Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbývající části žalobního nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].c[Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].c[Anonymizováno]) se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], jako původním věřitelem/postupitelem a žalobkyní jako postupníkem/novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši [částka], a to na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného činí [částka] nejpozději splatných dne [datum].
2. Dle žalobních tvrzení úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v tehdejší době činilo [částka]. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Úvěrovou smlouvou ze dne [datum] (bez podpisu) spolu s formulářem Standardní informace o spotřebitelském úvěru a Standardními podmínkami Úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný, ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem, jednal s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Multitude Bank p.l.c., o poskytnutí finančních prostředků až do částky [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně měl žalovanému poskytnout úvěrový limit [částka] a žalovaný měl čerpaný úvěr včetně úroku při úrokové sazbě ve výši 146,949 % p. a. splácet ve splátkách po minimální částce ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo [částka], podle toho, co je vyšší, a to vždy do 15 dnů od data výpisu. Výpis byl vydáván každých 30 dnů, obsahoval transakční období, ke kterému se vztahoval, zůstatek splatný z předchozího transakčního období, částky a příslušná data čerpání a splátek provedených během příslušného transakčního období, aktuální splatný zůstatek, splatný úrok (nominální úrok a případně úrok z prodlení), případné splatné poplatky, minimální částku platby, a termín splatnosti pro aktuální transakční období.
6. Z žádosti o půjčku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí finanční částky [částka] na bankovní účet č. [č. účtu].
7. Z dokumentu označeného „payments and withdrawal report“ ve spojení s dokumenty „Proof of payout“ se podává, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala na bankovní účet č. [č. účtu] zaslány částky [částka] a [částka].
8. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] a se seznamem pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo [Anonymizováno] -[Anonymizováno] -[Anonymizováno].
10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.
11. Z dokumentu označeného „invoice_01246653“ soud nezjistil ničeho rozhodného ve věci.
12. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaný byl lustrován v rejstřících ISIR, CEE, CRKI, EUCB a dále, že situace žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, nenavrhla ovšem žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení, a to ani k výzvě soudu. Soud tedy tato tvrzení nemá za prokázaná.
13. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], avšak žalovaný částku ve sjednané době nevrátil, když nezaplatil jedinou splátku. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil.
14. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.
15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
16. Podle § 2392 odst. 2 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, [právnická osoba]. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], čímž byla uzavřena smlouva o zápůjčce, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nevrátil, nezaplatil ani jednu splátku. Žalobkyně v řízení sice obecně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, nicméně v tomto směru ničeho nedoložila, a to ani k výzvě soudu. Žalobkyně dokonce ani neuvedla skutečnosti týkající se insolvenčního řízení na majetek žalovaného (insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 70 INS 7993 / 2021 skončeno [datum]). Smlouva o zápůjčce je tedy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatným právním jednáním. Soud proto hodnotil nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a přiznal žalobkyni částku, o kterou se žalovaný vůči ní (resp. její právní předchůdkyni) bezdůvodně obohatil, tj. částku [částka].
23. Soud výrokem II. zamítl zbývající požadovanou jistinu [částka] a příslušenství pohledávky, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z níže uvedených důvodů.
24. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru (zápůjčky), tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka], tedy ze 68 %, žalovaný byl úspěšný co do částky [částka], tedy z 32 %. Žalobkyni tak náleží náhrada 36 % (68 % - 32 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 36 % z částky [částka], tj. po zaokrouhlení na částku [částka]. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 o. s. ř.)
26. Co do lhůty k plnění soud uvádí, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy, též i zjištění majetkové situace žalovaného v období před uzavřením neplatné smlouvy o úvěru, stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, a je zjevná pouze situace žalovaného ke dni [datum] (tedy ukončení insolvenčního řízení) soud stanovil k plnění lhůtu již výše uvedenou – tj. 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky nepodepsané smlouvy, osobnosti účastníků - zejména skutečnost, že na rozdíl od žalovaného nebude mít poskytnutí delší lhůty k plnění vážný dopad do majetkových práv žalobkyně). Náhradu nákladů řízení soud umožnil ze shodných důvodů zaplatit žalovanému též ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tři dny od právní moci rozsudku), s přihlédnutím k výši nákladů řízení ve lhůtě třicet dnů od právní moci tohoto rozsudku.