Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části žalobního nároku, tj. co do částky [částka] a úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba z a m í t á .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenému Okresnímu soudu v [adresa] dne [datum] (dále jen soud) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: společnost Multitude Bank p. l. c., dříve Ferratum Bank p. l. c. (dále jen původní věřitel), uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen Smlouva o úvěru), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka], danou částku měl splatit nejpozději do [datum]. Svou povinnost vrátit zapůjčenou částku žalovaný ovšem nesplnil, a to ani částečně, i přes výzvy původního věřitele a žalobkyně. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána zástupcem žalobkyně dne [datum]. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Původní věřitel neměl pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného, proto úvěr poskytl, a to ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a původním věřitelem, o této skutečnosti byl žalovaný písemně informován.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru (i dále jen Smlouva o úvěru) soud zjistil, že společnost Multitude Bank p. l. c., dříve Ferratum Bank p. l. c. (i dále jen původní věřitel), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu, na jejímž základě měl žalovaný čerpat částku maximálně ve výši [částka], celková splatná částka měla činit [částka], RPSN činila [částka], roční nominální úroková sazba 146,949 % ve výši [částka] v jednom roce. Úvěr byl poskytován na období jednoho roku, žalovaný měl hradit úvěr ve sjednaných splátkách (minimální splátka měla činit 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr). Žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka], původní věřitel vykazoval u žalovaného pohledávku v konečné výši [částka], s tím, že tuto částku měl žalovaný splatit nejpozději do [datum].
6. Z počítačových sestav právního předchůdce i žalobkyně, sdělení žalobkyně žalovanému též soud zjistil, že žalobkyně vykazovala jako vyplacenou částku žalovanému [částka], po žalovaném z titulu Smlouvy o úvěru požadovala celkovou dlužnou částku vyúčtovanou ke dni [datum] částkou ve výši [částka], přičemž z této částky kromě výběru [částka] vykazovala 3 x [částka] jako náhradu účelně vynaložených nákladů ([datum], [datum], [datum]), úroky za období čerpání [částka], neuhrazené částky z předchozího období [částka]. Fakturou ze dne [datum] žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení pohledávky v celkové výši [částka], s tím, že tato pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo CLS-CZ-68832 a skládá se z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení, a účelně vynaložených nákladů na vymáhání.
7. Z „Oznámení“ původního věřitele žalovanému soud zjistil, že původní věřitel pohledávku za žalovaným zesplatnil a vyzval jej k zaplacení dlužné částky.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky i Smlouvě o postoupení pohledávky vzal soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně.
9. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že na účet žalovaného č. [hodnota] nebyla připsána žádná platba pod VS 4392051ve výši [částka].
10. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že původní věřitel poskytl žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši [částka], žalovaný z této částky žalobkyni ničeho neuhradil, a to i přes písemné výzvy původního věřitele i žalobkyně.
11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
12. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. V rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
19. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
20. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 ZoSÚ stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
21. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nikterak neprokázala, že původní věřitel dostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne [datum] ve věci C679/18: společnost OPR-[právnická osoba]. proti GK), tedy že postupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
22. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ původní věřitel nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
23. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., absolutně neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost soud uvádí, že i v případě řádného zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalovaného by shledal úvěrovou smlouvu za neplatnou, a to i s přihlédnutím k výši sjednaných úroků i dalších „nároků“ původního věřitele.
24. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, resp. jeho právní předchůdkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.), tj. částku, která mu byla původním věřitelem poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud neuhradil – tj. částku [částka].
25. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření Smlouvy o úvěru, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítnul co do zbývající částky žalobního návrhu, tj. co do částky [částka].
26. Soud zamítl zároveň i úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to zejména z těchto důvodů: z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
27. Výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl soud o absenci práva účastníků na náhradu nákladů řízení, ale dle poměru ne/úspěchu účastníků.
28. Ohledně lhůty k plnění povinností žalovaného stanovené tímto rozsudkem soud uvádí: i při zohlednění procesní neaktivity žalovaného soud stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovanému vrátit částku [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro prodloužení lhůty zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného, který byl ovšem v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit jeho majetkové poměry, možnosti a schopnosti. Lhůtu 15 dnů k plnění soud považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky, splátkám dle úvěrové smlouvy a ke skutečnosti, že poskytnutí delší lhůty k plnění podstatně nezasáhne do majetkových práv žalobkyně. Soud má též za to, že delší lhůta k plnění naopak žalovanému umožní plnit dobrovolně, bez vykonávacího řízení, a tím zamezí i vzniku dalších nákladů pro strany sporu ke splnění povinnosti žalovaného stanovené tímto rozsudkem.