Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku částky ve výši[částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení;[částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období do [datum] ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s bankou [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „Banka“), dne [datum] Smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu číslo [hodnota] pro žalovaného a následně sjednali též poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit do výše maximálně [částka] k tomuto běžnému účtu. Po zrušení poskytování kontokorentního úvěru a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet, se žalovaný dne [datum] dostal do nepovoleného debetu na běžném účtu ve výši [částka]. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši [částka] převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [č. účtu]. Po převedení debetního zůstatku ve výši [částka] na zvláštní úvěrový účet [jméno FO] žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl dle ujednání ve Smlouvě ve spojení s Podmínkami povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne [datum] zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena.
2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela Banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT, když žalovaný žádal Banku o úvěrový rámec k běžnému účtu ve výši [částka]. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází Banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši [částka]. Žalovaný dále v Žádosti o úvěr uvedl, že je od dne [datum] na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele [právnická osoba], IČ [IČO], že má vlastní bydlení, je ženatý, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí [částka] a že má vyživovací povinnost vůči dvěma dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance měl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka] a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaný měl v době podání Žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka]. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 68,76 %. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, Banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěrový rámec [Anonymizováno] k běžnému účtu ve výši [částka]. Dále žalobkyně uvedla, že žalované splácel povolené debety až do listopadu 2023, kdy následně bylo zrušeno poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek dne [datum] převedla na nově otevřený úvěrový účet a žalované až poté přestal hradit.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu žaloba byla řádně doručena.
4. Z listinných důkazů má soud za zjištěný následující skutkový stav:
5. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách v jejímž rámci smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu číslo [hodnota] pro žalovaného a následně sjednaly též poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit do výše maximálně [částka] k tomuto běžnému účtu, s tím, že žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu (zjištěno ze smlouvy i BU, VOP, dispozice ke kontokoretnímu úvěru, produktové podmínky).
6. Žalovaný porušil smlouvu, neboť překročil povolený úvěrový rámec, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na debetním účtu. Právní předchůdce žalobkyně zrušil žalovanému poskytování úvěru a debet z běžného účtu převedl dne 27. 12 2023 na úvěrový účet. Dlužnou částku žalovaný včas a řádně nesplatil a dne [datum] došlo k zesplatnění (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu a oznámení o zesplatnění).
7. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne [datum] (smlouva o postoupení).
8. Banka žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a z dokladu o odeslání).
9. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem (prokázáno předžalobní upomínkou včetně podacího lístku).
10. V posuzované věci soud podrobně zvažoval, zda lze považovat zákonnou povinnost Banky dostatečně zkoumat a zhodnotit úvěruschopnost žalovaného za splněnou. Před uzavřením úvěrové smlouvy Banka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného podle příslušné žádosti o úvěr a výpisů z běžného účtu, náhledem do registrů ověřila situaci žalovaného (interní a externí databáze, bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík). Banka se nespoléhala pouze na údaje deklarované žalovaným, ale tyto ověřila a porovnala s dokumenty, relevantními databázemi a matematickými modely. Příjmy i výdaje žalovaného posoudila v potřebném rozsahu, vycházela – mimo jiné – i z údajů běžného účtu. Banka nezjistila informace, které by naznačovaly, že žalovaný není úvěruschopný. Nad rámec touho soud přihlédl i ke skutečnosti, že žalovaný hradil kontokorent po dobu několika let až do listopadu 2023. Soud považoval i sjednání smluvní pokuty za platné, jelikož částka odpovídající smluvní pokutě je přiměřené. Pouze po pečlivém zohlednění všech výše uvedených skutečností, též z důvodu, že žalovaný nárok žalobkyně a její rozhodná tvrzení ani zčásti nerozporoval, proti žalobě ničeho nenamítal, soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru za platnou.
11. Věc účastníků tak byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet.
13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání a poskytnutí úvěru došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi Bankou a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Banka a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, vedení bankovního účtu a poskytování úvěru k účtu. Žalovaný se zavázal vrátit Bance poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí sjednaný úrok a poplatky ve sjednaných splátkách. Těmto svým povinnostem žalovaný včas a řádně nedostál, když se ocitl v prodlení s úhradou sjednaných splátek, pročež Banka předmětný úvěr zesplatnila. Žalobkyně v řízení prokázala, že Banka přiměřeně, zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nespoléhala pouze na údaje deklarované žalovaným, ale tyto ověřila a porovnala s dokumenty, relevantními databázemi a matematickými modely, také vycházela z předchozí několikaleté platební morálky žalovaného. Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopný veškeré splátky platit.
19. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.
20. S odkazem na shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Právo žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b a. t. odst. 1 bod 2 sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tři paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 a. t. a jeden úkon právní služby ve výši [částka] dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
22. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému delší než zákonnou (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být sice zákonná (3 dny od právní moci rozsudku), ovšem z důvodu přiznané výše plnění a snahy soudu poskytnout žalovanému možnost s žalobkyní projednat svou případnou žádost o delší lhůtu k plnění, splátkový kalendář, poskytl žalovanému lhůtu k plnění delší, 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud musel přihlédnout i ke skutečnosti, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit jeho majetkové poměry, možnosti k úhradě.
24. Dle názoru soudu poskytnutí delší lhůty k plnění nebude mít zásadní dopad do majetkových práv žalobkyně, naopak žalovanému umožní plnit jeho povinnost dobrovolně, bez vykonávacího řízení, čímž se zamezí i vzniku dalších nákladů vykonávacího řízení.