář. Dle bodu II.1.A. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, kdy se žalovaná ocitla v prodlení se splacením splátky nebo její části, a to až do okamžiku, kdy takto vypočtená smluvní pokuta dosáhne výše [částka]. Dle bodu II.1.B. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění úvěru. Dle bodu II.1.C. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení povinností dle čl. 14.[právnická osoba] podmínek. Dle bodu II.2.A. byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně o vhodném řešení za účelem minimalizace negativních dopadů v prvním měsíci prodlení poplatek ve výši [částka]. Dle bodu II.[právnická osoba]. byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledku prodlení ve druhém měsíci prodlení poplatek ve výši [částka] Žalovaná svým elektronickým podpisem potvrdila, že se se sazebníkem seznámila. Na úrok měl žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradit částku [částka] a na administrativní poplatek částku [částka] (splátkový kalendář). Dopisem datovaným [datum] žalobkyně v důsledku neplnění povinností ze smlouvy o zápůjčce zesplatnila dluh žalované, který ke dni zesplatnění činil [částka] (informace o zesplatnění). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] (předžalobní upomínka). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
6. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila, jaká částka byla žalovanou uhrazena z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce a jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila, že žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Současně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě nahlédnutí do databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a databáze neplatných dokladů). Dále vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný, přičemž vycházela z výpisů z účtů žalovaného a faktur předložených žalovaným v rámci jeho podnikatelské činnosti. Údaje zadávala do scóringového systému. Příjmy žalovaného žalobkyně vyhodnotila ve výši [částka] a výdaje ve výši [částka].
7. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného. V okamžiku uzavření smlouvy bylo z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] zřejmé, že je na hranici svých finančních možností, když zůstatek na účtu činil [částka] a příjmy žalovaného jen lehce převyšovaly jeho výdaje, celkové příjmy za toto období činily [částka] a výdaje činily 406 941,44. Příjmy a výdaje žalovaného byly za tato období nepravidelné. Žalovaný doložil jen tři faktury z podnikatelské činnosti za červenec na částku [částka], za červen na částku [částka] a za květen na částku [částka]. Soud má za to, že se žalobkyně měla zabývat příjmy žalovaného podstatně delším obdobím, než bylo činěno. Z listinných důkazů předložených k období 5. 2024 až 7. 2024 je totiž zcela zjevné, že příjmy žalovaného byly nedostatečné.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), přičemž podle § 2390 uvedeného zákona přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí zápůjčky došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
20. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
21. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnuté zápůjčky včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o zápůjčce i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu a výdajích, ovšem za pouze nedostatečné období. Navíc sdělené údaje o výdajích žalované byly ověřovány pouze z podkladů předložených žalobkyní, které neosvědčovaly příznivou majetkovou situaci žalované umožňující ji pohledávku v dohodnutých termínech uhradit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Jak je zřejmé z provedeného dokazování, žalobkyně nezohlednila konečné zůstatky na účtu žalované, které byly zjevně velmi nízké a neumožňovaly řádné splácení úvěru.
22. S ohledem na výsledky dokazování dospěl soud k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému z titulu smlouvy o úvěru není možno vyhovět, neboť i bez návrhu je s odkazem na citované ust. § 588 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti části smlouvy týkající se stanovení souhrnného poplatku v souvislosti s úvěrem ve výši [částka]. Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně uzavření smluvního závazkového vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Je prokázáno, že žalovanému byla na základě smlouvy fakticky poskytnuta půjčka ve výši [částka] na dobu 84 měsíců. Soud není ochoten akceptovat smluvní ujednání ohledně stanovení souhrnného poplatku, tj. administrativního poplatku a úroku v souvislosti s uzavřením smlouvy ve výši [částka] (RPSN 79,4%), neboť je přesvědčen, že hodnota plnění, k němuž se v souhrnu zavázal žalovaný, je zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy žalobkyní. Takové smluvní ujednání nemůže požívat právní ochrany a soud takovému ujednání ochranu přiznat odmítá, neboť jej považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Pojem souhrnný poplatek smlouva nikterak blíže nespecifikuje, není tedy zřejmé, že by žalovanému měly být v souvislosti s uzavřením smlouvy a stanoveným souhrnným poplatkem poskytnuta ze strany žalobkyně některá další plnění či služby, která obvykle v souvislosti s půjčkou poskytována nejsou. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši téměř 326 %. V daném případě úrok přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak pětkrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé (z databáze časových řad ARAD vedené Českou národní bankou soud zjistil, že v srpnu 2024 se úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila 9,25 %). Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednaný souhrnný poplatek je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 odst. 1 občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku je neoddělitelnou součástí smlouvy o půjčce, a z tohoto důvodu je pak celá smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným neplatná.
23. Předmětná smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný co do částky [částka] nevrátil. Žalovaný tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši [částka] (vyplacená jistina), která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno.
24. Žalobě soud nevyhověl v ostatních nárocích (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrových smluv nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. [spisová značka] cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, soud nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44% v částce [částka]. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka]. Každému ze žalobců vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za pět úkonů právní služby po [částka] dle § 7 bod 5 a § 8 advokátního tarifu. Celková výše mimosmluvní odměny tak dosáhla částky [částka]. Dále žalobkyni náleží pět paušální náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 cit. vyhlášky). Tedy celková náklady řízení včetně DPH ve výši 21 % z částky [částka], činí [částka], z čehož 44% činí přiznanou částku ve výši [částka].
26. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované delší než zákonnou (dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. tři dny od právní moci rozsudku), neboť přihlédl k absolutní neplatnosti dané smlouvy o úvěru a výši přiznané částky. Vzhledem k nečinnosti žalovaného soud sice nezjistil současné majetkové poměry žalovaného, má ovšem za to, že v této lhůtě bude případně mít žalovaný dostatečný časový prostor pro jednání s žalobkyní ohledně možnosti úhrady pohledávky buď jednorázově v delší lhůtě splatnosti, nebo formou splátek.